Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Přeslen a přeslice

 |  14. 6. 2004
 |  Vesmír 83, 310, 2004/6

Učebnice archeologie se shodují v tom, že přesleny sloužily především jako setrvačníky a závaží vřeten, na která se navíjela upředená nit. Měly tvar kroužku a navlékaly se na dolní konec vřetena. Nejstarší přesleny pocházejí z neolitu, hojné jsou však nálezy z celého pravěku i středověku. Vyrobeny bývají z nejrůznějších materiálů, ty neolitické hlavně z kamene, středověké mohou být třeba z keramických střepů, ale také z čehokoli jiného, co bylo v blízkém okolí k dispozici. Na Prachaticku například archeologové dodnes objevují další a další středověké přesleny z mastku.

Zajímavé jsou významové posuny přeslenupřeslice. Obě slova se odvíjejí od slovanského slovesa příst (dělat nitě), které předslovansky patrně souvisí se slovními základy znamenajícími napnout, táhnout apod. Slovo má četné odvozeniny, např. příze, přadeno, předivo, přástky, přadlena apod. Praslované asi z praxe znali jak užitečné závaží vřetene, tak slovo pre(n)slen, jímž ale neoznačovali kroužek zatěžující vřeteno, nýbrž kroužek, který se navlékal na pre(n)slu (tyčku), aby bylo na co uvázat koudel (výčesky vlny, konopí, lnu apod.). Tak jako je prsten kroužek kolem prstu, byl pre(n)slen kroužek kolem pre(n)sly, tedy kolem přeslice. Dokdy ale byla přeslice pouze „tyčkou na koudel“? V církevní slovanštině se totiž termín pre(n)slica přenesl na vřeteno, neoznačoval tedy „tyčku na surový materiál“, nýbrž „tyčku na hotovou nit“, dřík. A jestliže byla přeslice totožná s vřetenem, mohl být přeslen jakožto kroužek kolem „přeslice“ tím, zač je všeobecně považován.

Kdyby dnes byla v naší republice úřední řečí církevní slovanština, mohli bychom vyprávění o přeslenu uzavřít. Protože ale jak náš jazyk, tak předení prošly od těch dob nejednou obměnou, musíme v přesleno-přesličném pátrání pokračovat. Čemu říkáme přeslice? Zkusme pátrat v novodobé češtině. Ve Slovníku spisovného jazyka českého stojí, že přeslice je zašpičatělá tyč, na jejíž konce se navléká zásoba lnu při ručním předení, ovšem (řidčeji) to je také celý kolovrátek i s touto tyčí. Podle F. Š. Kotta (1880) je přeslice kulatá tyčka, na niž se předivo přivazuje. Srozumitelně vysvětluje vztah přeslenu s přeslicí J. Jungmann (1837), podle nějž je přeslice náčinj dřewěnné, na gehož pohnutedlnu část se přiwazuje len, neb konopě, genž se přede na wřeteně přeslenem obtjženém. V odborné literatuře pak najdeme vysvětlení: K předení bylo nezbytné vřeteno (dřík a přeslen), popřípadě přeslice. Buď měla přadlena koudel zachycenou na přeslici (tak jako Eva z Velislavovy bible, viz obr. na s. 342), nebo předla bez přeslice (tak jako Bohorodička v chrámu sv. Sofie v Kyjevě, viz obr. na této straně). Druhý způsob byl obtížnější, protože přadlena měla na manipulaci s vřetenem volnou jen jednu ruku. Kolovrat na předení byl vynalezen až v 15. století.

Z etymologického hlediska tedy přeslen součástí přeslice je, z hlediska odborné terminologie není. Našli bychom ale v literatuře případy, kdy se přeslenem myslí vřeteno a přeslicí přeslice s vřetenem nebo také celý kolovrátek. Zbývá zmínit přenesené významy. Předení je do té míry ženské, že vymřít po přeslici znamená pozbýt ženských potomků. Muže v této souvislosti charakterizuje meč. Zdrobněním přeslice vznikl název přesličky (Equisetum), jejíž jarní lodyha se prý podobá vyřezávaným přeslicím, tzv. kuželkovým. Nakonec zmiňme ještě přeslen jako botanický termín – postavení několika listů, květů nebo větví ve stejné výši kolem osy (stačí představit si letní lodyhu přesličky).

Kromě žen předou i kočky, jejich předení však s přeslicí (ženským symbolem) souvisí tak málo jako kozlovo mečení s mečem (symbolem mužským). Předou, ale neupředou nic, jen vrní, podobně jako v chalupách vrníval kolovrat.

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné