Ad Jaroslav Krejčí: Problémy evropské integrace

Při četbě článku nás zvláště zaujala věta „Laická demokracie budovaná na rovnosti lidských práv je radikály pokládána za uzurpaci práva Božího“. Článek Milana Mareše v témže čísle (Vesmír 86, 14, 2007/1) uvádí, že „hráči jsou individualisté, kde každý se stará pouze o svůj užitek … uspokojovat své preference“.

V té souvislosti nás napadlo, že sebevražedný terorizmus je projevem nejvyššího představitelného sobectví a z hlediska náboženského také projevem rouhání (urážení a snižování božstva).

Buď atentátník koná z touhy dostat se do ráje, tj. pro vlastní užitek, a je ochoten kvůli tomu připravit o život libovolné množství lidských bytostí, o nichž nemůže tušit, zda to třeba nejsou rovněž Alláhovi věrní ctitelé. Nebo zabíjí pro peníze, které potřebují jeho příbuzní jako odměnu, a pak je to vrcholné sobectví těchto příbuzných, že něco takového podporují. „Rouhání“ je to proto, že podle koránu „Alláh dává lidem život, a to i těm, kteří jej neuctívají“, a osnovatelé (sebe)vražedných útoků pro vlastní sobectví prohlašují, že tím konají Alláhovu vůli. Dokonce žádají Alláha, aby jim za takové vrcholně sobecké jednání poskytl věčný život v ráji.

Máme v Tunisu, Tatarstanu a jinde přátele a kolegy, kteří jsou muslimové. S jejich projevy uctívání nejsou problémy. Ovšem soudíme, že zavrhnout sebevražedný terorizmus jako rouhání by měli v prvé řadě islámští duchovní vůdci. Pokud to nečiní, stávají se tichými, leč vlivnými schvalovateli tohoto extrémního sobectví. Zajímalo by nás, zda odsouzení terorizmu zaznělo jednoznačně a opakovaně od vrcholných představitelů islámu obecně, a zvláště pak od těch, kteří působí v České republice. Věříme, že pokud uznávaní immámové začnou vytrvale učit, že sebevražedný útočník se dostane pro svůj čin do „pekla“ a že příbuzní, kteří si za to nechají zaplatit, tam půjdou také, sebevražedné atentáty časem vymizí. Je tedy možné říci, že dnešní rozmach těchto atentátů mají přímo na svědomí duchovní vůdci islámu? Mohou tomu zamezit, a nečiní tak? Ježíš Kristus, jehož jako proroka uznává i islám, řekl na adresu náboženských vůdců (Matouš 23,13–14 15,14) … Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte nebeské království před lidmi; sami totiž nevcházíte, a těm, kdo jsou na cestě do něho, nedovolujete vejít… Jsou to slepí vůdci. Jestliže tedy vede slepý slepého, oba spadnou do jámy (překlad NS 1992).