Jepičí život chameleonů

Téměř všichni čtvernozí obratlovci žijí alespoň několik let. Podle nejnovějších zjištění je však na Madagaskaru chameleon, který svým životním cyklem připomíná spíš nějaký hmyz. Většinu času, který je mu vyměřen, stráví ve vajíčku a z krás světa je mu dovoleno se radovat pouze 4–5 měsíců. To je zatím nejkratší známá délka života mezi všemi čtvernožci, kterých je zhruba 28 300 druhů.

Chameleon Furcifer labordi žije pouze na jihozápadě Madagaskaru. Z vajíček se synchronně líhnou mladí chameleonci v listopadu, počátkem doby dešťů. Všichni jsou téměř stejného věku. Pohlavní dospělosti dosahují během dvou měsíců a rozmnožují se v lednu nebo únoru. Krátce nato celá populace hromadně umírá. Nakladená vajíčka přečkávají suché období roku, které zde trvá 8–9 měsíců. Teprve s příchodem dalších dešťů se z nich líhne nová generace chameleonů.

Prozatím není jasné, proč F. labordi zvolil tak zvláštní strategii. Existují ale hned dvě hypotézy. Vysoká mortalita dospělců může usměrnit evoluci k rychlému růstu v časné fázi reprodukce. Energii získanou z potravy si nárokují jednak tělní buňky, jež ji potřebují pro své přežití, a tedy pro přežití jedince, kterého tvoří. Zároveň je však energie zapotřebí pro rozmnožování. Rozdělování zdrojů na tyto dva mírně antagonistické účely je řízeno hormonálně a může být ovlivněno vnějším prostředím. Například zvýšení koncentrace androgenů obvykle vede k úspěšnému páření, ale zároveň je spojeno se zvýšenou úmrtností. Je možné, že u předků F. labordi vznikl systém charakteristický zvýšenou hladinou androgenů (nebo zvýšenou citlivostí na androgen), což by zároveň zvýšilo úmrtnost. Tuto hypotézu podporuje intenzivní antagonistické chování druhu a časté boje, které spolu jedinci svádějí. Lze ji ověřit sledováním hladiny hormonů v průběhu sezony.

Druhá teorie vychází z extrémních podmínek prostředí západního a jihozápadního Madagaskaru, jež je charakteristické dlouhým a drsným obdobím sucha a krátkým, intenzivním, ale přesněji nepředpověditelným údobím dešťů. Madagaskarští savci si na podobné podmínky vyvinuli dvě protichůdné strategie – krátkověkost a dlouhověkost. Působíli prostředí vysokou úmrtnost spíš mladých jedinců, evoluce směřuje k dlouhověkosti. Umírajíli vinou vnějších podmínek spíš starší jedinci, evoluce směřuje ke krátkověkosti. Abychom potvrdili hypotézu a vybrali jednu z jejích variant, zbývá prozkoumat úmrtnost chameleonů v závislosti na věku. Jak se asi budou lišit výsledky u krátkověkého F. labordi a jeho nejbližšího příbuzného, jímž je dlouhověký F. verrucosus?

Objev krátkověkosti u chameleonů také vysvětluje, proč jsou tak nesnadno chovatelní a proč umírají krátce nato, co se dostanou do zajetí. Není to způsobeno nemocemi a parazity, jak se dosud soudilo. Je to přirozený jev. Chameleoni prostě umírají sešlostí věkem – alespoň někteří.