Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Nová zubatá velryba

 |  9. 11. 2006
 |  Vesmír 85, 676, 2006/11

Kytovci se na základě řady znaků tradičně dělí na kosticovce (s velrybami, plejtváky apod.) a ozubené (s delfíny, sviňuchami, kosatkou, vorvaněm apod.). Kosticovci nemají v dospělosti zuby, ačkoliv embryonálně se u nich zakládají. Přijímají drobnější potravu, kterou filtrují přes kostice. Naopak ozubení kytovci mají – až na pár výjimek – buď menší počet velkých zubů, nebo velký počet drobnějších, často ostrých zoubků. Fosilní nálezy v souladu s embryologickými údaji jasně ukazují, že předci všech kytovců měli zuby a kosticovci o ně přišli až druhotně.

Nedávno byl popsán nově nalezený fosilní kosticovec, který naše představy o přestavbě zubatých prakytovců v dnešní bezzubé kosticovce v mnohém zpřesnil. Pochází ze svrchněoligocenních (před 27–24 miliony let) vrstev mořského pobřeží Austrálie a byl pojmenován Janjucetus hunderi. Ačkoliv na první pohled připomíná svými velkými očnicemi a robustními zuby nějakého dravého ozubeného kytovce (třeba kosatku), Erichu Fitzgeraldovi z Victoria Museum bylo při bližším odborném pohledu jasné, že jde o kosticovce. Vysoce postavené a dopředu směrované velké očnice a silné zuby s postranními drobnějšími výběžky značí, že Janjucetus byl lovcem větší kořisti, nikoliv filtrátorem. Podle lebky dlouhé 46 cm lze odhadnout celkovou délku jeho těla na 3,5 m. Pro řadu odlišností plynoucích z bazálního postavení v rámci fylogenetického stromu kosticovců byla dokonce tomuto kytovci vyhrazena nová čeleď Janjucetidae.

Jak nám pomohl zpřesnit představy o evoluci kosticovců? Předně je dobrým mezičlánkem. Dnes žijí bezzubí kosticovci filtrující kosticemi a z oligocénu známe několik forem, kterým k filtrování sloužily jak kostice, tak zuby. A nyní známe ještě starší formu, která kostice neměla a její zuby k filtraci rozhodně nesloužily. Kosticovci tedy v evoluci začínali lovem větší kořisti za pomoci zubů a postupně se specializovali na kořist menší, lovenou pomocí zubů a později kostic. Tento trend se v zásadě předpokládal, ale nyní byl doložen konkrétními nálezy. Ozubení i kosticovci mají před nozdrami nad horní čelistí uloženo tukové těleso, které u ozubených slouží jako akustická čočka (tzv. meloun) k echolokaci (vyhledávání kořisti pomocí zvuků). Předpokládalo se, že se tento orgán vyskytoval u společného předka obou skupin (tj. předek užíval echolokaci) a kosticovci si ho druhotně zmenšili. U rodu Janjucetus však nic nenaznačuje, že by užíval echolokaci (protože pravděpodobně neměl meloun), ačkoliv vysokofrekvenční zvukové vlny byl patrně schopný vnímat. Zdá se tedy, že společný předek a všichni kosticovci měli malé tukové těleso sloužící k lepšímu fungování dýchací záklopky a jen u ozubených se zvětšil a začal být využíván k echolokačním účelům. (Proc. Royal Society B, DOI: 10.1098/rspb.2006.3664)

Ke stažení

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...