O tvůrčím a reprodukčním umění ve vědě

V umění, zejména v hudbě, obdivujeme a ctíme tvůrce nových děl, hudební skladatele, ale i dirigenty a virtuozy, kteří díla skladatelů umějí dokonalým a osobitým způsobem reprodukovat. Často v nich odhalují nová hlediska a přemýšliví interpreti mnohdy zprostředkují nečekané porozumění autorovým záměrům, které dosud unikaly pozornosti.

Ve vědě je tomu podobně. Tvůrčí umění je vysoce oceňováno scientometricky, ovšem mezi poměrně úzkou vrstvou profesionálních kolegů. Reprodukční umění dostalo přídomek „popularizace“, z uzavřených kruhů vědeckých pracovníků přesahuje do povědomí širší populace jen velmi vzácně a scientometricky se nehodnotí. Popularizace vědy se postupně stala doménou žurnalistů, beletristů i filmových scenáristů.

Přesto však i ve vědě existuje úctyhodné a nedoceněné reprodukční umění. Je podstatou pedagogického přenosu vědeckých poznatků k vysokoškolským posluchačům. Při rutinních přednáškách sice soudobá věda málokdy ujde zevšednění, značnému zjednodušení a opakování, ale v seminářích i výběrových přednáškách je rozbor nových vědeckých proudů a reprodukce moderní vědecké tvorby vizitkou dobrého odborníka. Musí to být zároveň špičkový vědecký tvůrce? Při analogii s hudbou – nemusí. Stačí když dokonale zná vědecké řemeslo, je dobře vybaven jazykově a s neutuchající zvědavostí sleduje vývoj ve svém oboru i v přilehlých oblastech.

Ve vědě jsou reprodukční umělci vzácní. Věnují značnou část své mozkové kapacity studiu cizích projektů, cizích publikací i domýšlení jejich dalších vztahů a tendencí. Podněcují, organizují vědecké konference na aktuální témata, na nichž často řídí diskusi, a pak redigují sborník příspěvků z této konference, aniž sami přispěli původním objevem. Vzácně jsou i autory stručného a věcného shrnutí diskuse. Jinou odnoží reprodukčních vědců jsou autoři přehledů, review do referujících časopisů. Jejich orientace v postupu vědecké fronty je nedostižná, a pokud jsou sdílní, bývají nejlepšími konzultanty. Mezi jejich opusy často patří monografie sestavené z příspěvků pozvaných autorů, aniž v nich sami zanechají stopu originálního poznatku nebo syntetického přetavení dílčích statí. Z jejich redakce však vycházejí díla stylisticky „učesaná“, prostá hrubých chyb a vědecké naivity při rozmanité úrovni autorů. Svou povšechnou orientaci v širším oboru a jazykovou zběhlost investují občas také do překladů světových učebnic nebo populárněvědeckých knih. Zárukou kvality bývá už jejich jméno.

Tito reprodukční umělci mají díky svému extenzivnímu zaměření i komunikačním schopnostem rozsáhlé osobní kontakty s odborníky z celého světa. Jsou proto přímo předurčeni pro funkce v mezinárodních vědeckých organizacích, jsou vítanými přísedícími a zahraničními examinátory v rigorózních komisích různých univerzit, kam vnášejí nová hlediska a vybočují z navyklých místních mantinelů stejně jako klavírní virtuoz, který zavítá do nové země před nové publikum.

Pokud mají tito reprodukční umělci vědy více altruizmu než tvůrci s obvyklou převahou osobní ješitnosti, pak jsou nedocenitelnými školiteli diplomantů, doktorandů, obětavými korektory prvotin mladých adeptů vědy. Vymýšlejí témata, radí při výběru metod, upozorňují na novou literaturu a inspirují k navazování mezinárodních kontaktů.

Komplexních osobností, spojujících tvůrčí i reprodukční umění ve vědě, je velmi málo a stávají se nedostižným vzorem vysokoškolského učitele. Proč se však oficiální věda uzavírá jen a pouze do scientometrické věže ze slonoviny, obehnané impact faktorem? Nemají pro frontální postup vědy a její aplikaci také tito reprodukční umělci velký význam, někdy větší nežli předsunuté hlídky osamělých běžců?