FldMendelu2026FldMendelu2026FldMendelu2026FldMendelu2026FldMendelu2026FldMendelu2026

Aktuální číslo:

2026/2

Téma měsíce:

Prvky vzácných zemin

Obálka čísla

K dopisu V. Běhala

 |  16. 2. 2006
 |  Vesmír 85, 66, 2006/2

Namátkou otevírám Vesmír 77, 22, 1998/1), kde je obrázek H+-ATP syntázy. „Statorem“ proudí protony a roztáčejí gama-protein podjednotky, kde je rotační pohyb spřažen se syntézou ATP, tedy s „motorem“. Funguje to i obráceně, pak se „motor“ změní v protonovou „pumpu“. Membrána vypadá jako okousaný dort, gama-protein připomíná násadu k vařečce a komplexy alfa i beta velikonoční vajíčka. Ionty H+ před membránou lze přirovnat k čerstvé sadbě. Jistě nikdo nebude tvrdit, že pumpování protonů vypadá právě takto, a přesto nikdo nekřičí, že autoři obrázku jsou kolosální podvodníci – každý ví, že jde o pedagogicky podané schéma fungování. Podobně není fér nazývat podvodníkem Ernsta Haeckela. Schéma není fotografie, jeho úkolem je zdůraznit podstatné rysy objektu, které mají dokázat propagovanou teorii. To Haeckel udělal, a dobře: ty znaky, na které upozorňuje, tam opravdu jsou a je nepodstatné, že embrya nejsou ve zcela si odpovídajících stadiích a ve skutečnosti jsou i různě velká.

Zejména ale nechápu, proč toto a vše ostatní autor dopisu říká – článek byl přece o Haeckelově výtvarném stylu a o tom, jak navzdory „rukopisu“ umělce lze poznat podobu, „tresť“ zobrazovaného. My ty zobrazené organizmy opravdu poznáme – navzdory tomu, že „v podstatě“, či z jiného úhlu pohledu „ve skutečnosti“, jde o pouhé secesní ornamenty, vhodné tak na štukovou výzdobu štítu vily.

Přeskočím ten dlouhý text v závorce, který vůbec není k meritu věci. Poslední dva odstavce pak jsou běžné výroky, které lze najít u kteréhokoli jiného evolucionisty 19. století, včetně Darwina (ten, pravda, nepovažoval za vrchol právě Němce); v té době byl také skoro každý antisemitou – odepíšeme proto šmahem i velikány naší a evropské kultury?

Mám dojem, že Haeckel je pro autora jen záminkou, aby se mohl otřít o evoluční teorii a „informovat“ nás o standardní sbírce všelijak pokroucených kuriozit, které se už léta při podobných příležitostech vytahují z arzenálu vědeckého kreacionizmu. Evoluční teorie dnes má k dispozici mnohem lepší argumenty než panoptika z předminulého století; a kdo by ji chtěl porazit, nemůže vytahovat zbraně z těchto almar.

www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=6614>K článku Olafa Breidbacha „Vzdoropapež“

Ke stažení

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Temní architekti tání

Temní architekti tání uzamčeno

Když si prohlížíte satelitní snímky grónského ledovcového štítu, místo oslnivě bílé plochy uvidíte rozsáhlé tmavé skvrny, pokrývající stovky...
Velký příběh malých rozdílů

Velký příběh malých rozdílů

Prvky vzácných zemin se postupně staly klíčovou figurou v geopolitické šachovnici. V žebříčku British Geological Survey z roku 2015 mají nejvyšší...
Jak oddělit (téměř) neoddělitelné

Jak oddělit (téměř) neoddělitelné uzamčeno

Miloslav Polášek  |  2. 2. 2026
Na kraji města Janesville v americkém Wisconsinu, uprostřed kukuřičných polí, stojí rozsáhlý areál firmy SHINE Technologies. V jedné z nenápadných...