Počátky státu Izrael

Knihu „Od jišuvu k Izraeli“ ohodnotila Akademie věd ČR jako vynikající výsledek vědecké práce a udělila jejímu autorovi Janu Zouplnovi Cenu Akademie věd ČR pro mladé vědecké pracovníky. Autor se zaměřil na dosud málo zpracované počátky izraelského státu. Zabýval se nejdůležitějšími politickými formacemi židovské komunity během britské mandátní správy, jejich historickým vývojem, ideologií a vztahem k židovskému kulturnímu i náboženskému dědictví.

Časově je práce vymezena formováním hnutí Achdut ha-avoda r. 1919 a koncem palestinské války r. 1949. Tematickou osou knihy je charakteristika procesu, jímž se v jišuvu (židovské komunitě mandátní Palestiny) dostala k moci aktivistická levice.

Autorovým cílem bylo analyzovat způsob, jímž se dělnickému hnutí, jež zpočátku představovalo nepočetnou a ekonomicky slabou skupinu v rámci sionistické organizace, podařilo vybudovat v podmínkách britské mandátní Palestiny stabilní mocenskou základnu, která se stala institucionální bází nezávislé izraelské státnosti. Autor analyzoval systém fungování tohoto mocenského systému a také schopnost sionistického dělnického hnutí transformovat svou palestinskou základnu v centrum světového sionistického hnutí.

Struktura knihy odpovídá spíše tematickému než lineárnímu popisu dějin. To umožňuje porovnávat jednotlivé aspekty činnosti hlavních protoizraelských politických hnutí – sionistického dělnického hnutí a revizionistického hnutí. Text je rozdělen do tří kapitol. První je věnována charakteristice historických, ekonomických a demografických podmínek v mandátní britské Palestině a národním institucím jišuvu. Ty tvořily prostředí, v němž ve sledovaném období dvojice nejsilnějších politických formací operovala. Vedení jišuvu nedisponovalo přímou kontrolou nad židovskou komunitou. Příslušnost k jišuvu byla dobrovolná. Komunita zahrnovala pestrý vzorek politických seskupení, která se podstatně lišila například v sociální skladbě nebo náboženské orientaci. Páteří organizovaného jišuvu bylo dělnické hnutí. Drtivé vítězství levice – krom toho, že si levice vybudovala efektivní organizační model – bylo také nepřímým důsledkem druhé světové války.

Dvě následující kapitoly jsou zaměřeny postupně na vývoj sionistického dělnického hnutí a revizionistického hnutí. Obě kapitoly jsou členěny každá do tří podkapitol, z nichž první je vždy věnována historickému vývoji, druhá ideologii a třetí vztahu k židovskému kulturně-historickému dědictví. To umožnilo naplnit jeden ze záměrů knihy vytčených autorem: připravit čtenáři historii strukturovanou tak, aby bylo možné oba hlavní politické proudy porovnávat. To je jedním z výrazných přínosů knihy a ocení jej snad i čtenáři odchovaní výukou lineárně pojatých dějin.

Izrael jako stát byl po dlouhou dobu spíše utopickým projektem se slabým ekonomickým a populačním zázemím. V politické situaci sledovaného období se nejlépe zorientovalo sionistické dělnické hnutí. Mocenská (pravicová) alternativa revizionizmu naopak zanikla, jeho četní představitelé zůstali i po vyhlášení samostatného státu v diaspoře. Jedním z předáků dělnické levice byl David Ben Gurion, který také 14. 5. 1948 vyhlásil stát Izrael a stal se jeho prvním premiérem. V důsledku druhé světové války a vyvraždění většiny evropských Židů význam mocenské základny v Palestině po roce 1945 výrazně vzrostl. Sionistický projekt zachránil desetitisíce Židů před jistou smrtí.

Zejména při psaní o vývoji revizionistického hnutí využil autor nové, dosud nezveřejněné informace. Jednotlivé podkapitoly věnované tomuto tématu byly již publikovány v prestižních mezinárodních recenzovaných časopisech. Exkluzivní informace pocházejí především z archivů a dokumentů telavivského Jabotinsky Institute. Autor dále využil téměř dvacítku zahraničních periodik. Pozoruhodný je seznam pramenů. Vedle množství zahraniční odborné literatury zahrnuje memoáry a další dokumenty. Oceněný vědec založil svou práci na vlastních překladech z angličtiny, francouzštiny, hebrejštiny, polštiny, ruštiny (kromě toho využil i nově pořízené překlady z jidiš a z němčiny.

Číst Zouplnovu monografii není snadné. Množství a exkluzivita informací nutí k přemýšlení o faktech a souvislostech, zároveň ale obrovské informační bohatství podané jazykem disertační práce staví před čtenáře jen obtížně prostupný blok dat. Monografii tak lze spíše používat jako příručku než ji číst jako knihu. To ovšem nijak nesnižuje kvalitu informací ani chvályhodnost tohoto vydavatelského počinu. Bez něj by totiž ceněná disertační práce Jana Zouplny zůstala mnohým čtenářům v podstatě nedostupná.