Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Dva póly životního putování

In memoriam prof. Zdeňka Matějčka
 |  16. 2. 2006
 |  Vesmír 85, 105, 2006/2

Před léty J. Langmeier a Z. Matějček při rozboru negativních důsledků časné dětské deprivace formulovali pět základních psychických potřeb dítěte. Prokázali, že jejich realizace umožňuje přiměřený rozvoj dětí po stránce kognitivní, emoční i sociální, postupně rozvíjí jejich interakce s okolím, vytváří jejich identitu i celkovou orientaci v složitém světě. Platí to nejen pro vstupní etapy života, ale v jisté analogii je jejich uspokojování žádoucí i ve stárnutí. Stručně naznačím Langmeierovo a Matějčkovo pojetí základních potřeb a pokusím se je rozšířit na život seniorů.

  • Potřeba přiměřeného přívodu podnětů ve vhodném čase, v rozumném množství a v patřičné kvalitě. Mozek dítěte musí být vhodně stimulován, aby se plně rozvíjel. Přiměřené podněty usnadňují postupné zdokonalování nejrůznějších činností – a to již od prvních dnů života. Podnětově chudé prostředí dětský vývoj zpomaluje, a naopak přehnaná stimulace mnoha podněty, které neodpovídají vývojovým zákonitostem zrání mozku, vytváří zmatený a nejasný obraz světa.

    I ve stáří je potřebný přiměřený přívod podnětů. Starý člověk, který přestává být aktivní, upadá snadno do apatie a jeho duševní síly upadají. Stejně nebezpečná je i přílišná stimulace. Mnoho podnětů z okolí, informací ze sdělovacích prostředků, z ruchu ulic, z rychlých změn v prostředí seniory neurotizuje. Neorientují se v nich a vzniká dojem světa, kterému nerozumějí a který je nepřehledný, nevlídný a nepřátelský.

  • Potřeba smysluplného světa, která uspokojuje jak vhodnou organizací, tak jistým řádem i pravidelností v dětském prostředí. Patří sem též stálost lidí, kteří o dítě pečují. Jejich chování se nemá příliš měnit a může být pro dítě do velké míry předvídatelné. Dětské aktivity jsou podněcovány a podporovány stálou a vlídnou pozorností. Životní okolnosti se svou pravidelností stávají samozřejmé a vytvářejí se předpoklady pro vznik budoucího řádu v běžném životě.

    Rizikem stárnutí bývá ztráta pocitu, že svět je smysluplný a předvídatelný. Mizejí stará pravidla, která si senioři osvojili, neplatí poznatky, které se učili, staré dovednosti nebývají mnohdy potřebné a objevují se různá zařízení, kterým obtížně rozumějí a mnohdy je nedokážou ovládat. Z obzoru mizí staří známí a přátelé, na které byli zvyklí, čtou se jiné knihy, u mladých se objevují jiné postoje a mění se celkový styl komunikace. To vše vede k dojmu, že svět ztrácí rozum, vyvíjí se jinak, než by si senioři přáli, a často očekávají tragické důsledky v budoucnosti.

  • Potřeba jistoty, která je uspokojována v časném věku pevnou citovou vazbou dítěte k pečující osobě, většinou k matce. Kolem prvního roku vzniká pocit jistoty, že je o ně s láskou pečováno. Je dobře krmeno, je v teple a čistotě, někdo si s ním hraje, a kdykoliv je v nepohodě, postará se o nápravu. Vytváří se základ budoucích kladných vztahů k lidem i k rozmanitým životním okolnostem.

    Pocit životní jistoty se ve stáří mnohdy snižuje. Emoční a sociální vztahy chudnou. Stárnoucí jedinec se obává, že o něj nebude nikdo pečovat, že jeho biologické potřeby nebudou uspokojovány a že nemůže očekávat patřičnou zdravotní a sociální péči. Přesazení stárnoucí osoby do nového prostředí, které jí není vlastní a ve kterém se špatně orientuje, přesahuje mnohdy její adaptační schopnosti. Prohlubují se obavy ze zítřků, mizejí životní jistoty a zhoršuje se celková kvalita života.

  • Ve věku kolem 2–3 let se vytvářejí základy budoucí identity a sebehodnocení. Vznikají základní představy o sobě samém, většinou podle toho, jak se k dítěti chová jeho okolí, co oceňuje a odměňuje, co naopak odmítá či zakazuje. Formují se základy budoucích sociálních vztahů i vlastního sebepojetí. Identita se později výrazně dotváří v adolescenci, často i s mnoha obtížemi a proměnami.

    Ve vyšším věku se pocit vlastní hodnoty a důstojnosti mnohdy rozostřuje. Odchodem ze zaměstnání se rozplyne pracovní totožnost, mizí bývalá autorita plynoucí z pracovních zkušeností, zhoršuje se ekonomická situace, přibývají nejrůznější zdravotní obtíže a jedinec podléhá dojmu, že patří do „starého železa“. Jestliže ani blízcí – děti či vnuci – nedokážou seniora ocenit, má dojem, že je jen na obtíž, nemá možnost předávat zkušenosti, a rychle se rozplývá vědomí vlastní důstojnosti, což má řadu negativních důsledků pro kvalitu jeho života.

