Křemencový kras venezuelské Guyany

Řekne-li se jeskyně, průměrně vzdělanému člověku se vybaví slovo kras. Lze jej nalézt nejčastěji ve vápencích nebo mramorech. Vzácnější jsou solné či křídové krasy. Kras v křemencích resp. kvarcitech je již unikátní záležitost vyskytující se jen na pár místech naší planety. Jedním z nich je Guyanská vysočina v Latinské Americe.

Guyanská vysočina je tvořena žulovým podložím s křemencovým příkrovem. Křemencové nadloží je zde ve formě soustavy meset, tepuis – stolových hor, trčících nad okolní Grand Sabanou popřípadě deštným lesem. Vznik křemenců je datován do období před 1,6 až 1,95 miliardy let. Vlastní stolové hory jako geomorfologické útvary jsou původu třetihorního (podrobněji viz Vesmír 75, 557, 1996/10).

Expedice

Československá speleologická expedice si vytyčila jako hlavní bod zájmu nejvyšší stolovou horu venezuelské části Guayanské vysočiny – Roraimu. Tato volba nebyla náhodná. Stolové hory jsou velmi těžko přístupné. Úpatí tepuis jsou porostlá neproniknutelnou vegetací. I kdyby se nám podařilo projít tuto nepřekonatelnou překážku, zastavily by nás až několik set metrů vysoké kolmé křemencové stěny. Výjimkou je – vedle Auyán tepui s nejvyšším vodopádem světa – právě Roraima. Nemá sice tak obrovskou rozlohu jako Auyán, ale neleží na území Národního parku Canaima, což je jistou výhodou. Roraima je také hraničním bodem Venezuely, Brazílie a Guyany. Platí tu proto přísnější pravidla pro přistávání vrtulníků. Snad proto zde doposud žádná expedice nepůsobila. Přesto lze po dvoudenním pochodu s podporou domorodých nosičů pohodlně dojít až na vrcholovou plošinu.

Končí rok 2002. Ve Venezuele se podle médií vyostřuje politická situace a začíná ropná krize. Náš konzul z Caracasu doporučuje expedici odložit. Každý z nás má 50 kg zavazadel. Přesto se naší pětičlenné skupině daří v rekordním čase 5 dnů přesunout z Vídně až do základního tábora El hotel Guacharo, východně od vrcholu Roraimy 2810 m n. m., téměř na jihozápadní hraně Roraimy. (Hotely, to jsou na Roraimě skalní převisy, pod kterými lze přenocovat a ukrýt se před každodenním deštěm.)

Ihned další den vyrážíme do jeskyně. Na Roraimě nejsme poprvé. Lokalitu máme vytipovanou již z loňska, kdy nám však chybělo potřebné vybavení jak pro dokumentaci, tak pro samotný průstup jeskyní. Jeskyni jsme tehdy nazvali Krystalové oči, podle zvláštních „hrnců“ plných vody ve dně chodby. Pod hladinou jsme nalezli kuličky vyleštěné erozí a několikacentimetrové válečky čistého křišťálu.

Křemencový kras

Jeskyně pokračuje volně dál. Potok vytváří menší vodopády a nádherně rudá jezera. Bloudíme hodiny podzemím, rudě zbarvenými dómy a prostornými chodbami s řadou odboček. Až letos si uvědomujeme zásadní rozdíl v geomorfologii jeskyně. Většina doposud známých jeskyní v křemencích, někdy označovaných jako nekrasové horniny, jsou pseudokrasové jeskyně – vysoké vertikální pukliny, dole někdy rozšířené působením aktivního toku. Krystalové oči jsou však klasickou jeskyní s říčními chodbami, s řícenými dómy a se všemi znaky krasovění, které důvěrně známe z vápencových krasů. Chodby jsou zde přitom v některých částech široké i desítky metrů.

V dalších dnech se již pečlivě věnujeme dokumentaci. Dělíme se na dvě skupiny – měřičskou a fotografickou. V Krystalových očích jsme zdokumentovali 2,4 km chodeb. Jeskyně je odvodňována severovýchodním směrem, do vnitrozemí Roraimy. V zadní odtokové části se probíjíme zatopenými nízkými chodbami, místy širokými do nedohledna. Orientace je velmi komplikovaná. Chodby jsou vysoké pouze do jednoho metru, cestou překonáváme dlouhé polosifony. ¹⁾ Teplota uvnitř je naštěstí příjemná (17–18 °C). V těchto částech nalézáme řadu sekundárních výplní. Nejčastější jsou excentritické stalaktity, tvořené pravděpodobně sloučeninami železa a manganu. Vzorek nebyl bohužel odebrán. Jeskynní systém náhle končí na tektonické příčné puklině prolomené až na povrch. Puklinu jsme nazvali Pokemon, je hluboká přes dvacet a dlouhá několik stovek metrů. Vývojově je Pokemon mladší než samotná jeskyně. Její náhlý vznik dovolil paleotokům z Krystalových očí, ale i z jiných souvisejících lokalit rychle expandovat mimo hydrologicky aktivní části jeskyně. Dynamický jev se uplatňuje hlavně v období přívalových srážek.

Pokemon zadržuje vodu a hromadí se v něm materiál. Přítokové fluviální chodby před Pokemonem jsou proto dnes velmi prostorné. Naproti tomu odtokové kanály si zachovaly velmi malé, neprůlezné průřezy. Datovat vznik jeskyně je velmi obtížné. Doposud nebyly uspokojivě vysvětleny ani principy tvorby jeskyní v křemencích. Je jisté, že jeskyně plnila svou drenážní funkci již velmi dávno a vzhledem k stáří masivu je možná jednou z nejstarších jeskyní na světě.

Abychom poznali i jiné oblasti Roraimy, odcházíme na Pointe Triple. Je to bod určující trojmezí mezi Guyanou, Brazílií a Venezuelou. Cestou jsme z dostupných map vytipovali několik míst, o kterých víme, že by mohla mít nějakou souvislost s jeskyněmi. Nejzajímavější se ukazuje známé el Foso (jáma). Drobný povrchový tok se propadá do propasti hluboké 4 m, v níž leží červeně zbarvené jezero. Od západní hrany lze dojít na její dno a závěr doplavat horizontální rozměrnou pseudojeskyní. Je to bezesporu atraktivní zážitek, o kterém se rozepisuje řada autorů i na českém internetu. Z hydrologického hlediska jsme se však ani my neshodli, kudy vlastně voda odtéká. Vývoj pseudokrasové jeskyně je analogický jako např. u Aondy na nedaleké Auyán tepui, i když v podstatně menších rozměrech. Je to vysoká puklina, dole rozšířená periodickým tokem. Po návratu z osmnáctikilometrové pouti jsme si uvědomili, že objev krasové oblasti Krystalových očí je výjimečný. Ani po několika dalších dnech povrchového průzkumu stolové hory jsme nenašli žádné ukazatele existence podobných podzemních systémů. ²⁾