O nevědomosti v moři informací

V minulém čísle (Vesmír 86, 121, 2007/2) jsem upozornil na čin francouzských a amerických vědců, kteří neváhali medializovat výsledky vzniklé nesprávným zadáním úkolu počítačovému programu a nekritickou interpretací získaných výstupů. Ekolog Govindasamy Bala a jeho kolega Ken Caldeira sdělili BBC a jiným médiím, že ve středních zeměpisných šířkách, kde leží Spojené státy i většina zemí Evropy, má vysazování nových stromů z hlediska klimatu efekt blížící se nule a v oblastech pokrytých po část roku sněhem může být zakládání nových lesů kontraproduktivní. K tomuto závěru došli proto, že kromě pozitivních schopností lesů vázat CO₂ a odpařovat vodu z povrchu listů vložili do modelu hypotetickou negativní funkci – tendenci tmavých těl stromů akumulovat teplo. Pominuli však významnou schopnost stromů aktivně vázat tepelnou energii transpirací a chladit tak ve vegetační době prostředí.

Případ je varující již proto, že problematika klimatických změn je velmi aktuální a lidstvo potřebuje „rychlé“ informace, aby se mohlo orientovat v možnostech postupu proti oteplování. Tvrzení zaštítěná slovy „vědci“ či „matematický model“ a významnými médii naznačují vysokou odbornost, serióznost, odpovědnost a spolehlivost. Takto podpořené nekritické závěry mohou vést nejen k růstu „kolektivní hlouposti“, ale i negativně ovlivnit manažerská rozhodnutí a v mnoha oblastech způsobit nedozírné škody.

Rádi prohlašujeme, že žijeme v informační či znalostní společnosti, a netušíme, jak se mýlíme. Ve skutečnosti žijeme v celách úzkých specializací, v zajetí dojmů o vlastní všeznalosti a neomylnosti, ve světech postrádajících kritické myšlení, pochybování a hledání souvislostí. Na to na jedné straně není čas, na straně druhé ani není důvod lámat si s nějakým hledáním hlavu… Nositeli „objektivní pravdy“ o naší realitě se stávají média, jež kontrolovat nemůžeme. Takhle ovšem vzniká ona kolektivní hloupost.

Strašlivý je přetrvávající rozpor mezi objemem informací získaných v minulosti a neschopností tyto informace použít ve svůj prospěch, a to i s využitím informačních technologií, jimiž se nedovzdělanost občas zaštiťuje. V době, kdy bychom mohli přistoupit k mezioborové syntéze a vytvářet nový pohled na svět a jeho hodnoty (nové paradigma), trpí snad každý jedinec nedostatkem znalostí, tak jako trosečník na hladině oceánu strádá žízní. Markantní rozdíl je v tom, že trosečník o své žízni ví…

Příklad výzkumníků, kteří přehlédli významnou funkci lesů (schopnost chladit a stabilizovat klima ve vegetační době a na velkých plochách tak příznivě ovlivňovat nejen tok energie a vody, ale i pohyb významných vzduchových mas), dokazuje význam dosud přehlíženého managementu informací a znalostí – složitého cíleného jednání, jež by umožnilo již získané informace uvádět do života a využít je pro skutečně udržitelný rozvoj civilizace.