Jakost vody v ČR

Pro dlouhodobé srovnávání musí být k dispozici data za srovnávací období. Tím se významně snižuje počet použitelných ukazatelů. Na počátku rutinního sledování jakosti vod r. 1963 se zaznamenávaly převážně údaje týkající se kyslíkového režimu, živin, kovů a mikrobiologického znečištění. Během let počet stanovovaných ukazatelů rostl podle stupně poznání, dostupnosti technologií a finančních možností. Dnes přestávají být problémem technologie – analytická technika se rozvíjí převratně – klíčovou položkou však zůstávají finance. Během posledních 20 let se jakost vody v České republice opravdu významně zlepšila, pokud porovnáme běžně používané ukazatele (viz též článek L. Volaufové, Vesmír 87, 768, 2008/11). Lidé však produkují stále širší škálu škodlivých látek, a je tedy třeba zjistit, které z nich jsou přítomny ve vodním prostředí a jak ovlivňují vodní ekosystémy i zdraví člověka. Ve většině případů jde o syntetické organické látky různorodého původu.

Jestliže chceme tyto látky v ekosystému nalézt, musíme se ptát, jak se chovají a jaký je jejich osud ve vodním prostředí. Podle jejich fyzikálněchemických vlastností lze určit, v které složce prostředí (matrici) máme látku hledat. Obvykle pomůže rozpustnost ve vodě a adsorpční charakteristika (zpravidla rozdělovací koeficient oktanolvoda K_ow). ¹⁾ Dále se posuzuje poločas rozpadu (látky s krátkým poločasem se obvykle nesledují). Bývá obecným pravidlem, že látky dobře rozpustné ve vodě mají nízkou hodnou Kow (nemají snahu se sorbovat) a naopak. Existují však látky, které tento předpoklad nesplňují, proto se musí vždy posuzovat oba parametry. Navíc látky s vysokou hodnotou Kow jsou lipofilní, mohou se hromadit v tkáních, mívají delší poločas rozpadu, v prostředí přetrvávají dlouho a velmi obtížně se z něj odstraňují.

Komplexní monitoring vodního ekosystému je od r. 2001 založen na sledování vody, plavenin (suspendovaného velmi jemnozrnného sedimentu, tvořícího například zákal vody po deštích), říčního sedimentu a bioty. Jako reprezentanti bioty byli pro bioakumulační monitoring vybráni: makrozoobentos (drobní živočichové žijící na dně, např. larvy hmyzu, pijavice a ostatní bezobratlí), biofilm (směs řas, mikroorganizmů a jemného organického kalu tvořící povlak na površích pod vodou), vodní mlž slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha) a z ryb jelec tloušť (Leuciscus cephalus). Technologický pokrok přinesl efektivní prostředek pro sledování kontaminace vodního prostředí, pasivní vzorkovač. Nyní se tento monitoring provádí na 21 místech významných toků České republiky (viz odstavec Metodiky sledování vodního prostředí v tabulce v pdf příloze).

Organické látky

a jiné nepříznivé zdravotní účinky.

Několik let se sledují polybromované difenylétery (přidávají se do plastických hmot jako zpomalovače hoření), triazinové a močovinové pesticidy (atrazin, isoproturon), ftaláty (změkčovače plastů), alkylfenoly (přísady do průmyslových detergentů), komplexotvorné látky (EDTA), syntetické mošusové látky ad. Dnes si začínáme všímat „nových“ polutantů, například fluorovaných látek (surfaktantů, impregnací), léčiv (analgetik, antirevmatik, antibiotik, antidepresiv), hormonů (hormonální antikoncepce) a PCP (personal care products) používaných v hygienických či kosmetických výrobcích, které často obsahují různé antimikrobiální látky. Většina těchto látek prochází čistírnami odpadních vod beze změny, některé dokonce po průchodu čistírnou degradují na toxičtější nebo endokrinně účinné látky, ačkoli původní látka tak toxická či endokrinně účinná nebyla. Jejich přítomnost může nepříznivě ovlivnit vodní prostředí – mohou působit na endokrinní soustavu vodních živočichů a jejich reprodukční schopnosti, přispívat k zvýšení rezistence mikroorganizmů vůči antibiotikům atp. V České republice již byly zaznamenány případy výskytu nezvykle malého počtu samců v rybí populaci, a to jako velmi pravděpodobný důsledek účinků estrogenních hormonů, jejichž zdrojem je široce používaná hormonální antikoncepce. Výskyt všech výše zmíněných látek byl již v našich tocích ověřen.

Voda byla historicky považována za reprezenativní část říčního ekosystému, zatímco dnešní výsledky ukazují, že je třeba sledovat komplexně všechny složky vodního prostředí. Porovnáním výsledků monitoringu všech složek lze přesněji stanovit zatížení daného místa. Cílené sledování látek ve vhodných složkách navíc umožňuje efektivnější vynakládání finančních prostředků.

Informace o tom, že je Odra v Bohumíně pod ostravskou aglomerací velmi znečištěná, asi nikoho nepřekvapí, dá se to očekávat. Řeky ovšem mohou klamat: Vltava pod Prahou má kvalitnější vodu než například Lužická Nisa, která pramení v nedalekých Jizerských horách, protéká jabloneckolibereckou aglomerací a po pouhých 50 km jako nevelká říčka opouští naše území v Hrádku nad Nisou. Tak se projevuje efekt vypouštění odpadních vod z velkých aglomerací do toků s malým průtokem, kde dochází k daleko menšímu ředění vypouštěných látek. Pokud bychom při vyhodnocení jakosti vody v tomto profilu spoléhali na výsledky stanovené pouze ve vodě, nikdy bychom se úplně nedověděli, jakými látkami je řeka zatížena.