Dáme se polepšit?

V podtextu debat o užitečnosti, smyslu a roli vědy v lidské společnosti lze rozlišit dvě všudypřítomné otázky: „Co všechno může věda vědět?“ a „Co všechno může věda způsobit?“. Tím jsem neřekl nic převratného, otázky jsou celkem nasnadě a jejich rozdíl i souvislost notoricky známé. Přesto však, zkoumáme-li je v obecné rovině, odhalí se nám zdroje rozmanitých nedorozumění.

Vezměme tentokrát druhou otázku. Na tu existují dva protilehlé pohledy; první: věda jenom poznává (čili redukce na první otázku), a pokud se její výsledky nějak dostanou do světa, není to její záležitost (ale záležitost jiných, třeba techniků či lékařů); druhý pohled: každé nové poznání je konec konců změna a to stačí – věda způsobuje změny (a pokud způsobené samo způsobí něco dalšího, i to je pak záležitost vědy). Kdo mluví o etice vědy, pohybuje se vlastně vždy v blízkosti tohoto druhého pohledu.

Je pravda, že chválíme-li vědu třeba za objev elektromagnetizmu, a (tedy i) za žárovky, tramvaje a mobily (pokud máme tyhle věci za užitečné), měli bychom jí zase vyčítat darwinizmus, a (tedy i) eugeniku (pokud máme něco proti eugenice). Chválit, nebo vyčítat? To jsou emocionální postoje, které se snadno řeknou, hůře promýšlejí. Myslím, že to první, co by měla každá rozvážná analýza dopadů vědy a postojů k nim činit, je studovat slovník, jehož pomocí se o dotyčných dopadech mluví, přesněji řečeno zjišťovat, jak a proč jsou ty či ony termíny provázeny emocionálním nábojem, pozitivním nebo negativním. To ze dvou důvodů: jednak abychom se nenechali při věcném uvažování tímto nábojem příliš svést, jednak abychom jej naopak vzali vážně, protože jistě něco důležitého vypovídá o vědomých i podvědomých postojích lidí. Možná vypovídá víc než kdejaká anketa.

V tomto čísle najdete článek Michala Šimůnka, spíše historický, o eugenice, ostatně o sporech kolem eugeniky se ve Vesmíru psalo už několikrát. ¹⁾ Můžete si vyzkoušet, jakou roli onen emocionální náboj hraje. Zjistíte například, že „vyhnout se hromadění genů pro společnost nepříznivých“ je vlastně totéž jako „eliminovat méně hodnotné lidské jedince“, protože „očista“ je vždy současně „likvidace“. Jednou lze mluvit o „výběru lepšího“ jako o „odstranění horšího“, o „terapeutickém přerušení těhotenství“ jako o „vraždě zárodku“ a co jednou je „zastaralou myšlenkou“, jindy se dá považovat za „progresivní perspektivu“. Také si můžete vyzkoušet, jak na vás zapůsobí výrazy jako „rasová hygiena“, „lidský materiál“, „plnohodnotný člověk“, „embryonální selekce“, „méněcennost jednotlivců“, „ozdravění lidstva“ a tak dále.

Je dobré si uvědomit, že řekneme-li „eugenika“ (v širším slova smyslu), ozve se mnoharozměrný propletenec vzájemně se ovlivňujících aspektů. Lze rozlišovat (1) jaký zákrok máme na mysli (zásah do genomu, selekci embrya, sterilizaci, řízené sexuální partnerství, umělé oplodnění, interrupci, eliminaci jedince před či po dosažení reprodukčního věku, selekci uchazečů o vyšší vzdělání), (2) zda se dotyčný zákrok má provádět běžně nebo jen výjimečně, (3) kdo o něm má rozhodnout (každý sám o sobě, genetik, lékař, demograf, rodiče, sousedé, stranická komise, kulturní konvence, zákon), (4) v čí prospěch to má být (jednotlivce, jeho potomstva, jeho rodiny, elitní skupiny, kasty, národa, rasy, lidského druhu, biosféry) a (5) co zde vůbec znamená slovo „prospěch“ (zdraví, inteligenci, krásu, tělesnou zdatnost, pracovitost, radost ze života, dobré mravy, normálnost, výjimečnost, školní prospěch, mírumilovnost, reprodukční zdatnost, přizpůsobivost, dlouhý život – pro skupinu i pro každého člena – a k tomu ještě další vlastnosti celku, jako jsou diverzita, harmonie, přizpůsobivost, dlouhé trvání).

Jen z toho, co jsem namátkou uvedl, lze vyrobit desetitisíce kombinací, z nichž každá je zralá pro samostatnou studii. Mezi nimi se objeví různé skvělé či hrůzné nápady a třeba i půvabné výmysly, jako že harakiri je vlastní dobrovolná eliminace neúspěšných válečníků či podnikatelů.

V eticky citlivých oblastech je běžné, že zastánci odlišných názorů uvádějí extrémní, a proto jaksi „jasné“ příklady, svědčící jednou „pro“, podruhé „proti“ něčemu – podle potřeby. Dohoda je pak obtížná. Obtížná vlastně jen proto, že protilehlé „jasné“ případy jsou z obou stran zpravidla generalizovány na rozsáhlou škálu mezipřípadů.

Specifické téma eugeniky je navíc komplikováno důležitým rozdílem mezi vlastnostmi jednotlivců a vlastnostmi celku (populace, druhu), které jdou často i proti sobě. Co je mrzuté pro jedince, může být radostné pro celek, a naopak. Zdánlivě nezávazný bonmot, může však někoho poplést a může mít i tragické následky.