Kolik je na světě zeber

Systematika koní (tj. koní, oslů, zeber) má pohnutou historii plnou vášnivých diskusí. Mnoho otázek přesto zůstává nevyjasněných a ke konečné konfrontaci s morfologickými charakteristikami bude ještě nutná molekulární analýza co nejširší plejády zkoumaných taxonů. V minulém roce se k systematice zeber vyjádřili Colin P. Groves s Catherine H. Bellovou. Možná je Grovesovo jméno některým čtenářům povědomé, protože právě on popsal r. 1967 s V. Mazákem asijského osla kulana (Equus hemionus kulan). Vraťme se ale k jeho revizi zeber, která užívá klasickou metodu srovnání lebečních a zubních rozměrů v kombinaci s charakteristikami hřívy, a především vzorů zbarvení srsti. Statisticky významné rozdíly pak opravňují k svébytnému taxonomickému vymezení jednotlivých zeber. Jaké jsou závěry?

Vysoce dekorativní zebra Grévyho (E. grevyi) byla považována za svébytnou vždy, a není proto divu, že její druhový status nová studie potvrdila. Dva dřívější poddruhy horské zebry byly vlivem značných rozdílů povýšeny na samostatné druhy, konkrétně na zebru kapskou (Equus zebra) a zebru Hartmannové (E. hartmannae). Skupina stepních zeber nyní obsahuje pouze jeden druh (Equus quagga) s šesti poddruhy. Konkrétně jde o kvagu (E. q. quagga), zebru Burchellovu (E. q. burchellii), zebru Chapmanovu (E. q. chapmani), zebru Crawshayovu (E. q. crawshayi), zebru Böhmovu (E. q. boehmi) a zebru E. q. borensis. V našich zoologiockých zahradách (např. ve Dvoře Králové) žije řada zeber. Uveďme alespoň u známějších z nich příslušnost k šesti zmíněným poddruhům: zebra Grantova (E. burchelli granti) a zebra bezhřívá (E. burchelli cuninghami) zapadají do variability zebry Böhmovy, zebra damarská (E. burchelli antiquorum) je jen mladším synonymem zebry Burchellovy.

Celá studie by mohla být zajímavá pouze pro pár systematiků, kdyby nebylo vyhubených poddruhů E. q. quagga a E. q. burchellii. Díky studii se potvrdilo, že kvaga byla opravdu odlišná zebra, která byla člověkem bohužel vybita. Analýza muzejního materiálu vyhynulé „zebry Burchellovy“ však ukázala, že tyto poslední doklady netvoří žádnou statisticky podloženou svébytnou skupinu, nýbrž zapadají do variability žijící zebry damarské (dnes ovšem opět zvané Burchellova). Prakticky to znamená, že na jihu Afriky žila a žije jen jedna vývojová linie zeber, která má potlačené pruhy na nohou a zadku. Vymřelá „zebra Burchellova“ je vlastně pouze jednou vyhubenou populací mezi těmi, které žijí na západě v Botswaně a na východě ve Svazijsku a v Kwazulu-Natalu, a proto je uvedena v uvozovkách. Díky taxonomické revizi tak zebra Burchellova opět „spatřila světlo světa“. Je jen škoda, že po afrických savanách nepobíhají taky nějaké zapomenuté kvagy. (Mammalian Biology 69, 182–196, 2004/3)