Lidé z Flores

Do mapy důležitých paleoantropologických nálezů přibylo jméno východoindonéského ostrova Flores s jeskyní Liang Bua. Našlo se tam celkem šest jedinců. Jen u jednoho z nich – dospělé ženy LB1 – je zachována téměř celá kostra i celá lebka. Pozůstatky ostatních (samostatná dolní čelist LB2 a dále především zuby) velikostně odpovídají LB1.

Klasický model evoluce člověka, kdy je postupně nahrazována vývojově nižší forma formou vývojově vyšší (a kdy se jen dočasně objevují v určitých obdobích paralelně existující druhy), již dávno neplatí. Toto pojetí evoluce člověka však přetrvává v povědomí laické veřejnosti. Nálezy pozůstatků našich předků často nabízejí velmi odlišné interpretace a nové objevy ukazují jednak značnou „košatost“ vyhynulých homininů, jednak složitost našeho vývoje. Každý z nich nám umožňuje nahlédnout do dílčích evolučních procesů, ale nevysvětluje nám je jako celek.

Floreský člověk (Homo floresiensis) je záhadný a provokující z více důvodů. V prvé řadě byl postavou poměrně velmi malý – asi 1 m – ale i mezi staršími zástupci homininů najdeme podobně vysoké nebo jen o málo vyšší představitele (velcí nebyli ani australopitékové s výjimkou robustních forem či raní zástupci rodu Homo). Jedince ne o mnoho větší zahrnují i některé populace současného člověka (např. izolované ostrovní populace původních obyvatel Andamanských ostrovů nebo – u pralesních populací – třeba Pygmejové). Navíc již někteří autoři navrhují revizi odhadu tělesné výšky Homo floresiensis podle stehenní kosti. Ve vztahu k dalším znakům je malá tělesná výška zajímavá proto, že jde o populaci (samostatný druh) žijící téměř v současnosti: co to je 18 tisíc let proti 6 až 8 milionům let samostatné vývojové linie homininů?

Tito ještě nedávno žijící „bratranci z x-tého kolena“ mají velmi malý mozek – zjištěna byla kapacita 380 cm³, což je méně než u australopitéků. Jak se opakovaně v paleoantropologii stává, může být ještě odhad velikosti mozku revidován, ale v každém případě půjde o hodnotu mimořádně nízkou. Nalezená lebka ženy LB1 má přitom jednoznačně lidský charakter, což platí také pro pánev (bez ohledu na malou mozkovnu). Utváření pánevních kostí a pánve jako celku probíhá v evoluci člověka pod tlakem chůze po dvou a velikosti hlavičky plodu. O floreském člověku lze proto tvrdit, že poměr velikosti hlavy a těla byl v jeho minulosti jiný, nebo jinak řečeno, zachoval se morfologický stav pokročilejší, než by odpovídal nálezu z Liang Bua.

Upoutaly i nálezy materiální industrie, která zřejmě nebyla používána náhodně, ale jako pravidelná součást behaviorálních projevů Homo floresiensis (např. při lovu).

V odborné diskusi o člověku z ostrova Flores se objevují protichůdné závěry, ale víceméně se opatrně dává přednost představě, že jde o dlouhodobě přežívající druh, vyvíjející se v izolaci a navazující na některou z populací asijského Homo erectus. Zmenšená tělesná velikost se pak dává do souvislosti s izolovaným vývojem na nevelkém ostrově, což je známo jako adaptační strategie mnoha jiných druhů, včetně malého slona z téže doby, jehož pozůstatky tam byly také nalezeny. U malých druhů může naopak probíhat strategie opačná, tj. vedoucí k zvětšování, jako tomu bylo u obřích ostrovních krys, které rovněž žily na Flores zároveň s jeho zvláštními lidskými obyvateli. Tato velmi pravděpodobná hypotéza o vývojové souvislosti Homo floresiensis a Homo erectus je v souladu se zjištěnou nástrojovou činností a s výskytem homininních znaků, ale nevysvětluje existenci tak malého mozku.

Nález je natolik mladý, že snad bude možné izolovat části DNA a provést řadu genetických analýz, které budou zaměřeny na příbuznost floreského člověka s člověkem současným. Možná se povede i srovnání s genetickou informací neandertálců, známou jen do jisté míry. Pokud by se podařilo získat úseky chromozomů s geny (což je však málo pravděpodobné), o kterých již nyní víme, že ovlivňují růst mozku, získáme velmi důležité informace o mechanizmech zvětšování mozku v evoluci člověka (encefalizaci). Jde zvláště o gen ASPM (abnormal spindle microcephaly associated) a soubor genů MCPH1 – MCPH5 (microcephalin). Domnívám se, že tak budou nalezeny i argumenty pro hypotézu „regrese“ ve vývoji floreské populace (adaptivní význam výrazného zmenšování mozku si lze jen těžko představit), ať už probíhala postupně nebo spíše relativně rychlým posunem typu efekt zakladatele a genetický drift na základě jedné nebo několika (ne mnoha) mutací výše uvedených genů. Je známo, že existují významné rozdíly mezi těmito geny u člověka a u nám nejbližších lidoopů a dále že mutace těchto genů u současného člověka vedou k tzv. primární mikrokefalii. Podobně by bylo zajímavé i srovnání genu FOXP2 (forkhead box P2), jehož mutace vedou k poruše řeči (vývojové verbální dyspraxii).

Vzhledem k tomu, že se zachovala pouze jedna lebka, nelze vyloučit ani možnost, že žena LB1 byla patologickým jedincem a že i přes jinak shodné znaky (velikost zubů apod.) měli ostatní jedinci (či většina populace) mozkovou kapacitu vyšší, nebo dokonce podstatně vyšší. O tom teprve rozhodnou další nálezy a analýzy.

Pomineme-li tuto možnost (byla by to velká náhoda) a budeme-li vycházet z poznatku o malém mozku lidí z Flores a z hypotézy existence jejich předchůdců s větším mozkem, nabízí se zde zřejmě odpověď na nevyřčenou otázku o minimální velikosti mozku zachovávající předpoklady pro složité sociální vztahy a chování i pro udržování kulturní tradice včetně výroby nástrojů a jejich používání k lovu. Více než třikrát větší mozek současného člověka (vůči lidoopům, australopitékům a floreskému člověku) je pravděpodobně nutný pro kumulování obrovského množství informací a zároveň pro vytváření inovací na jejich základě. Nemusí být nezbytný pro vykonávání mnoha složitých intelektuálních činností včetně využívání poměrně rozvinuté materiální kultury. Floreský člověk mohl být potomkem vyspělejších lidí s většími duševními schopnostmi a s rozvinutou kulturou, kterou během „fáze zmenšování mozku“ udržovali, a tím dlouhodobě přežívali. Tuto hypotézu podporuje i srovnání s velikostmi mozkové kapacity asijských a výchozích afrických lidí druhu Homo erectus. Bez předchozí vyšší úrovně by lidé na Flores s tak malým mozkem nepřežili až do doby, kdy se stali současníky moderního Homo sapiens sapiens.