Zahrada místo divočiny

VÁCLAV SKUHRAVÝ: Lýkožrout smrkový a jeho kalamity

V době, kdy doznívá kalamita lýkožrouta smrkového (Ips typographus) na Šumavě, vyšla monografie Václava Skuhravého právě včas, aby poskytla minulým (a třeba i budoucím) diskutérům příležitost seznámit se s bohatou faktografií. Téma poslední kůrovcové kalamity se záhy stalo spíše mediální kampaní než seriózně vedenou odbornou diskusí. „Hříchy proti přírodě“, jichž se (možná?) dopouštěli představitelé jedné ze svářících se stran, byly velmi fotogenické (viz vrčící helikoptéry nad šumavskými hvozdy a lesní cesty rozryté těžkou technikou). Spor kolem kůrovcové kalamity lze zjednodušeně vyjádřit otázkou: „Ponechat kus cenné krajiny osudu a doufat, že si sama příroda pomůže a dospěje k utěšenému stavu, nebo zasáhnout a uvážlivým postupem čelit nebezpečnému škůdci?“ V této souvislosti a ve velmi obecné rovině odkazuji (protože bych to lépe nenapsal) na článek Evy Rázgové „Zahrada místo divočiny“ (Vesmír 79, 146, 2000/3).

Recenzentem publikace je lesnický entomolog a ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Ing. Petr Zahradník, CSc., a tak je zřejmé, že i sám autor monografie bude názorově spíše na straně lesních hospodářů a zastánců racionální strategie omezování kůrovcové kalamity. Skuhravému slouží ku cti, že ve střídmé polemice (vedené jen na necelých šesti stranách) se vyhnul osobnímu pojetí. Závažnost, ale také problematičnost sporu je zřejmá z urputnosti diskusí a ze zcela protichůdných cílů kampaní u nás a v Bavorsku: Zatímco v Bavorsku se občanské iniciativy v letech 1993–1997 stavěly proti zásadě ponechat lesy v Národním parku Bavorský les bez zásahů z obavy před šířením lýkožrouta mimo území parku, u nás se proti zásahům v Národním parku Šumava a proti běžným metodám potlačování lýkožrouta smrkového stavěla část akademické obce i někteří pracovníci ochrany přírody po boku s většinou novinářů a s „ekologickými“ aktivisty. Možná že po prostudování monografie V. Skuhravého někteří z nich svůj náhled poopraví. Sám si netroufám podrobně komentovat obsah celé publikace (a tedy napsat kvalifikovanou recenzi). Autor zpracoval rozsáhlou faktografii opírající se o 440 literárních citací. Kdo má po ruce stejně důkladnou dokumentaci? Upozorňuji na obsažnost publikace: Vedle historizujícího přehledu o kalamitách i v dávné minulosti (léta 1437–1990) je zajímavým čtením zpráva o „české“ kalamitě v letech 1868–1878 (pozn. red.: o nich též Vesmír IV, 97, 1875/9 a VI, 33, 1877/3), stejně jako jsou zajímavé údaje o kalamitách jinde v Evropě. Z tabelárně uspořádaných údajů o kalamitách v letech 1800–2000 je zřejmé, že poslední přemnožení lýkožrouta smrkového na Šumavě není, s ohledem na rozsah postižené plochy, zdaleka nejdramatičtější událostí. Přes počáteční zaváhání (několikrát se měnila strategie ochrany) není konečný účet škod pro Národní park Šumava v porovnání s Národním parkem Bavorský les nijak zvlášť krutý. Takže tady je prostor pro další diskusi: co by bylo, kdyby… Možná se znovu ozvou daleko brilantnější diskutéři poté, co najdou nové argumenty pro odlišnou interpretaci dat. Nicméně faktografii shromážděnou Václavem Skuhravým stěží mohou opomenout.