Skulaři vrtající v uhlí

Mlži vrtající do dřeva, známí ničitelé vodních staveb a středověkých flotil, patří k čeledím Pholadidae (skulaři) a Teredinidae (šášně). Zatímco skulaři obvykle vytvářejí kapkovité či kyjovité dutiny kolmé k povrchu dřeva, šášně vyvrtávají dlouhé chodbičky víceméně rovnoběžné s dřevními vlákny. Kapkovité či kyjovité dutiny slouží jako obydlí, chodbičky mají potravní funkci – s pomocí symbiotických bakterií dokážou mlži trávit celulózu.

V roce 1984 popsal R. G. Bromley se spoluautory svrchní vrstevní plochu uhelné sloje svrchnokřídového stáří, vycházející na zemský povrch v kanadské provincii Alberta u Drumhelleru. Tento povrch je pokryt dutinami (respektive jejich odlitky ze železitého pískovce), které jsou identické s vrtbami skulařů (jejichž zkameněliny byly na této lokalitě též nalezeny). Z geologického kontextu je zřejmé, že dnešní vršek sloje je někdejším mořským dnem. Toto území bylo zalito při rychlém vzestupu hladiny světového oceánu. Jestliže mohla sloj fungovat jako pevné mořské dno, musel být rostlinný materiál už tenkrát alespoň ve fázi lignitu. To znamená, že předtím musela být sloj pohřbena mladším jílovitým či písčitým materiálem, který pak byl zase erozí odstraněn. R. Bromley a jeho kolegové tento jev popsali a navrhli, aby se navrtané lignitové substráty nazývaly teredolitová ichnofacie. ¹⁾ Termín se ujal a různí autoři jej začali používat i pro mořské jílovce s úlomky navrtaných dřev.

V srpnu 2007 navštívila skupina specialistů (včetně R. Bromleyho) v rámci konferenční exkurze lokalitu u Drumhelleru – a většina z nich byla pohledem na navrtanou uhelnou sloj šokována, ačkoliv předtím už mnozí Bromleyho práci citovali.

Na tom je vidět, jak je studium biogenních sedimentárních textur užitečné pro porozumění vývoje sedimentárních pánví. Nebýt stop skulařů, nenašly by se na odkryvu důkazy někdejšího pohřbení a následného obnažení uhelné sloje. Část historie usazování v pánvi by bývala chyběla v rekonstrukcích křivek vzestupu a poklesu oceánu, které jsou mimo jiné neocenitelnou pomůckou pro plánování ropné prospekce v Albertě. Užitečné jsou i poznatky týkající se přizpůsobivého chování skulařů. Navíc budí některé velmi dlouhé chodby dojem, že uhlí bylo v době zvyšování mořské hladiny nejen obýváno, ale také požíráno (šášně konzumují s pomocí bakterií dost běžně dřevo, ale u silněji prouhelněné substance to rozhodně není obvyklé).