  • Lidskou aktivitu povzbuzuje otevřené a nadějeplné očekávání budoucího času. Postupně se rozvíjejí a proměňují dětská přání, plány, záměry, ale i úzkosti. Děti hledají své vzory i opory. Mohou to být rodiče, příbuzní, učitelé, vrstevníci, ale také hrdinové z pohádek, četby či televize. V dítěti se vytváří pocit, že může mít jednou svůj osud ve vlastních rukou. Při nevhodné výchově se začne již v dětství rýsovat budoucí pasivita, pesimizmus či sociální izolace.

    Zdá se, že stárnoucí člověk zákonitě ztrácí životní perspektivu, nemůže již plánovat na dlouhý čas dopředu. Pohled do budoucnosti je ale potřebný v kterémkoliv věku. Lepší předpoklady pro přežívání i pro kvalitu svého života má jedinec, jenž stále uvažuje o plánech pro život, který má před sebou. Osoby, jež ztrácejí perspektivu, snáze podlehnou svízelům stáří. Plány seniorů mohou být drobné a krátkodobé – co připravit pro vnoučata na Vánoce, co si ještě přečíst, s kým se sejít, kam se podívat, jak udělat sobě i druhým drobnou radost apod. Znakem člověka je hledět před sebe a uvažovat o budoucnosti. Platí to nesporně i o seniorech.

Uspokojování a rozvoj základních psychických potřeb v dětském věku je dán souhrou dispozic jedince s vhodnou formou výchovy v rodině, ve škole, v dětských skupinách či v širším kulturním zázemí. Nedaří-li se je uspokojovat, snáze se prosadí různé vývojové poruchy. Matějček to prokázal v řadě dlouhodobých studií, v kterých sledoval vývoj dětí vyrůstajících v sociálně rizikových podmínkách. Platí to dnes asi ještě výrazněji než v době, kdy Matějček s Langmeierem dětské potřeby formulovali. Rostoucí oslabování a rozchody rodin, mnohdy menší zájem o potomky u zaměstnaných rodičů, velký počet dětí v dětských domovech, hodiny trávené u počítačů či před televizí místo aktivních činností s vrstevníky, nebo naopak příliš starostlivé vedení jedináčků staršími rodiči či kladení nepřiměřených nároků na děti a řada dalších momentů naznačují aktuální i dlouhodobě působící rizika, která ohrožují celou generaci.

Postupně se prodlužující délka života, zvyšující se počet stárnoucích, rychle se měnící svět adaptacemi a řada dalších momentů kulturních, ekologických, výchovných a jiných kladou před společnost i před občanská sdružení mnoho nových otázek. Rostou nároky na péči, kterou je nutné věnovat jak zdravému životu seniorů, tak časnému vývoji dětí. V ontogenezi člověka existuje mnoho životních trajektorií a v jejich rámci mnoho individuálních změn. Ve stáří se zákonitě v řadě dimenzí života nápadně zhoršuje výkonnost. V jiných dimenzích, které jsou seniorem systematicky pěstovány, se naopak výkon stále zlepšuje, a to i ve vysokém věku. I když se nástup stáří posunuje díky lepší zdravotní péči, lepší výživě a také lepšímu, aktivnějšímu životu v jeho druhé polovině, přece jen se původní potřeby z dětství prosazují stejně naléhavě i na druhém pólu životní pouti.

Dokladem byl život profesora Matějčka. I v poslední fázi života se dokázal dívat do budoucnosti. Kniha jeho esejů (2004) je doklad moudrého a konstruktivního stárnutí, v kterém uměl následovníkům předávat velké životní zkušenosti. Tuším v jeho ontogenezi šťastné dětství, šťastné manželství, rodičovství i prarodičovství, spokojenost s aktivně prožitou dospělostí a velkou odolnost při překonávání mnoha životních obtíží. Spolu s vědomím odpovědnosti za vlastní činy to byly základní kameny jednoho kvalitního života i úspěšného stárnutí.

Literatura

Langmeier J., Matějček Z.: Psychická deprivace v dětství, SZN, Praha 1963
Langmeier J., Krejčířová D.: Vývojová psychologie, Grada, Praha 1998
Matějček Z., Langmeier J.: Počátky našeho duševního života, Panorama, Praha 1986
Matějček Z.: Praxe dětského psychologického poradenství, SPN, Praha 1991
Matějček Z.: Psychologické eseje (z konce kariéry), Karolinum, Praha 2004

RADY STÁRNOUCÍHO VIRTUOSA

Arthur Rubinstein ve věku kolem 80 let prozradil tajemství, jak se udržuje ve formě a dokáže na koncertech stále podávat perfektní výkony. Uvedl tři změny svého pracovního stylu, které je možno zobecnit:

„Hraji méně skladeb než v mládí.“ Znakem rozumného stárnutí je racionální a postupné opouštění některých činností, přecházení od extenzivních aktivit k intenzivním.

„Tím, že hraji méně skladeb, mám více času na jejich studium a procvičování. Každé z nich se věnuji více než v mládí, ale v souhrnu již necvičím tak dlouho.“ I když se ve stáří počet činností omezuje, můžeme každé z nich věnovat více péče a nerozptylujeme se.

„Prsty již nejsou tak pohyblivé jako dříve. Hraji skladby záměrně v pomalejším tempu, a tím si zachovávám možnost stále regulovat tempo a dynamiku hry. Většina posluchačů si uvědomuje změny rychlosti a nepostřehne celkové zpomalení.“ Z toho plyne další pravidlo: Senioři musí hledat nový styl činností, který je přiměřený jejich možnostem. Někdy to mohou být i jakési triky, které okolí ani nepostřehne.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výchova a vzdělávání

O autorovi

Václav Břicháček

* *

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné