Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Lidé z Flores

 |  15. 12. 2004
 |  Vesmír 83, 672, 2004/12

Do mapy důležitých paleoantropologických nálezů přibylo jméno východoindonéského ostrova Flores s jeskyní Liang Bua. Našlo se tam celkem šest jedinců. Jen u jednoho z nich – dospělé ženy LB1 – je zachována téměř celá kostra i celá lebka. Pozůstatky ostatních (samostatná dolní čelist LB2 a dále především zuby) velikostně odpovídají LB1.

Klasický model evoluce člověka, kdy je postupně nahrazována vývojově nižší forma formou vývojově vyšší (a kdy se jen dočasně objevují v určitých obdobích paralelně existující druhy), již dávno neplatí. Toto pojetí evoluce člověka však přetrvává v povědomí laické veřejnosti. Nálezy pozůstatků našich předků často nabízejí velmi odlišné interpretace a nové objevy ukazují jednak značnou „košatost“ vyhynulých homininů, jednak složitost našeho vývoje. Každý z nich nám umožňuje nahlédnout do dílčích evolučních procesů, ale nevysvětluje nám je jako celek.

Floreský člověk (Homo floresiensis) je záhadný a provokující z více důvodů. V prvé řadě byl postavou poměrně velmi malý – asi 1 m – ale i mezi staršími zástupci homininů najdeme podobně vysoké nebo jen o málo vyšší představitele (velcí nebyli ani australopitékové s výjimkou robustních forem či raní zástupci rodu Homo). Jedince ne o mnoho větší zahrnují i některé populace současného člověka (např. izolované ostrovní populace původních obyvatel Andamanských ostrovů nebo – u pralesních populací – třeba Pygmejové). Navíc již někteří autoři navrhují revizi odhadu tělesné výšky Homo floresiensis podle stehenní kosti. Ve vztahu k dalším znakům je malá tělesná výška zajímavá proto, že jde o populaci (samostatný druh) žijící téměř v současnosti: co to je 18 tisíc let proti 6 až 8 milionům let samostatné vývojové linie homininů?

Tito ještě nedávno žijící „bratranci z x-tého kolena“ mají velmi malý mozek – zjištěna byla kapacita 380 cm3, což je méně než u australopitéků. Jak se opakovaně v paleoantropologii stává, může být ještě odhad velikosti mozku revidován, ale v každém případě půjde o hodnotu mimořádně nízkou. Nalezená lebka ženy LB1 má přitom jednoznačně lidský charakter, což platí také pro pánev (bez ohledu na malou mozkovnu). Utváření pánevních kostí a pánve jako celku probíhá v evoluci člověka pod tlakem chůze po dvou a velikosti hlavičky plodu. O floreském člověku lze proto tvrdit, že poměr velikosti hlavy a těla byl v jeho minulosti jiný, nebo jinak řečeno, zachoval se morfologický stav pokročilejší, než by odpovídal nálezu z Liang Bua.

Upoutaly i nálezy materiální industrie, která zřejmě nebyla používána náhodně, ale jako pravidelná součást behaviorálních projevů Homo floresiensis (např. při lovu).

V odborné diskusi o člověku z ostrova Flores se objevují protichůdné závěry, ale víceméně se opatrně dává přednost představě, že jde o dlouhodobě přežívající druh, vyvíjející se v izolaci a navazující na některou z populací asijského Homo erectus. Zmenšená tělesná velikost se pak dává do souvislosti s izolovaným vývojem na nevelkém ostrově, což je známo jako adaptační strategie mnoha jiných druhů, včetně malého slona z téže doby, jehož pozůstatky tam byly také nalezeny. U malých druhů může naopak probíhat strategie opačná, tj. vedoucí k zvětšování, jako tomu bylo u obřích ostrovních krys, které rovněž žily na Flores zároveň s jeho zvláštními lidskými obyvateli. Tato velmi pravděpodobná hypotéza o vývojové souvislosti Homo floresiensisHomo erectus je v souladu se zjištěnou nástrojovou činností a s výskytem homininních znaků, ale nevysvětluje existenci tak malého mozku.

Nález je natolik mladý, že snad bude možné izolovat části DNA a provést řadu genetických analýz, které budou zaměřeny na příbuznost floreského člověka s člověkem současným. Možná se povede i srovnání s genetickou informací neandertálců, známou jen do jisté míry. Pokud by se podařilo získat úseky chromozomů s geny (což je však málo pravděpodobné), o kterých již nyní víme, že ovlivňují růst mozku, získáme velmi důležité informace o mechanizmech zvětšování mozku v evoluci člověka (encefalizaci). Jde zvláště o gen ASPM (abnormal spindle microcephaly associated) a soubor genů MCPH1 – MCPH5 (microcephalin). Domnívám se, že tak budou nalezeny i argumenty pro hypotézu „regrese“ ve vývoji floreské populace (adaptivní význam výrazného zmenšování mozku si lze jen těžko představit), ať už probíhala postupně nebo spíše relativně rychlým posunem typu efekt zakladatele a genetický drift na základě jedné nebo několika (ne mnoha) mutací výše uvedených genů. Je známo, že existují významné rozdíly mezi těmito geny u člověka a u nám nejbližších lidoopů a dále že mutace těchto genů u současného člověka vedou k tzv. primární mikrokefalii. Podobně by bylo zajímavé i srovnání genu FOXP2 (forkhead box P2), jehož mutace vedou k poruše řeči (vývojové verbální dyspraxii).

Vzhledem k tomu, že se zachovala pouze jedna lebka, nelze vyloučit ani možnost, že žena LB1 byla patologickým jedincem a že i přes jinak shodné znaky (velikost zubů apod.) měli ostatní jedinci (či většina populace) mozkovou kapacitu vyšší, nebo dokonce podstatně vyšší. O tom teprve rozhodnou další nálezy a analýzy.

Pomineme-li tuto možnost (byla by to velká náhoda) a budeme-li vycházet z poznatku o malém mozku lidí z Flores a z hypotézy existence jejich předchůdců s větším mozkem, nabízí se zde zřejmě odpověď na nevyřčenou otázku o minimální velikosti mozku zachovávající předpoklady pro složité sociální vztahy a chování i pro udržování kulturní tradice včetně výroby nástrojů a jejich používání k lovu. Více než třikrát větší mozek současného člověka (vůči lidoopům, australopitékům a floreskému člověku) je pravděpodobně nutný pro kumulování obrovského množství informací a zároveň pro vytváření inovací na jejich základě. Nemusí být nezbytný pro vykonávání mnoha složitých intelektuálních činností včetně využívání poměrně rozvinuté materiální kultury. Floreský člověk mohl být potomkem vyspělejších lidí s většími duševními schopnostmi a s rozvinutou kulturou, kterou během „fáze zmenšování mozku“ udržovali, a tím dlouhodobě přežívali. Tuto hypotézu podporuje i srovnání s velikostmi mozkové kapacity asijských a výchozích afrických lidí druhu Homo erectus. Bez předchozí vyšší úrovně by lidé na Flores s tak malým mozkem nepřežili až do doby, kdy se stali současníky moderního Homo sapiens sapiens.

Literatura

P. Brown et al.: A new small-bodied hominin from Late Pleistocene of Flores, Indonesia, Nature 431, 1055, 2004
M. J. Morwood et al.: Archeology and age of new hominin from Flores in eastern Indonesia, Nature 431, 1087, 2004
Ann Gibbons: New Species of Small Human Found in Indonesia, Science 306, 29.10.2004, 5697
N. Kouprina et al.: Accelerated Evolution of the ASPM Gene Controlling Brain Size, PLOS Biology 2, 653, 2004
P. D. Evans et al.: Adaptive evolution of ASPM, a major determinant of cerebral cortical size in humans, Human Molecular Genetics 13, 489, 2004
Y. Wang, B. Su: Molecular evolution of microcephali, a gene determining human brain size, Human Molecular Genetics 13, 1131, 2004
W. Enard et al.: Molecular evolution of FOXP2, a gene involved in speech and language, Nature 418, 869, 2002
www.nature.com/news/specials/flores >

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie

O autorovi

Vladimír Blažek

RNDr. Vladimír Blažek, CSc., (*1952) vystudoval antropologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Vyučuje biologickou antropologii na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Odborně se zabývá především etologií člověka a evolucí mozku.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné