Ad Nechat jazyk kočkám – cesty vlkům? 3

Rozumím-li dobře, základní Jamkovou myšlenkou je, že zásada „Nechte jazyk na pokoji!“ („Laissez-faire!“) je nesprávná a že je naopak třeba o jazyk pečovat (Němci mluví o Sprachpflege, Francouzi o aménagement linguistique a v české jazykovědě se vžil termín péče o jazykovou kulturu.) V této věci s Jamkem v zásadě souhlasím (ovšem jenom potud, pokud nemá na mysli mentorské brusičství) – svědčí o tom ostatně nejen můj článek s příznačným názvem „Nenechávejte svůj jazyk na pokoji!“, publikovaný před několika lety ve Vesmíru (Vesmír 79, 585, 2000/10), ale především moje více než půlstoletá činnost na poli péče o jazykovou kulturu, spojená s akademickým Ústavem pro jazyk český a mnoha jeho pracovníky. Jamek má pravdu i v tom, že někteří čeští jazykovědci zaujímají jen „pozorovatelský“ postoj k jazyku, který je pro ně jen „výzkumným terénem“ (jak Jamek trefně charakterizuje práci na Českém národním korpusu), a kritizují ty, kdo péči o jazykovou kulturu postulují a uskutečňují.

V čem však nemohu absolutně souhlasit a co je mi těžko pochopitelné, je to, že Jamek v rozporu s evidentní, konkrétně doložitelnou skutečností obviňuje z nežádoucího laxního přístupu k češtině právě Ústav pro jazyk český. Velmi četné a živé ohlasy veřejnosti na kultivační činnost ÚJČ mluví však o něčem jiném. Bohužel Jamkovy výklady jsou málo konkrétní a místy těžko interpretovatelné: autor má sice patrně na mysli především bohemisty, ale hovoří obecně o stavu české lingvistiky nebo o lingvistech a konkrétně se zmiňuje jenom o akademickém ÚJČ a pražském univerzitním ČNK. (Bohemisté jsou činní a čilí ovšem i leckde jinde, také mimo Prahu.)

Druhá věc, která je mi rovněž těžko pochopitelná, je Jamkova neuvěřitelně mezerovitá informovanost, zřejmá mimo jiné i z jeho povzdechu: „kde pak jsou staré dobré ,jazykové koutky‘ v rozhlase a dříve běžné nebo oblíbené publikace typu ,o češtině každodenní‘, ,čeština všední i nevšední‘ …“ Tož tedy uvedu tu pro něj hlavní práce z období od r. 1990 vzešlé z okruhu ÚJČ:

1. Rubrika „Jazykový koutek“ vycházela pravidelně ve Vesmíru od r. 1982 až do počátku ročníku letošního (2006); pak však redakce náhle tuto rubriku zrušila a nahradila ji – risum teneatis, amici! – výklady V. Jamka! (Těch koutků jsem napsal pod šifrou Dš 169.)

2. R. 1991 vyšel kolektivní knižní soubor glos a úvah o aktuálních jazykových jevech „Jazykové sloupky“.

3. V letech 1993–1996 vysílal Český rozhlas (zásluhou red. I. Budila) každotýdenní cyklus relací „Čeština dnes a zítra“. Výběr z těchto textů vydali jejich autoři (4 pracovníci ÚJČ) knižně pod titulem „Čeština, jak ji znáte i neznáte“ r. 1996. Rozhlasové relace pak pokračovaly pod názvem „Čeština kolem nás“ až do r. 1999.

4. V letech 1992–1999 psala další pracovnice ÚJČ pravidelné jazykové sloupky a podobné texty do Literárních novin. Jejich knižní výběr vyšel pod názvem „Jak dnes mluvíme/píšeme a jak hřešíme proti češtině“.

5. Pracovníci odd. jazykové kultury ÚJČ připravili v roce 2002 praktickou příručku „Na co se nás často ptáte. Ze zkušeností jazykové poradny“.

6. V současné době existuje několik pravidelných „ústavních“ jazykových relací v televizi i v rozhlase, v různou denní dobu.

7. R. 1999 vyšla návodná příručka tří autorů z ÚJČ „Jak napsat odborný text“.

8. Současnou češtinu kriticky sleduje, vykládá jednotlivé jevy a uveřejňuje odpovědi na dotazy veřejnosti tradiční ústavní časopis Naše řeč.

Bylo by myslím ku prospěchu věci, kdyby V. Jamek tyto i další faktické informace zvážil a ve svých kritických úvahách reflektoval.