Nová zubatá velryba

Kytovci se na základě řady znaků tradičně dělí na kosticovce (s velrybami, plejtváky apod.) a ozubené (s delfíny, sviňuchami, kosatkou, vorvaněm apod.). Kosticovci nemají v dospělosti zuby, ačkoliv embryonálně se u nich zakládají. Přijímají drobnější potravu, kterou filtrují přes kostice. Naopak ozubení kytovci mají – až na pár výjimek – buď menší počet velkých zubů, nebo velký počet drobnějších, často ostrých zoubků. Fosilní nálezy v souladu s embryologickými údaji jasně ukazují, že předci všech kytovců měli zuby a kosticovci o ně přišli až druhotně.

Nedávno byl popsán nově nalezený fosilní kosticovec, který naše představy o přestavbě zubatých prakytovců v dnešní bezzubé kosticovce v mnohém zpřesnil. Pochází ze svrchněoligocenních (před 27–24 miliony let) vrstev mořského pobřeží Austrálie a byl pojmenován Janjucetus hunderi. Ačkoliv na první pohled připomíná svými velkými očnicemi a robustními zuby nějakého dravého ozubeného kytovce (třeba kosatku), Erichu Fitzgeraldovi z Victoria Museum bylo při bližším odborném pohledu jasné, že jde o kosticovce. Vysoce postavené a dopředu směrované velké očnice a silné zuby s postranními drobnějšími výběžky značí, že Janjucetus byl lovcem větší kořisti, nikoliv filtrátorem. Podle lebky dlouhé 46 cm lze odhadnout celkovou délku jeho těla na 3,5 m. Pro řadu odlišností plynoucích z bazálního postavení v rámci fylogenetického stromu kosticovců byla dokonce tomuto kytovci vyhrazena nová čeleď Janjucetidae.

Jak nám pomohl zpřesnit představy o evoluci kosticovců? Předně je dobrým mezičlánkem. Dnes žijí bezzubí kosticovci filtrující kosticemi a z oligocénu známe několik forem, kterým k filtrování sloužily jak kostice, tak zuby. A nyní známe ještě starší formu, která kostice neměla a její zuby k filtraci rozhodně nesloužily. Kosticovci tedy v evoluci začínali lovem větší kořisti za pomoci zubů a postupně se specializovali na kořist menší, lovenou pomocí zubů a později kostic. Tento trend se v zásadě předpokládal, ale nyní byl doložen konkrétními nálezy. Ozubení i kosticovci mají před nozdrami nad horní čelistí uloženo tukové těleso, které u ozubených slouží jako akustická čočka (tzv. meloun) k echolokaci (vyhledávání kořisti pomocí zvuků). Předpokládalo se, že se tento orgán vyskytoval u společného předka obou skupin (tj. předek užíval echolokaci) a kosticovci si ho druhotně zmenšili. U rodu Janjucetus však nic nenaznačuje, že by užíval echolokaci (protože pravděpodobně neměl meloun), ačkoliv vysokofrekvenční zvukové vlny byl patrně schopný vnímat. Zdá se tedy, že společný předek a všichni kosticovci měli malé tukové těleso sloužící k lepšímu fungování dýchací záklopky a jen u ozubených se zvětšil a začal být využíván k echolokačním účelům. (Proc. Royal Society B, DOI: 10.1098/rspb.2006.3664)