O strukturách

Rád čtu úvodníky I. M. Havla, neboť mne občas donutí zamyslet se nad problémy, které by mne třeba ani nenapadly. Někdy vnitřně s autorem polemizuji, ale tentokrát mám důvody polemizovat veřejně. Mám totiž pocit, že mé připomínky k úvodníku červnového čísla se dotýkají čehosi obecnějšího, konkrétně opakujících se diskusí mezi humanitními a přírodovědnými obory.

Ivan Havel v článku rozvíjí úvahy o objektivnosti a subjektivnosti poznávání struktur na příkladu „magické mřížky“, kde lze mimo pravidelně uspořádané černé čtverce vidět mihotavě, neurčitě a proměnlivě rozmístěné (sytěji a více směrem k okraji) tečky na světlejších rohových rozhraních mezi čtverci. Sice uvádí: „Tečky v našem obrázku by nebyly, kdyby nebyl obrázek, ale stejně tak by nebyly, kdyby nebyl divák.“ Na druhou stranu považuje uvedené tečky za samostatnou strukturu. Ale tak tomu právě není!

Diskutované tečky jsou optickým klamem, který je dán určitým uspořádáním světločivných buněk a neuronů v sítnici, resp. jejich určitým propojením, které je jakýmsi předzpracováním informací obsažených v dopadajícím světle. Toto předzpracování umožňuje zvýraznit např. kontrast (a v uvedeném případě periferněji v sítnici, kde nevnímáme ostře, neboť k tomu nám slouží tzv. žlutá skvrna – viz běžné učebnice fyziologie). Toto uspořádání (řekněme struktura) světločivných buněk a neuronů sítnice oka se vyvinulo v evoluci jako adaptace umožňující co nejefektivnější zpracování významných informací z okolního světa, kde se však nevyskytovaly magické mřížky, u nichž by docházelo k matoucímu vnímání něčeho, co neexistuje. Naše diskutované tečky jsou jen interaktivním projevem dvou struktur: struktury obrazce (černé čtverce mřížky, resp. „mozaika zobrazovacích elementů dané tiskařské techniky“) a struktury sítnice oka (resp. to, jak zpracovává informaci pro mozek). Studovat tečky samotné (pokud jejich prostřednictvím nechceme studovat strukturu sítnice) je nesmyslné. A to mi právě občas připomíná rozdíl mezi poznávacími přístupy přírodních a humanitních věd (gnozeologové nechť prominou – jsem antropolog, ne filozof).

Odpoveď autora: Potěšilo mne, že Dr. Blažek připomenul rozdíl mezi postupy humanitních a přírodovědných oborů – všímavost k tomuto rozdílu je totiž předpokladem všech snah o vzájemné porozumění. Disciplinovaný vědec nemůže jinak než mluvit (například) o strukturách jako o něčem reálně existujícím a objektivním. Může to být struktura sítnice oka stejně jako struktura čtvercové mřížky vytištěná na papíře, nemohou to však být ony mihotavé tečky, které nám falešně podsouvá zrak. Kdo se naproti tomu hodlá zabývat otázkou, jak my lidé – nejen vědci – přirozeně prožíváme svět (tak činí jistý filozofický směr 20. století), nebude mluvit o sítnici oka (tu nevidíme), ale o tom, jak se nám viděné jeví. Nemohu si pomoci, jako viděné se mi jeví jak ta struktura čtvercové mřížky, tak i struktura z mihotavých teček. Obojí se liší nanejvýš stabilitou a závislostí na směru pohledu. Pokud se ty tečky rozhodneme považovat za optický klam, je to určitý intelektuální výkon hodný pozornosti. Shodneme se vůbec na tom, co znamená být klamem? Proč nepovažujeme za optický klam i onu pevnou mřížku, když ji vnímáme jako mřížku jen proto, že náš zrak ignoruje její pixely i molekuly?

Ivan M. Havel