Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

K dopisu V. Běhala

 |  16. 2. 2006
 |  Vesmír 85, 66, 2006/2

Namátkou otevírám Vesmír 77, 22, 1998/1), kde je obrázek H+-ATP syntázy. „Statorem“ proudí protony a roztáčejí gama-protein podjednotky, kde je rotační pohyb spřažen se syntézou ATP, tedy s „motorem“. Funguje to i obráceně, pak se „motor“ změní v protonovou „pumpu“. Membrána vypadá jako okousaný dort, gama-protein připomíná násadu k vařečce a komplexy alfa i beta velikonoční vajíčka. Ionty H+ před membránou lze přirovnat k čerstvé sadbě. Jistě nikdo nebude tvrdit, že pumpování protonů vypadá právě takto, a přesto nikdo nekřičí, že autoři obrázku jsou kolosální podvodníci – každý ví, že jde o pedagogicky podané schéma fungování. Podobně není fér nazývat podvodníkem Ernsta Haeckela. Schéma není fotografie, jeho úkolem je zdůraznit podstatné rysy objektu, které mají dokázat propagovanou teorii. To Haeckel udělal, a dobře: ty znaky, na které upozorňuje, tam opravdu jsou a je nepodstatné, že embrya nejsou ve zcela si odpovídajících stadiích a ve skutečnosti jsou i různě velká.

Zejména ale nechápu, proč toto a vše ostatní autor dopisu říká – článek byl přece o Haeckelově výtvarném stylu a o tom, jak navzdory „rukopisu“ umělce lze poznat podobu, „tresť“ zobrazovaného. My ty zobrazené organizmy opravdu poznáme – navzdory tomu, že „v podstatě“, či z jiného úhlu pohledu „ve skutečnosti“, jde o pouhé secesní ornamenty, vhodné tak na štukovou výzdobu štítu vily.

Přeskočím ten dlouhý text v závorce, který vůbec není k meritu věci. Poslední dva odstavce pak jsou běžné výroky, které lze najít u kteréhokoli jiného evolucionisty 19. století, včetně Darwina (ten, pravda, nepovažoval za vrchol právě Němce); v té době byl také skoro každý antisemitou – odepíšeme proto šmahem i velikány naší a evropské kultury?

Mám dojem, že Haeckel je pro autora jen záminkou, aby se mohl otřít o evoluční teorii a „informovat“ nás o standardní sbírce všelijak pokroucených kuriozit, které se už léta při podobných příležitostech vytahují z arzenálu vědeckého kreacionizmu. Evoluční teorie dnes má k dispozici mnohem lepší argumenty než panoptika z předminulého století; a kdo by ji chtěl porazit, nemůže vytahovat zbraně z těchto almar.

www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=6614>K článku Olafa Breidbacha „Vzdoropapež“

Ke stažení

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné