Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Snižují vyšší teploty odpar?

Co vypadá logicky, nemusí být pravda – omyl IPCC 2007
 |  8. 11. 2007
 |  Vesmír 86, 713, 2007/11

Představme si známou situaci globálního oteplování, kdy teplota na pevnině roste. Co to udělá s odparem? Odpověď je intuitivní, a přitom založená na jednoduchém vzorečku – odpar musí rovněž růst. Je to tak prosté, že se nad tím ani nemusíme zamyslet.

Jenomže úplně nedávno organizoval Australský komitét pro studium přírodních systémů seminář pod názvem „Odpar: skutečně jej globální oteplování zvyšuje?“. Za běžné situace by nikoho ani nenapadalo položit takovou otázku. Australané k ní ale měli dobrý důvod, a to výsledky měření skutečného odparu na meteorologických stanicích, které zaznamenávají stavy počasí, jako je průběh teplot a síly i směry větrů. Měření se provádí standardizovaným způsobem pomocí kruhových nádob o průměru 1,2 m, jež jsou položeny na dřevěném rámu a shora chráněny drátěným pletivem proti ptákům. Měření odparu začala na řadě míst světa počátkem sedmdesátých let, takže dnes máme k dispozici několik transkontinentálních řad, které vznikly průběžným měřením zhruba po třicet let.

Ukazuje se – jmenovitě v USA, Rusku, Číně, Indii, Thajsku, Novém Zélandu a Austrálii – v podstatě jednotný trend. Během měřené doby, kdy globální teploty stoupaly, odpar klesal v průměru o 2–4 mm za rok! První otázkou je, zda nedošlo vlivem metodiky měření ke vzniku nějakého analytického artefaktu. Australané nakonec přišli s tím, že podle jejich názoru přichází v úvahu stín vržený pletivem, které chrání vodní hladinu před žíznivými ptáky. Zavedli tedy 7% korekci na stín, ale v souhrnu se jim stejně ukázal roční úbytek odparu 3 mm za rok.

Odpar závisí na teplotě, větru a množství vodní páry ve vzduchu. Za suchého počasí je větší než za vlhkého. Vlhký vzduch zároveň znamená větší oblačnost, a tedy zastínění slunce. To znamená, že pro jednotlivá měřicí místa bývá hodnota odparu komplementární k výši lokálních srážek a v meziročním chodu se může výrazně měnit, podobně jako se mění mikroklima. Výsledek je opět zřejmý – sucho má tendenci zvyšovat odpar, a tím vytvářet ještě větší sucho. Abychom odfiltrovali lokální signál, potřebujeme co nejvíc měřicích bodů a dlouhou řadu sledování.

Rovnou a bez velkých diskusí (na jaké byl seminář údajně velice bohatý) můžeme říct, že odpar se doopravdy s globálním oteplováním snižuje a že nevíme, proč tomu tak je. Je však možné nabídnout alespoň přijatelnou hypotézu, kterou pro přehlednost uvedu v bodech:

  • V globálním měřítku má oteplení za následek vyšší odpar.
  • Nejvíc vody se odpaří v tropickém pásmu, kde převládá plocha oceánu nad plochou souše.
  • Teplejší počasí znamená silnější větry, větší gradient mezi rovníkem a pólem, a tím i lepší mísení vzdušných mas.
  • Výsledkem je, že vlhkost vzduchu nad kontinenty se v průměru zvyšuje a také je o něco víc mraků. Oba tyto faktory snižují odpar, a to i za rostoucí globální teploty.

A teď se podívejme, co celá záležitost znamená.

Budu opět (omlouvám se) postupovat v bodech:

  • Klima se může chovat proti intuici a zdánlivě proti „fyzikálním zákonům“. Jediným způsobem, jak se můžeme dobrat skutečné situace, je měřit a měřit, co nejdéle a na co nejvíc místech.
  • Čtvrtá zpráva IPCC (2007) uvádí, že s globálním oteplováním se na pevnině zvýší i odpar. Vypadá to logicky, ale není to pravda. IPCC se v tomto bodě mýlí.
  • Argumenty českých vodohospodářů o nutnosti výstavby nových přehrad jsou do značné míry podloženy modelem, že vyšší teplota znamená vyšší odpar a vyšší evapotranspiraci. Tento základní „axiom“ nejspíš vůbec neplatí.

První přiblížení k problematice představuje citovaný článek R. M. Gifforda z Austrálie, v němž jsou též odkazy na primární literaturu, uvedenou na webových stránkách Australské akademie věd.

Literatura

R. M. Gifford a kol.: Evaporative demand: Does it increase with global warming?, Global Change Newsletter 69, 21–23, May 2007
www.science.org.au /natcoms/panevap.pdf

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem četných úspěšných knih, např. Krajiny vnitřní a vnější (2002), Makom. Kniha míst (2004), Borgesův svět (2007), Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (s Martinem Kašíkem, 2007), Dýchat s ptáky (2008), Podzemní Praha. Jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké Prahy (s fotografy Milanem Korbou a Martinem Majerem, 2008), Orfeus. Kniha podzemních řek (2009). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Cílek Václav

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné