mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

Dáme se polepšit?

 |  10. 5. 2004
 |  Vesmír 83, 243, 2004/5

V podtextu debat o užitečnosti, smyslu a roli vědy v lidské společnosti lze rozlišit dvě všudypřítomné otázky: „Co všechno může věda vědět?“ a „Co všechno může věda způsobit?“. Tím jsem neřekl nic převratného, otázky jsou celkem nasnadě a jejich rozdíl i souvislost notoricky známé. Přesto však, zkoumáme-li je v obecné rovině, odhalí se nám zdroje rozmanitých nedorozumění.

Vezměme tentokrát druhou otázku. Na tu existují dva protilehlé pohledy; první: věda jenom poznává (čili redukce na první otázku), a pokud se její výsledky nějak dostanou do světa, není to její záležitost (ale záležitost jiných, třeba techniků či lékařů); druhý pohled: každé nové poznání je konec konců změna a to stačí – věda způsobuje změny (a pokud způsobené samo způsobí něco dalšího, i to je pak záležitost vědy). Kdo mluví o etice vědy, pohybuje se vlastně vždy v blízkosti tohoto druhého pohledu.

Je pravda, že chválíme-li vědu třeba za objev elektromagnetizmu, a (tedy i) za žárovky, tramvaje a mobily (pokud máme tyhle věci za užitečné), měli bychom jí zase vyčítat darwinizmus, a (tedy i) eugeniku (pokud máme něco proti eugenice). Chválit, nebo vyčítat? To jsou emocionální postoje, které se snadno řeknou, hůře promýšlejí. Myslím, že to první, co by měla každá rozvážná analýza dopadů vědy a postojů k nim činit, je studovat slovník, jehož pomocí se o dotyčných dopadech mluví, přesněji řečeno zjišťovat, jak a proč jsou ty či ony termíny provázeny emocionálním nábojem, pozitivním nebo negativním. To ze dvou důvodů: jednak abychom se nenechali při věcném uvažování tímto nábojem příliš svést, jednak abychom jej naopak vzali vážně, protože jistě něco důležitého vypovídá o vědomých i podvědomých postojích lidí. Možná vypovídá víc než kdejaká anketa.

V tomto čísle najdete článek Michala Šimůnka, spíše historický, o eugenice, ostatně o sporech kolem eugeniky se ve Vesmíru psalo už několikrát. 1) Můžete si vyzkoušet, jakou roli onen emocionální náboj hraje. Zjistíte například, že „vyhnout se hromadění genů pro společnost nepříznivých“ je vlastně totéž jako „eliminovat méně hodnotné lidské jedince“, protože „očista“ je vždy současně „likvidace“. Jednou lze mluvit o „výběru lepšího“ jako o „odstranění horšího“, o „terapeutickém přerušení těhotenství“ jako o „vraždě zárodku“ a co jednou je „zastaralou myšlenkou“, jindy se dá považovat za „progresivní perspektivu“. Také si můžete vyzkoušet, jak na vás zapůsobí výrazy jako „rasová hygiena“, „lidský materiál“, „plnohodnotný člověk“, „embryonální selekce“, „méněcennost jednotlivců“, „ozdravění lidstva“ a tak dále.

Je dobré si uvědomit, že řekneme-li „eugenika“ (v širším slova smyslu), ozve se mnoharozměrný propletenec vzájemně se ovlivňujících aspektů. Lze rozlišovat (1) jaký zákrok máme na mysli (zásah do genomu, selekci embrya, sterilizaci, řízené sexuální partnerství, umělé oplodnění, interrupci, eliminaci jedince před či po dosažení reprodukčního věku, selekci uchazečů o vyšší vzdělání), (2) zda se dotyčný zákrok má provádět běžně nebo jen výjimečně, (3) kdo o něm má rozhodnout (každý sám o sobě, genetik, lékař, demograf, rodiče, sousedé, stranická komise, kulturní konvence, zákon), (4) v čí prospěch to má být (jednotlivce, jeho potomstva, jeho rodiny, elitní skupiny, kasty, národa, rasy, lidského druhu, biosféry) a (5) co zde vůbec znamená slovo „prospěch“ (zdraví, inteligenci, krásu, tělesnou zdatnost, pracovitost, radost ze života, dobré mravy, normálnost, výjimečnost, školní prospěch, mírumilovnost, reprodukční zdatnost, přizpůsobivost, dlouhý život – pro skupinu i pro každého člena – a k tomu ještě další vlastnosti celku, jako jsou diverzita, harmonie, přizpůsobivost, dlouhé trvání).

Jen z toho, co jsem namátkou uvedl, lze vyrobit desetitisíce kombinací, z nichž každá je zralá pro samostatnou studii. Mezi nimi se objeví různé skvělé či hrůzné nápady a třeba i půvabné výmysly, jako že harakiri je vlastní dobrovolná eliminace neúspěšných válečníků či podnikatelů.

V eticky citlivých oblastech je běžné, že zastánci odlišných názorů uvádějí extrémní, a proto jaksi „jasné“ příklady, svědčící jednou „pro“, podruhé „proti“ něčemu – podle potřeby. Dohoda je pak obtížná. Obtížná vlastně jen proto, že protilehlé „jasné“ případy jsou z obou stran zpravidla generalizovány na rozsáhlou škálu mezipřípadů.

Specifické téma eugeniky je navíc komplikováno důležitým rozdílem mezi vlastnostmi jednotlivců a vlastnostmi celku (populace, druhu), které jdou často i proti sobě. Co je mrzuté pro jedince, může být radostné pro celek, a naopak. Zdánlivě nezávazný bonmot, může však někoho poplést a může mít i tragické následky.

Poznámky

1) Předchozí články týkající se eugeniky: Vesmír 79, 686, 2000/12; Vesmír 80, 291, 2001/5; Vesmír 82, 215, 2003/4, Vesmír 82, 432, 2003/8; Vesmír 82, 528, 2003/9; Vesmír 82, 590, 2003/10.

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...