Orientace rotundy svatého Víta

Orientaci některých (někdejších i nynějších) kostelů na Pražském hradě zkoumal počátkem osmdesátých let 20. století C. Koeberl z Astronomického ústavu Vídeňské univerzity. Dospěl k závěru, že bazilika sv. Jiří je orientována k východu Slunce v den svátku sv. Jiří a pozůstatky baziliky sv. Víta k východu Slunce v den svátku sv. Víta. Protože Koeberl nemohl zjistit azimut nepřístupných zbytků rotundy sv. Víta, pokusil se autor tohoto článku nalézt pro jeho určení podklady. Ověřoval rovněž Koeberlovy údaje i způsob měření a hledal odpověď na otázku původního zasvěcení uvedených staveb 1 .

Kostely orientované astronomicky se v evropských zemích s latinskou liturgií stavěly už od 4. století. Nejčastěji směřovala osa kostela od východu, kde byl oltář, na západ, některé však byly orientovány k východu Slunce v den svátku svého patrona. ¹⁾ Při stavbě svatovítské katedrály (obr. 3), kterou založili Jan Lucemburský se synem Karlem r. 1344, se postupně bourala bazilika sv. Víta, založená r. 1060 Spytihněvem II. Její základy zůstaly částečně zachovány pod podlahou katedrály a pod přístavkem (obr. 2), kde jsou přístupné. Rotunda sv. Víta, založená sv. Václavem r. 926, byla při stavbě baziliky sv. Víta zbořena a zbytky jejích základů (obr. 1) jsou rovněž pod podlahou katedrály.

C. Koeberl měřil azimuty kompasem. Když se ale jeho měření ověřovala, zjistilo se, že nejsou spolehlivá. ²⁾ V článku proto uvádím astronomické azimuty ³⁾ svatovítské katedrály a baziliky sv. Jiří, které jsem získal odečtem z mapy 1 : 1000. ⁴⁾ Azimuty základů rotundy sv. Víta a baziliky sv. Víta jsem určil ze zákresu architekta K. Hilberta.

Dvě baziliky – sv. Jiří a sv. Víta

Kostel sv. Jiří na Hradě založil kníže Vratislav I. mezi lety 916–920 a nestačil jej dostavět (zemřel r. 920 nebo 921). Přesto byl nedostavěný kostel r. 925 vysvěcen, konkrétně při přenesení ostatků sv. Ludmily z Tetína. Dostavěl jej, respektive přestavěl v raně románskou baziliku, kníže Boleslav II. v roce 973. Základ dnešního vzhledu trojlodní baziliky ale pochází z pozdější přestavby, která probíhala až po ničivém požáru Hradu (r. 1142), v letech 1145–1151. Svátek sv. Jiří se slavil 23. dubna.

Baziliku sv. Víta založil r. 1060 kníže Spytihněv II., protože původní rotunda, založená sv. Václavem, již množství věřících nestačila. Byla tedy zbořena a pouze hrob sv. Václava byl začleněn do nové stavby. Spytihněv II. brzy zemřel a stavbu dokončil jeho bratr Vratislav II. – první český král. Trojlodní bazilika byla 70 m dlouhá, s šířkou trojlodí asi 25 m. Její základy jsou zčásti přístupné pod podlahou gotické svatovítské katedrály a pod přístřeškem vedle ní. Při stavbě katedrály byl opět respektován hrob sv. Václava, svatováclavská kaple byla vystavěna přímo nad ním, přestože to narušilo půdorys gotické stavby.

Svátek sv. Víta se slavil 15. června. Kult tohoto světce přišel do Saska ze Sicílie. Vít se v době vlády císaře Diokleciána stal r. 303 křesťanem, snad prý vlivem své chůvy, a protože odmítl zříci se své víry, byl ještě jako mladý chlapec umučen. Římské policii ho udal vlastní otec. R. 836 byly Vítovy ostatky převezeny do saského kláštera Korvey a část jich prostřednictvím Jindřicha I. Ptáčníka získal sv. Václav. Zbytek ostatků později vykoupil Karel IV. a dodnes jsou uloženy v katedrále sv. Víta, v pomníčku, který je přímo za hlavním oltářem, v ose katedrály. Svatý Vít byl ale u nás uctíván již před stavbou kostelů na Hradě. Zasvěcen je mu například kostel ve Starém Městě u Uherského Hradiště, který pochází z doby velkomoravské.

Rotunda sv. Víta

Rotundu založil r. 926 sv. Václav a měla být zasvěcena sv. Vítu, saskému patronu. Sv. Václav sice rotundu dostavěl, ale nestačil již zařídit její zasvěcení. Krátce po jeho smrti o zasvěcení rotundy požádal řezenského biskupa Václavův bratr Boleslav. Biskup sice váhal, zda má jednat s bratrovrahem, ale pak jeho žádosti na uctění Václavovy památky vyhověl. Kdy byl Václav kanonizován, přesně nevíme, předpokládá se však, že to bylo spojeno s přenesením jeho ostatků z Boleslavi do Prahy. Svatovítská rotunda byla čtyřapsidová. Její základy objevil architekt Kamil Hilbert, který až do r. 1929 řídil dostavbu svatovítské katedrály. Nejsou přístupné, proto se jimi C. Koeberl nezabýval.

Zbytky jižní apsidy, v níž byl hrob sv. Václava, odkryl K. Hilbert již v letech 1911–1912, zbytek západní apsidy r. 1913 a zbytek severní apsidy s částí kruhové lodi až r. 1928. Z Hilbertova zákresu, který lze pokládat za spolehlivý, ⁵⁾ byly odečteny úhly os všech tří kostelů sv. Víta a za referenční azimut byla vzata osa svatovítské katedrály, která byla odvozena z mapy 1:1000 a ověřena v digitalizované databázi (viz tab. obrázek).

Nalezený azimut svatovítské rotundy se liší od azimutu východu Slunce v den sv. Víta o 24,3 stupně, čímž je orientace stavby podle svátku patrona vyloučena. Někteří historikové však již dříve uvažovali, že sv. Václav chtěl původně zasvětit nový kostel sv. Jimramovi, jehož svátek se slavil 22. září. Tuto hypotézu lze testovat. Juliánské datum 22. září 926 se liší od gregoriánského o 5 dnů. Teoretický azimut východu Slunce 27. září 926 gregoriánského kalendáře je přibližně 272 stupňů, což se od azimutu rotundy 254,3 stupně liší o 17,7 stupně. Rozdíl je tak veliký, že už nemusíme provádět další korekce. Azimut rotundy se zkrátka neztotožňuje s azimutem východu Slunce ani ve svátek sv. Jimrama. Hypotéza o původním záměru zasvětit rotundu sv. Jimramu tedy není podepřena astronomicky, ale vyloučit ji nemůžeme. Nikde totiž není psáno, že stavitel uvažoval orientovat rotundu k východu Slunce v den patronova svátku.

Zbývá objasnit původ hypotézy, že rotunda měla být zasvěcena sv. Jimramovi. Sv. Jimram (Emmeramus) pocházel z Poitiers z Burgund. Umučen byl v 7. století v Helfenburgu a odtud přenesen při svatořečení do Řezna jako diecézní světec. K této diecézi Praha tehdy patřila. Vliv úcty k zmíněnému světci je doložen používáním jeho jména v našich krajích: Jimram se jmenoval například syn sv. Prokopa (třetí opat Sázavského kláštera), v Nitře byl založen kostel sv. Jimrama již r. 845. Severoruská redakce první staroslověnské legendy o sv. Václavu uvádí, že rotunda byla zasvěcena sv. Avramovi (opisovač asi sv. Jimrama neznal, ale znal Avrama, tj. Abraháma).

Legendy uvádějí, že kníže Václav žádal řezenského biskupa Tuta, bývalého příslušníka kláštera sv. Jimrama, o povolení postavit kostel zasvěcený sv. Vítu. Dalo se čekat, že by řezenský biskup dal přednost před saským patronem diecéznímu patronu, jímž byl sv. Jimram. O vztahu k tomuto patronu informuje první staroslověnská legenda o sv. Václavu, když uvádí, že sv. Václav 22. září před svou smrtí 28. září „slavil svátek sv. Jimrama, jemuž byl zaslíben, a veselil se v Bohu“. Zasvěcením sv. Vítu chtěl asi sv. Václav vyhovět německému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi, který byl Sas a od kterého dostal ostatky sv. Víta. Můžeme se domnívat, že dohodl s biskupem kompromisní řešení, totiž zasvětit nový kostel sv. Vítu ve svátek sv. Jimrama, což pak dodržel i Boleslav I. Legendy uvádějí, že biskup poslal sv. Václavovi se souhlasem ke stavbě chrámu také dary. Těmi ale mohly být v dané souvislosti jen ostatky svatých, tedy pravděpodobně sv. Jimrama. Kdy mu Jindřich ostatky (rameno) sv. Víta poslal, to nevíme, uvádějí to až legendy ze 13. a 14. století.

Shoda, nebo náhoda?

Astronomický azimut rotundy sv. Víta se neshoduje s azimutem východu Slunce ani v den sv. Víta, ani v den sv. Jimrama. Skutečnosti neodpodvídají ani údaje C. Koeberla. Astronomický azimut baziliky sv. Jiří se sice s Koeberlovým údajem víceméně shoduje a odpovídá přibližně azimutu východu Slunce v den sv. Jiří, shoda ale může být náhodná. Půdorys baziliky sv. Jiří sleduje směr ostrohu, na kterém je postaven celý Pražský hrad. Astronomický azimut baziliky sv. Víta se liší od údaje C. Koeberla téměř o 10 stupňů, tedy se s azimutem východu Slunce v den sv. Víta neshoduje.

/Děkuji Ing. Rostislavu Webrovi za pomoc při odvozování azimutů a dr. Zdislavu Šímovi za pečlivé prostudování, četné náměty a kontrolu referenčního azimutu osy katedrály./