Máme správné priority výzkumu a vývoje a programy k podpoře budoucích energetických technologií?

Pod tímto názvem vyšla 30. června 2006 zpráva OECD z diskuse o udržitelném rozvoji konané 14.–15. června v Paříži. Diskuse u kulatého stolu se točila kolem dvou klíčových okruhů otázek.

1) Existují technické možnosti, které by umožnily uspokojit očekávané potřeby energie bezpečnějšími a méně znečišťujícími způsoby [než jsou dnešní]?

2) Soustřeďují se globální investice do výzkumu, vývoje a rozšíření těchto technologií tam, kde jejich vliv bude nejvýznamnější? Postačuje kritické množství těchto investic časovému údobí, během něhož si přejeme provést změny ve výrobě energie?

Pokud byla bezpečnost chápána pouze geopoliticky jako bezpečnost dodávek (a diskuse se tedy týkala ropy a zemního plynu, jejichž naleziště jsou soustředěna v politicky nestabilních regionech), pak ze střednědobého i dlouhodobého hlediska je řešení známo – v principu totiž potřebu kapalných a plynných paliv může zajistit uhlí a technologie jsou již známé. Technologie založené na fosilních palivech se ukazují také jako hlavní zdroje výroby elektrické energie. U dopravy i zde však zůstává problém emisí oxidu uhličitého. Pokud by se dnes nejčistší a nejefektivnější technologie založené na fosilních palivech staly komerčně dostupnými a nahradily do roku 2020 všechny existující elektrárny, dosáhlo by se sice úžasného 15% snížení emisí CO₂, avšak celkově by emise stále rostly. Za pozornost rovněž stojí zařazení celkového potenciálu alternativních zdrojů energie v různých částech světa (viz obrázek) a poměrně skeptický postoj k biopalivům (jen tam, kde jsou produkována levně, budou smysluplná).

V současné době je ve výstavbě 26 jaderných elektráren. Předpokládá se, že do roku 2020 přibude 60 nových jaderných elektráren. Je dobré neztratit ze zřetele, že ve všech těchto úvahách jde o čísla na pozadí celkové potřeby výkonu – současného 15 TW a projektovaného 30 TW v roce 2050. Jestliže si má jaderná energetika udržet svůj podíl 6,5% v energetickém mixu, musela by během následujích 45 let zdvojnásobit svůj výkon na 2 TW.

Vezmeme-li v úvahu, kolik prostoru věnuje tisk tématům, jakými jsou globální oteplování, klimatické změny aj., překvapí nás ta část zprávy, z níž vyplývá, že zatímco celkové výdaje na vědu a výzkum v zemích OECD rostou, v oblasti energií výdaje na vědu a výzkum jeví tendenci právě opačnou.

Jak zpráva také konstatuje – bez nových technologií, které by byly schopny výrazně omezit emise, se nedojde k důvěryhodným limitům. Bez limitů emisí však nové technologie buď nebudou vůbec, anebo nebudou dostatečně brzy. Zpráva sice neobsahuje žádné informace, které by dosud nebyly známy. Za přečtení však stojí mj. proto, že vyvrací některé tradované mýty a falešné naděje.