K dopisu V. Běhala

Namátkou otevírám Vesmír 77, 22, 1998/1), kde je obrázek H⁺-ATP syntázy. „Statorem“ proudí protony a roztáčejí gama-protein podjednotky, kde je rotační pohyb spřažen se syntézou ATP, tedy s „motorem“. Funguje to i obráceně, pak se „motor“ změní v protonovou „pumpu“. Membrána vypadá jako okousaný dort, gama-protein připomíná násadu k vařečce a komplexy alfa i beta velikonoční vajíčka. Ionty H⁺ před membránou lze přirovnat k čerstvé sadbě. Jistě nikdo nebude tvrdit, že pumpování protonů vypadá právě takto, a přesto nikdo nekřičí, že autoři obrázku jsou kolosální podvodníci – každý ví, že jde o pedagogicky podané schéma fungování. Podobně není fér nazývat podvodníkem Ernsta Haeckela. Schéma není fotografie, jeho úkolem je zdůraznit podstatné rysy objektu, které mají dokázat propagovanou teorii. To Haeckel udělal, a dobře: ty znaky, na které upozorňuje, tam opravdu jsou a je nepodstatné, že embrya nejsou ve zcela si odpovídajících stadiích a ve skutečnosti jsou i různě velká.

Zejména ale nechápu, proč toto a vše ostatní autor dopisu říká – článek byl přece o Haeckelově výtvarném stylu a o tom, jak navzdory „rukopisu“ umělce lze poznat podobu, „tresť“ zobrazovaného. My ty zobrazené organizmy opravdu poznáme – navzdory tomu, že „v podstatě“, či z jiného úhlu pohledu „ve skutečnosti“, jde o pouhé secesní ornamenty, vhodné tak na štukovou výzdobu štítu vily.

Přeskočím ten dlouhý text v závorce, který vůbec není k meritu věci. Poslední dva odstavce pak jsou běžné výroky, které lze najít u kteréhokoli jiného evolucionisty 19. století, včetně Darwina (ten, pravda, nepovažoval za vrchol právě Němce); v té době byl také skoro každý antisemitou – odepíšeme proto šmahem i velikány naší a evropské kultury?

Mám dojem, že Haeckel je pro autora jen záminkou, aby se mohl otřít o evoluční teorii a „informovat“ nás o standardní sbírce všelijak pokroucených kuriozit, které se už léta při podobných příležitostech vytahují z arzenálu vědeckého kreacionizmu. Evoluční teorie dnes má k dispozici mnohem lepší argumenty než panoptika z předminulého století; a kdo by ji chtěl porazit, nemůže vytahovat zbraně z těchto almar.

www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=6614>K článku Olafa Breidbacha „Vzdoropapež“