Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Řeč očí, tváří a těl

 |  15. 3. 2007
 |  Vesmír 86, 131, 2007/3

Mluví-li se o aktuální komunikaci mezi lidmi, nejspíše si představíme verbální interakci – rozhovor v přímé řeči. Tím však bychom odsouvali do pozadí důležitou věc: dívám-li se na druhého, vidím víc, než slyším. Někdy vidím dřív, než slyším.

Přečtěte si následující úryvek z románu „Nevědomost“ Milana Kundery; 1) hlavní osobou úryvku a celého románu je Irena (původem Češka): Na protější lavici uviděla jakéhosi muže a po několika okamžicích nejistoty a údivu ho poznala. Vzrušeně čekala, až se setkají očima, a pak se usmála. Odpověděl také úsměvem a lehce pokývl hlavou. Vstala a vykročila k němu, on zase vykročil k ní. „Neznali jsme se v Praze?“ řekla česky, „pamatujete se na mě?“

Takovou epizodu si dovedeme snadno představit, mohla se v podstatě přihodit komukoliv z nás. Pro zbytek této úvahy proto zapomeňme, že jde o literární fikci, a zkusme se na citovaný úryvek dívat jako na modelový příklad interakce dvou osob. Irena se zde setkává s někým, kdo se pro ni během několika minut mění z neznámého cizince v dávného přítele. Přítomnost kohosi na protější lavici by sama o sobě pro Irenu nemusela nic znamenat, pokud by u ní nevznikl jistý, zprvu neurčitý pocit, že ho asi zná (jako by si myslela: „Je mi nějak povědomý!“), poté údiv („Musím ho přece znát! Že bych si to nepamatovala?“), a konečně rozpoznání („Ach ano, už vím, kdo to je!“).

Následuje důležitý okamžik, kdy se Irena zjevně rozhodla navázat s oním mužem neverbální komunikaci (pohled, pak úsměv, pak vykročení k němu – a on na vše náležitě reaguje). Epizoda (pro nás) končí zahájením verbální komunikace (jejím dotazem). Ovšem i neverbální – zde vlastně předverbální – komunikace má svou gramatiku a sémantiku a ty jsou situačně, zkušenostně a kulturně podmíněné; o tomto typu komunikace existuje hojně vědeckých studií. Já se však chci zajímat o vnitřní prožitky člověka: co se asi odehrává v jeho (zde v její) mysli, když se ocitne tváří v tvář druhému.

V rámci fenomenologicky orientované kognitivní vědy se vztahem k druhému zabývá dánský filosof Dan Zahavi, který mimo jiné zdůrazňuje, že (1) přímé setkání s druhým je provázeno specifickým naladěním vědomí, zvaným empatie, přitom však (2) naše schopnost se takto setkávat s druhým (včetně empatie) je podmíněna rozuměním své vlastní tělesnosti, viděné jakoby „zvenku“. 2)

U předpokládané neverbální komunikace Ireny s mužem na protější lavici můžeme očekávat – v souhlasu s tezí (1) – velkou míru empatie na straně Ireny. Díky ní mohla předvídat další reakce partnera, spoléhat na ně a sama vždy vzápětí patřičně reagovat. Můžeme si zkusmo myslet, že se její úvahy odvíjely třeba takto: „Musel mě poznat, jinak by neprovázel svůj úsměv pokývnutím hlavy. Bylo to jen lehké pokývnutí, není si zcela jist, třeba si (stejně jako já) přesně nevzpomíná, odkud mě zná. V každém případě ho neuvedu do rozpaků, když k němu vykročím a zeptám se (aspoň mne by neuvedlo do rozpaků, kdyby se on přišel zeptat mě).“

Takovýto druh uvažování o druhém si můžeme snadno představit, všichni je dennodenně užíváme. Toho si ovšem všimli i vědečtí psychologové, kteří v této souvislosti hovoří (a přou se) o úloze a podobách takzvané folkové psychologie (též označované jako laická či lidová). Je to „více či méně uspořádaný soubor laických ,vědomostí‘ o lidské psychice, jejích vlastnostech, psychických procesech a funkcích, jakož i vědomostí o lidském chování, jeho projevech, změnách a druzích. […] Na utváření těchto obsahů se podílí pozorování chování druhých, ale i vlastního chování a prožívání.“ 3)

Je ovšem rozdíl (i o to se psychologové přou): zdalipak si takovou folkovou psychologii nosíme v hlavě jako teorii, kterou v případě potřeby vědomě aplikujeme na chování druhých, anebo zda jde o jakousi bezprostřední intuici, dovednost, navyklou samozřejmost. Nikdo neví (ani Kundera to neví), co „opravdu“ proběhlo fiktivní Ireně hlavou; mně se nezdá přirozené, že by se v oné situaci spoléhala na nějakou teorii, spíše to vše prostě tak „viděla“. (Právě jsem použil svou – možná i vaši – folkovou psychologii na její folkovou psychologii.)

Dobře víme, že pro neverbální (často ovšem i pro verbální) komunikaci je setkání pohledů, výměna úsměvů a tělesné pohyby veledůležitým výrazovým prostředkem. Obousměrnost přitom nelze chápat jen jako prostou výměnu informací. Pro neverbální komunikaci platí, co napsal známý anglický fyzik a filosof vědy John Ziman: „V běžném užití slovo ,komunikovat‘ znamená víc než ,informovat‘. Není to jen záležitost vyslání zprávy od jedné osoby k druhé nějakým způsobem a za nějakým účelem. Pro ego komunikovat s druhým vyžaduje obousměrné přenosy a transakce, při nichž každá strana vždy zpětně reaguje, jakmile jí dojde smysl toho, co přijala.“ 4)

Neverbální komunikace přitom předpokládá, že to, jak se tvářím a chovám, je srovnatelné, ne-li ekvivalentní s tím, jak se tváří a chová druhý – a tím se vlastně dostáváme k Zahaviho tezi (2). Abych viděl do nitra druhých, musím znát i sebe – své tělo – také zvenku. Musím rozumět svému vlastnímu pohledu, úsměvu či pohybu stejně jako jejich pohledům, úsměvům a pohybům. Mít s druhými společnou řeč očí, tváří a těl.

Poznámky

1) M. Kundera: Ignorance (překl. z franc.), London 2002 (cit. úryvek je na s. 46; překlad můj).
2) D. Zahavi: Subjectivity and Selfhood: Investigating the First-Person Perspective, MIT Press 2005, kap. 6.
3) M. Sedláková: Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie, Praha 2004, cit. s. 184.
4) J. Ziman: No Man Is An Island, Journ. of Consciousness Studies 13, 17–42, 2006/5, cit. s. 20.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Filozofie
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné