Kdo pije víno, má na víno

Starší lidé mají ještě v živé paměti dobu, kdy ten, kdo chtěl nový byt nebo nové auto, musel napřed zaplatit, a pak třeba i několik let čekal, než ho dostal. Navíc musel splňovat určité kádrové předpoklady a o jeho žádosti o tuto vymoženost rozhodovaly stranické i odborářské výbory. Dnes lidé napřed dostanou auto, byt nebo domek, a pak ho po dlouhou dobu splácejí. Pravda, i oni musí splňovat určité předpoklady. Banka si ověřuje, zda bude klient schopen půjčku nebo hypotéku splácet. Výrobu žene kupředu spotřeba. Vyšší spotřeba si vynutí zvýšení výroby, ta se proto musí lépe organizovat a v konkurenci vítězí ten, kdo má vyšší produktivitu práce a používá nejmodernější technologii. Takový systém brání tomu, aby se vyrábělo na sklad a hromadily se nepotřebné či nemoderní výrobky.

Systém nabídky a poptávky v organizmu

Také lidský organizmus pracuje tržně. Člověku narostou svaly podle poptávky po jejich práci. Čím více člověk fyzicky pracuje nebo sportuje, tím má mohutnější svalový a spolehlivější kostní i kloubní systém. Tělo si tak staví stroje na zajištění pohybu. Stroje potřebují pohonné látky a těmi jsou v posledním článku řetězce cukry. K tomu, aby se cukry mohly spalovat, potřebují tkáně našeho organizmu kyslík. Zdrojem zajišťujícím zásoby energie jsou tuky a někdy také bílkoviny. Fyzický pohyb je zárukou spotřeby, která udržuje svalový a kosterní systém v pořádku. Jestliže je spotřeba dostatečná, zásoby tuků se na skladech v podkoží nehromadí.

Také mozek pracuje tržně. Přísun cukru a kyslíku vyžaduje především nervová buňka, která pracuje. Ta je na nedostatek kyslíku a cukru daleko citlivější než ostatní tělesné buňky. Mozek zbavený přísunu kyslíku umírá ve srovnání s ostatními tkáněmi našeho organizmu nejrychleji. Výraznější snížení koncentrace glukózy v krvi vede k bezvědomí, a trvá-li déle, ke smrti. Mozek je zranitelný, nemůže si vytvářet zásoby kyslíku ani cukru. Pokud jde o energii, je závislý na dodávce z periferie přes velmi přísně střeženou hranici hematoencefalické bariéry. Celnice na této hranici nepustí z krevního oběhu do mozku nic, co by ho mohlo poškodit nebo co by nedovedl spotřebovat. Na druhé straně si však mozek umí vyrábět většinu látek potřebných pro svou funkci sám. Dovede syntetizovat nejen přenašeče nervových vzruchů (neurotransmitery), ale i některé hormony.

Ještě ke konci minulého tisíciletí platilo mínění, že počet nervových buněk (neuronů), se kterými se člověk narodí, je konečný a že během života mohou neurony jen ubývat. Měřítko kognitivního výkonu mozku, inteligenční kvocient (IQ), je nejvyšší přibližně v osmnácti letech, kdy zpravidla končí období, v němž se člověk učí dovednostem, které je třeba při měření inteligence prokazovat. Pak už inteligence měřená IQ ubývá a ve velmi těsném vztahu k tomu ubývá i hmota mozku. Úbytek je obzvlášť rychlý ve stáří, a proto se tím vysvětluje zapomnětlivost starých lidí.

Pravidlo, že funkce vytváří orgán, platí i pro mozek

Poslední desetiletí intenzivního neurofyziologického výzkumu toto dogma vyvrátilo. I v mozku mohou narůst nové nervové dráhy a buňky, a to v závislosti na tom, zda je mozek potřebuje. Pravidlo, že funkce vytváří orgán, platí i pro mozek. Doklady o tom přinášejí v zjednodušené podobě pokusy u laboratorních zvířat. Jestliže se například myším podávají po 14 dní lithiové soli, přibude jim o 15 % víc neuronů v hipokampu, což je část mozku, která je i u člověka obzvlášť důležitá pro kognitivní funkce – tedy pro učení, paměť a myšlení.

Když se myši s hypertrofickým hipokampem nechaly v běžných laboratorních podmínkách, nově narostlé nervové buňky zmizely. Jestliže však byla zvířata intenzivně zaměstnávána v obohaceném prostředí, mohla si hrát, běhala např. v jakémsi ruském kole a vytvářely se u nich nové podmíněné reflexy – tedy se učila něčemu novému, nové nervové buňky se staly trvalejší součástí jejich mozku.

Stárnoucí lidé utrácejí v lékárnách velké sumy peněz za volně prodejné léky nebo jiné přípravky, které mají zastavit procesy stárnutí a zvýšit duševní či jiný výkon. Pokud takto nakoupené látky – a patří k nim i vitaminy, minerály, stopové prvky, různé potravové doplňky a rostlinné extrakty – nejsou využity k činnosti orgánů, pro které mají být určeny, převážná většina z nich proteče organizmem bez užitku a je vyloučena močí nebo stolicí. Jakousi analogií je ve sportu zakázaný doping. Svalovou hmotu sportovců lze zvětšit podáváním látek zvyšujících syntézu bílkovin (anabolik). Svaly jim skutečně narostou, ale jen tehdy, když zároveň náročně trénují, jinak nanejvýš ztloustnou.

Rozumná výživa je předpokladem pro dobrou činnost mozku. Mozek si z ní však vezme jen to, co potřebuje. Jeho spotřeba závisí na tom, zda a jak náročně pracuje. Moderní zobrazovací metody mozku a jeho činnosti (např. pozitronová emisní tomografie nebo funkční magnetická rezonance) ukazují, že spotřeba cukru a kyslíku vzrůstá, když se člověk něco nového učí nebo jinak náročně duševně pracuje.

Teprve spotřeba dědičné dispozice rozhoduje o jejím uplatnění

I když se v demokratických státech snažíme zajistit rovnou příležitost pro všechny, jsou na startu zvýhodněni potomci bohatých rodičů. Biologicky je zděděným bohatstvím genetická výbava, se kterou přicházíme na svět. Jestliže někdo filozofuje o předurčenosti osudem a o tom, co může člověk proti „Osudu“ dělat, znamená to ve skutečnosti jen tolik, že přemýšlí o tom, zda a jak je možno zděděné dispozice využít. Osud jako něco předurčeného není nic jiného než genetická výbava, se kterou jsme se narodili. Jestliže ale člověk, který má výjimečný talent ke hře na housle, nedostane během svého života housle do ruky, přijde svět o geniálního houslového virtuoza. Teprve „spotřeba“ dědičné dispozice rozhoduje o jejím uplatnění v reálném životě. Tak jako může být promrhán zděděný majetek, nevyužívá lidstvo z generace na generaci děděné dispozice, pokud dědic určité dispozice nedostane příležitost, aby se vůbec dověděl, že takovou dispozici má. Jsou tu ovšem školy a celý systém vzdělávání, které mají lidem otevírat možnost, aby svůj vrozený talent poznali.

Proč by se číšníci v našich restauracích chovali zdvořile, podávali správně vychlazené víno a bifteky na předem dobře vyhřátých talířích, když to hosté nevyžadují? Proč by mozek syntetizoval potřebné nebo vyšší množství acetylcholinu, když člověk náročně duševně nepracuje?

Důležitou „výživou“ pro mozek jsou podněty ze zevního prostředí, tedy informace. Mozek zbavený podnětů (senzorická deprivace) začne pracovat chaoticky a vyrábí si někdy nakonec jakoby informace sám ze sebe: iluze a halucinace. S tímto problémem se potýkáme při plánování dlouholetých pobytů astronautů ve vesmíru. Na zemi však žijeme většinou v prostředí přesyceném informacemi. Přesto za ně rádi platíme, ať už je získáváme z knih, novin, rozhlasu nebo televize. I ve světě přesyceném informacemi je nuda utrpením. Informace jsou zbožím na trhu a jsou hladově spotřebovávány.

Nůžky mezi zdravotním stavem chudých a bohatých se rozevírají

Vědecký pokrok je neobyčejně rychlý a vkládají se do něj miliardy. Využití vědeckých poznatků v praxi však vázne. Už před více než padesáti lety bylo prokázáno, že kouření způsobuje rakovinu. V praxi se tento poznatek využívá teprve v posledních letech. Po zavedení léků proti vředové chorobě žaludku se neobyčejně zlepšila a usnadnila její léčba. Přesto se ještě po řadu dlouhých let mnohde žaludeční vřed operoval, ačkoliv chirurgický zákrok vedl k nesrovnatelně vyšším nákladům a nemocní i po operaci museli držet dietu, poněvadž měli žaludek deformovaný částečnou amputací. Dnes jsme svědky toho, že jen nevelký počet lidí s počínající Alzheimerovou nemocí je zavčas léčen, ačkoliv je prokázáno, že medikamenty mohou progresi této nemoci zpomalit, nebo i na několik let zastavit a oddálit tak nutnost ústavní péče. Bude-li veřejnost o takových pokrocích informována, může vytvářet nátlak na organizátory zdravotní péče, aby byly nové poznatky co nejdříve využity v praxi.

Poptávku po zboží a jeho spotřebu ovlivňuje výrazně reklama. Také informace o tom, jak si udržet zdraví a jak se léčit, když dojde k onemocnění, se staly žádoucím zbožím na trhu. I zde se uplatňuje reklama, která však nerozlišuje dobré zboží od špatného. Reklama slouží tomu, kdo za ni víc zaplatí.

Ukazuje se, že bohatí lidé jsou zdravější a žijí déle než chudí. Nůžky mezi zdravotním stavem chudých a bohatých se ve světě stále více rozevírají. Není to jen tím, že bohatí si mohou zaplatit zdravější bydlení a stravu. Bohatí mívají také lepší informace o tom, jak si zdraví udržet a upevnit a jak, u koho a čím se léčit, jestliže onemocní. Není náhodou, že kouřením si kazí zdraví a zkracují život daleko častěji lidé chudí a málo vzdělaní než lidé vzdělaní a bohatí. Jen v případě, že se podaří zvýšit poptávku po takových informacích, budou se informace připravovat a nabízet. ¹⁾

Moudré je ruské přísloví: koně můžete přivést k vodě, ale nepřinutíte ho, aby se napil. Můžeme nabízet jen tu vodu. Nebo víno, na které bude společnost mít, bude-li ho pít.