Hongshanornis

V bloku jezerních sedimentů ze severovýchodní Číny byl objeven otisk kostřičky a peří drobného raně křídového ptáka. Nebyl větší než vrabec (lebka měřila přibližně 3 cm), měl poměrně krátké přední končetiny a nápadně dlouhé nohy. Jeho zobák byl bezzubý; v druhohorách to sice není úplný unikát, ale rozhodně ani běžná záležitost. Popisu se ujala ostřílená dvojice čínských paleontologů Z. Zhou a F. Zhang, jimž se již několikrát povedlo změnit náš pohled na ranou evoluci ptáků.

Hongshanornis longicresta, jak byl pták pojmenován, žil ve formaci Yixian, tedy v první polovině jeholu, zhruba před 125 miliony let. Pouze jeden pravý pták (zástupce skupiny Ornithurae) je stejně starý jako on, a to Liaoningornis, do té doby považovaný za nejprimitivnějšího představitele celého kladu. Yixianský svět s ním nicméně sdílela řada různých praptáků ze sesterských větví, hlavně pak protiptáci (Enantiornithes). Praví ptáci si s protiptáky dělili vzdušný prostor až do konce křídy, kdy druzí jmenovaní vymřeli. Jelikož je hongšanornis ze všech pravých ptáků nejblíže rozchodu těchto dvou skupin, nebude tak docela bez užitku podívat se, čím se od protiptáků lišil a co měli naopak společného.

Jak už víte, hongšanornis bylo zvířátko nevalných rozměrů. Primitivnější praptáci, například Jeholornis nebo Sapeornis (oba rovněž z dílny zmíněných čínských paleontologů), patří naopak k obrům mezi raně křídovým ptactvem; druhý jmenovaný byl velikosti krkavce. Redukci tělesných rozměrů máme zdokumentovánu jak na bázi Ornithurae, tak u prvních protiptáků. Často to bývá považováno za adaptaci na lov hmyzu v korunách stromů – zatímco archaeopteryx byl nejspíše vertebratofág a jeholornis se sapeornisem býložravci, první protiptáci fungovali podobně jako dnes třeba sýkory. Hmyzožravá teorie seděla i na pravé ptáky, dokud jsme znali pouze liaoningornise; ten se rovněž honil mezi větvemi za mouchami. Vývojově starší, a přitom ještě menší hongšanornis by ovšem ze stromu spadl jako zralá hruška. Jeho dlouhé nohy ani neměly uchopovací reflex, známý u hřadujících ptáků. Pozorovateli se středním objemem ornitologických znalostí by nejspíše připomínal malého bahňáka: brouzdal mělčinami velkých jezer, kterých bylo v jeholu požehnaně, lovil drobné rybky a jinou vodní žoužel. Malá velikost raných ptáků tudíž spíše než s potravními nároky souvisela se změnou stylu letu – přešli na aktivnější silový modus (viz krátká a nízko posazená kostra hongšanornisova křídla), který ovšem bylo třeba nejdřív vycizelovat při malých rozměrech. Hned další generace pravých ptáků, kterou máme doloženou z formace Jiufotang (mladší o 5 milionů let), letový aparát posílila, a tak si mohla dovolit opět povyrůst a ztěžknout. Protiptáci si však až do druhé poloviny křídy zachovali málo vyvinutý hřeben prsní kosti a malá velikost spojená s hmyzožravostí pro ně nejspíše byla fyzikální nutností. Slušně velcí praví ptáci zatím po vzoru hongšanornise úspěšně kolonizovali pobřeží a specializovali se hlavně na lov ryb; to už je ovšem trochu jiný příběh.

Co se týče absence zubů, je třeba zdůraznit, že jde o kuriozitu, nikoli o progresivní znak, který by měl nějaký hlubší evoluční význam. Několik nezávislých případů redukce ozubení proběhlo už v primitivnějších liniích, než byla ta hongšanornisova. U rodu Jeholornis například zbyly poslední tři zoubky ve spodní čelisti (snad šlo o adaptaci na sběr bobulí?) a Confuciusornis či Changengornis měli pěkné bezzubé zobáky, se kterými by zapadli i mezi dnešní ptactvo – první byl podobný pěnkavě, druhý spíše ťuhýkovi. Drtivá většina hongšanornisových nástupců však byla notně ozubená; ptáci a zuby patří docela dobře k sobě. Tvor, který byl předkem všech přeživších ptačích linií a po němž svůj chudý zobák zdědil pštros stejně jako třeba rorýs, je vědě zatím neznámý. Domníváme se, že žil až na samém konci druhohor, a lze říct, že s takovými čelistmi byl ve svém světě dost podivným zjevem.

A na závěr ještě jedno praptačí jméno: „Archaeorhynchus spathula“. Zatím si ho ale nepamatujte, může se změnit. Ve fylogenetické matici, kterou autoři připojili k on-line verzi článku, vystupuje pod touto neoficiální přezdívkou dosud nepopsaný hongšanornisův současník, rovněž dobře dochovaný a o poznání vyspělejší. Uvidíme, co nám archeorhynchus přinese nového; Zhou se Zhangem si ho schovávají na příště.