Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Nechat jazyk kočkám – a cesty vlkům? 5

 |  15. 6. 2006
 |  Vesmír 85, 373, 2006/6
 |  Seriál: Eseje o jazyce, 5. díl (PředchozíNásledující)

Hlavní nesnáz a omezenost veškerého jazyka spočívá v tom, že v něm musíme věci vyjadřovat popořádku, jednu po druhé, a to ještě v pořádku a skladu zřejmě zcela svébytném, tj. svébytně jazykovém, který není sourodý ani s případným řádem světa, ani s uspořádáním lidského rozumu či intelektu (jak předpokládali v 17. století teologové-logikové-gramatikové z pařížského Port-Royalu), ba nejspíš ani se skutečným „strojem“ naší mysli. Zároveň je však jazyk nezbytným nástrojem této mysli, základem našeho vědomí – i když v této souvislosti se má spíš hovořit o širší schopnosti sémiotické či označovací. Právě z toho vyplývá náš závazek vůči jazyku, náš zájem na jeho dobrém stavu a řádném užívání.

Pohyb myšlení vnímáme často jako bleskurychlý, především ve srovnání s pohybem těles v běžném fyzickém světě, ale také ve srovnání s rychlostí – i samou povahou – naší schopnosti vyjadřovací. Psychologie dokázala existenci nonverbálních forem myšlení poměrně časně, nejpřínosněji pak tvarová psychologie svým pojetím „vhledu“. Pro takový zákmit myšlení máme v češtině nádherné pojmy jako ponětí, povědomí, pomyšlení, pomysl: toto povědomí, spojené s náznakem verbalizace, který snad odpovídá tomu, čemu Vygotskij říká „vnitřní řeč“, mnohdy postačuje, zvlášť „komunikuji-li“ jen sám se sebou, v mezích jediného vědomí; má-li však myšlenka odtud pokročit dál, nevyhnutelně ve svém rozletu zaráží o jazyk a musí se do něho vpravit, a tedy se přizpůsobit jeho zákonitostem. Jiného zbytí není, a lze dokonce tvrdit, že doopravdy jsme nepomysleli nic, dokud jsme to neformulovali (ani pak to není jisté; a pokud o někom řekneme, že rychleji mluví než myslí, míníme tím právě nedostatečné promýšlení).

Rozložení v čase podle řádu jazyka, někdy i v rozpětí dosti značném, od východisek k závěrům, je údělem našeho myšlení a mnohé z nás naplňuje úžasem. Už tady začíná to, čemu se říkalo „babylonské zmatení jazyků“ – protože ani slova, která sdílíme, nechápeme všichni stejně, musíme se o nich dohadovat, dávat si je dohromady z toho uspořádání, v němž k nám doléhají, a dokonce ani na dohodu nemůžeme nikdy úplně spolehnout. Růzností jazyků se nesnáz dál zvětšuje, ale možná je ta nesnáz také výhodou a požehnáním, díky „svébytnému čtení života“, které – řečeno s Georgem Steinerem – jeden každý jazyk nabízí.

Ve 3. čísle letošního Vesmíru žasne Ivan M. Havel nad takovým „svébytným čtením“ bytí, jež vysvítá z jazyka patagonských indiánů Yamanů (nebo možná spíš Jamanů, po vzoru dalších indiánských jmen, obvykle zapisovaných foneticky – např. Kaďuvejů). Yamanský jazyk jako by měl rajskou schopnost vybavovat jednotlivými slovy skutečnosti vázané složitými a zvláštními vztahy, na které my v našich jazycích musíme právě skládat slova dohromady. „…jedno jediné slovo označuje celou složitou situaci včetně okolností, důvodů, účelů a prostředků k dotyčnému jednání, na což my bychom potřebovali nejméně celou větu.“ Jednotlivá slova mohou znamenat třeba: „on nebo ona opodál ode mne na západ“; „uchopit rukama hodně věcí najednou a rozhodit je, aby se o ně poprali chlapci“; atd.

Když pomine první okouzlení, napadá mě, že takový jazyk by zřejmě musel vytvářet nepřeberné lexikon a téměř žádnou gramatickou strukturu, nejspíš by stačilo pokaždé vyhlásit holý podmět a holý přísudek, všechno ostatní by bylo zahrnuto v sémantice použitých dvou slov. Záleželo by jen na volbě slov, ta by ovšem byla nadmíru náročná a významy jednotlivých slov by se posléze musely stát natolik specifickými, že v nejvyšším stupni vypracování by nebylo možné definovat žádné slovo jinak než jím samým, a jazykový systém by patrně implodoval.

Přece jenom je operačně výhodné, mohu-li si domů přinést prostě pět rohlíků, a nikoli 1. rohlík dost solený, ale skoro bez kmínu; 2. rohlík, který jsem ještě před zaplacením nakousl; 3. rohlík menší než všechny ostatní; 4. rohlík, který mi do sáčku zapadl svisle; 5. rohlík, který si schovám na zítra. (Samozřejmě by také bylo možné vytvořit jedno zvláštní slovo pro „pět rohlíků zakoupených odpoledne v samoobsluze na rohu a tamtéž uložených do mikrotenového sáčku, pokud jsou dost slané, protože jiné bych nekoupil“.) Vytvářet raději složité významy kombinováním významově dostatečně jednoduchých prvků, byť v soustavě jakkoli rozsáhlé, to asi lidskému duchu i při všech nevýhodách nakonec svědčí líp. Francouzština, která se ve svém klasickém období vydala 1) za představou právě opačnou k oné yamanské a byla by nejraději postihovala veškerou novou skutečnost jen s vynaložením radikálně redukovaných prostředků, jejichž kvantita by se pokud možno dál neměnila, vypracovala se v jazyk oproštěný a dost málo dužnatý, zato schopný nadmíru jemně rozlišující myšlenkové výstavby.

Jisté je, že ani čeština není jazyk vzpínající se k rajské plnosti ideální yamanštiny, a třebaže z příčin inherentně strukturních i historicko-společenských nikdy neusilovala ani o vyšší míru formalizace, i v ní jakýkoli souvislejší myšlenkový výkon zabírá čas i místo nutné k rozprostření přiměřené jazykové soustavy, nedokáže se tedy – ó žel! – soustředit v jediném bodě a odtud zřetelně vyzařovat úměrně své genialitě nebo hlouposti. Proto i ten, kdo takové „sdělení“ přijímá, musí je také v celém rozprostření převzít a jeho souvislost v sobě aktualizovat, uzřejmit si ji: to je v komunikaci jeho – více či méně svízelná – úloha, a právě tomu říkám: dávat si slova dohromady. Z poznávacího hlediska má ovšem celý předchozí výklad hodnotu prostopravdy, zvlášť pro jazykovědce. Tím zajímavější může být zamyslet se nad tím, co dělá s jazykem jazykovědec, který při „výměně názorů“ vede svou výpověď tak, jako by čeština jeho protihráče měla náležitosti yamanštiny.

Poznámky

1) Říkám-li, že francouzština se někam vydala, je to samozřejmě metonymie, jazyk se z vlastní vůle sám nikam nevydává, vždy se tak děje přičiněním lidí, dokonce i když ti tvrdí, že se o nic přičiňovat nehodlají, a jazyk ať si jde, kudy a kam chce.

Ke stažení

O autorovi

Václav Jamek

 

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné