Ještě k jezům na Labi

Rád bych zareagoval na názory čtenářů týkající se kampaně společnosti Přátelé přírody proti výstavbě jezů na dolním úseku české části Labe. Z dopisů jako by vyplývalo, že se čtenářská obec Vesmíru téměř bezvýhradně od této kampaně distancuje a považuje výstavbu jezů (a následně i kanálu Labe-Dunaj) za prospěšnou.

Rád bych proto vyjádřil názor jiný – osobně výstavbu jezů, které s miliardovými náklady ze státního rozpočtu nenávratně naruší krajinu labského kaňonu a jejichž ekonomická návratnost je přinejmenším diskutabilní, odmítám. Uznávám, že jsem v tomto směru zaujatý – přes své ekonomické vzdělání jsem profesí hydrobiolog a ekolog (nikoli „ekologista“). Jakožto jeden z „přírodovědců“ se zatemněným mozkem mám skutečně mimo jiné vážné obavy z potenciálního otevření dalšího koridoru pro migrace invazních druhů mezi ekosystémy povodí Labe a Dunaje, i když si nemyslím, že jde o hlavní důvod, proč by se o výstavbě tak rozsáhlé stavby, která by zřejmě vedla po území České republiky, mělo diskutovat.

Domnívám se také, že přírodní společenstva neregulované řeky jsou kvalitativně značně odlišná od společenstev plavebního kanálu či jezu, byť „ohleduplně postaveného“, a jejich zbytky mají i ve střední Evropě právo na zachování a ochranu – i za cenu, že se v důsledku toho některým ekonomickým subjektům nezvýší zisky. Ani postupný návrat vyder a první kolonie bobrů v naší krajině nepovažuji za přemnožení, i když uznávám, že lokálně mohou jisté ekonomické ztráty způsobovat. Doufám, že většina čtenářů Vesmíru se mnou bude souhlasit v tom, že škody způsobené několika koloniemi bobrů na našem území a případné kompenzace vyplacené na náhradu těchto škod jsou ve srovnání s nejrůznějšími neefektivními výdaji státního rozpočtu zcela zanedbatelné.

Společnost Přátelé přírody znám již delší dobu a její ostatní aktivity, směřující obvykle k uchránění konkrétní přírodní lokality severních Čech před nevratným poškozením nebo proti potenciálně rizikovým průmyslovým aktivitám, nepovažuji ani za fanatické, ani za politicky motivované. O způsobu, jakým žádají veřejnost o podporu svých aktivit, lze jistě diskutovat (mne osobně inzerce formou vkládané přílohy do tisku neuráží, ať už jde o reklamu na prodejce ledniček či na ochranářské hnutí). Náznaky mezi řádky, že v případě Přátel přírody jde o zájmovou skupinu financovanou z peněz provozovatelů nákladní automobilové dopravy, však považuji za zcela absurdní. S politiky jsou naopak zjevně propojeny skupiny prosazující zahájení výstavby vodních děl na Labi – jinak lze jen těžko interpretovat pokus poslanecké sněmovny o účelovou změnu právních předpisů, směřující k omezení platnosti zákona o ochraně přírody ve zvláště chráněných územích na příslušném úseku Labe poté, co orgány ochrany přírody opakovaně neudělily výstavbě jezů ze zákona výjimku.

Uvidíme, k jakému rozhodnutí nakonec naši politici dospějí. Diskuse o jezech má zákonitě mnoho rovin a nepředstírám, že jsem zasvěcen do všech jejích detailů. Přesto však budu stát na straně těch, kdo myšlenku výstavby nových jezů na Labi nepodporují. Těší mě, že na stejné straně jsou i lidé, kterých si osobně velmi vážím – například Václav Cílek nebo Otakar Štěrba.