Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Lyrické bodové struktury

 |  2. 2. 2003
 |  Vesmír 82, 118, 2003/2

Alena Kučerová vstupovala do světa výtvarného umění na konci padesátých let po absolvování grafické speciálky prof. A. Strnadela na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Politický tlak tehdy pozvolna slábl a mladí výtvarníci se začínali seskupovat, aby mohli lépe prosazovat skutečné umění. Na půdě Umělecké besedy tehdy mladé výtvarníky podpořili V. Bartovský a V. Boštík a zprostředkovali jim meziválečné tradice moderního umění, zvláště imaginativního. Tak se vytvořilo seskupení UB12 (většinu členů tohoto seskupení jsme už ve Vesmíru představili: Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, Adriena Šimotová, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Jiří Mrázek, Daisy Mrázková, Jiří John). Alena Kučerová se ke skupině UB12 připojila v roce 1962 a hned se také zúčastnila první veřejné výstavy (části) této skupiny v Galerii Československého spisovatele (1962). Skupinu UB charakterizoval jistý lyrizmus, důraz na duchovní rozměr uměleckého díla, na čistě výtvarné prostředky pro sdělování tohoto obsahu. Byla svým způsobem protipólem k jinému významnému seskupení té doby – ke skupině Trasa. Činnost skupiny UB12 byla ukončena v polovině šedesátých let, většina členů však patřila v sedmdesátých i osmdesátých letech k umělcům, kteří pokračovali v nezávislé tvorbě a neustoupili od svých náročných cílů.

Alena Kučerová nalezla velmi brzy svůj vlastní, zcela originální grafický styl, založený na perforování plechů různými typy šídel. K této technice ji prý přivedla vzpomínka na dědečka-ševce, jehož práci se šídly pozorovávala v dětství. Touto technikou se vřadila do abstraktních geometrických tendencí šedesátých let, zároveň však z nich důrazem na duchovní obsah výsledných grafik vybočila směrem k „nové figuraci“. Ukázalo se, že perforované pocínované plechy, z nichž se grafiky tiskly, jsou vlastně samostatnými výtvarnými díly, a Alena Kučerová je vystavovala spolu s grafickými listy. Technice perforování zůstala věrná, neboť pomocí těchto bodových struktur dokázala vyjádřit nejen motivy figurativní, ale právě tak krajiny i abstraktní geometrické struktury. Především však perforace byly a jsou jedinečným prostředkem k vyjadřování autorčina vztahu k přírodě, člověku i společnosti.

Od konce šedesátých let přibyla i barva – jak v grafických listech, tak i na perforovaném plechu, který se tím proměňoval v obraz. A v poslední době přistoupily ještě kombinace s přírodními materiály – dřevem, větvemi – použitými k originálnímu rámování plechů.

Pro dílo Aleny Kučerové platí stále to, co v katalogu její druhé samostatné výstavy (a v Československu na dlouhou dobu poslední) napsal r. 1967 Jaromír Zemina, jeden z původních teoretiků skupiny UB12. Podle něj dílo Aleny Kučerové je „cesta černobílým světem čar, bodů a ploch, směřujících od obrazů figurálních k nefigurálním a od nich k nefigurativním, od obrazů věcí k obrazům­věcem, od tvarů života k životu tvarů a vždy zase vzestupnou elipsou nazpět“. 1)

Obrázky

Poznámky

1) Za pomoc s přípravou výtvarné přílohy děkuji pražské Galerii Pecka (Vratislavova 24). Tato galerie připravuje na rok 2004 velkou retrospektivu Aleny Kučerové a vydání monografie o jejím díle.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné