Sečíst a podtrhnout

I když nemůžeme na úplně každý lidský osud aplikovat tezi o tom, že spravedlnost je to, co se nám děje, v mnoha případech tomu tak bývá. Je s podivem sledovat na osudu vlastním i jiných, jak člověk bývá chválen i tupen za věci „náhodné“, byť v celkové sumě zhruba „právem“. Z toho, co jsem vybádal či beletristicky napsal, budily vždy zájem nebo kritiku věci, kde jsem to neočekával a pokládal je za okrajové či neproblematické – ty, která jsem sám měl za objevné či kontroverzní, vždy vyvolaly jen zdvořilý zájem ve stylu: „Zajímavé, pane kolego, zajímavé…“ Celý fenomén daleko lépe než na relativně pokojně-fádní sudbě intelektuála vynikne na osudech zločinců, ať už politických, nebo kriminálních. Slánský, který za své počiny jistě zasloužil pokud ne šibenici, tedy doživotní kriminál, byl popraven za zcela absurdní a smyšlená „provinění“, slavný gangster Al Capone byl chycen na krácení daní. Starý český vtip praví, že v případě vážných obtíží následuje „hledání viníků“, „potrestání nevinných“, a posléze „odměnění nezúčastněných“. Občas to tak vskutku bývá. Sama povaha průšvihu je v tom, že přichází nepozorován, ze strany, kde jej nečekáme (podobně ostatně i s odměnami). Modelovým příkladem je jeden z amerických astronautů, který po zdárném návratu z objektivně nebezpečné mise na Měsíc uklouzl v koupelně a téměř se zabil – článek řetězu, který praskne, se takovým většinou předem nejeví. Ukazuje-li nám osud na nějaké zdánlivé absurditě „nezaslouženě“ svou černou tvář, radí mudrci již od antiky nést jej trpělivě a nepanikařit. To má nejen svou heroickou, ale i svou praktickou stránku – většinou stačí trochu počkat, a povaha času se změní: den v noc, jaro v léto, mládí ve stáří, jedna politická doba v druhou. Čekání ovšem může být dlouhé a kýžené periody se nemusíme dočkat, jako třeba pobělohorští exulanti tolerančního patentu. Také si někdy žádá osud nečekat trpně, ale něco podniknout, většinou spíš utéct než zaútočit: pokud někdo z evropských Židů čekal na pád nacizmu na místě, většinou se ho, ač nebyl časově daleký, nedočkal živ – po válce se naopak protivlna soucitu a solidarity snesla i na ty, kdož by před ní mnoho sympatií nevzbuzovali, ale dožili se konce. Osud nám byl souzen a těžko se z něj vysmekneme, a ani ho, byť nepěkný či vadný, nemůžeme reklamovat v prodejně sudeb.

Na hřbitově v městě Písku je nápis: Všichni právem.