– 1. díl Evoluce, adaptace, ekologie a chování primátů. Prosimii a Platyrhina; – 2. díl. Catarrhina – opice a lidoopi" /> VÁCLAV VANČATA: Primatologie– 1. díl Evoluce, adaptace, ekologie a chování primátů. Prosimii a Platyrhina; – 2. díl. Catarrhina – opice a lidoopi - Časopis Vesmír

Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

VÁCLAV VANČATA: Primatologie– 1. díl Evoluce, adaptace, ekologie a chování primátů. Prosimii a Platyrhina; – 2. díl. Catarrhina – opice a lidoopi

Univerzita Karlova, PedF, Praha 2003, 1. díl 217 stran, cena 368 Kč, ISBN 80-7290-093-5, 2. díl 237 stran, cena 435 Kč, ISBN 80-7290-127-3; náklad neuveden
 |  3. 11. 2003
 |  Vesmír 82, 653, 2003/11

Dalo by se předpokládat, že monografie s tak atraktivním námětem, jako jsou primáti, budou vycházet pravidelně, ať už jako populárněvědecké publikace či jako učebnice. Ve skutečnosti se však čtenáři mohli s našimi nejbližšími příbuznými seznámit jen v knihách s širším záběrem (v poslední době vyšla např. „Zoologická encyklopedie“ J. H. Reichhofa a G. Steinbacha nebo „Zvíře“ D. Burnieho), nepočítám-li učebnici J. Gaislera „Primatologie pro antropology“ (2000), kterou dnes již nelze koupit. Nyní se k úzkoprofilovým pracím přiřadila dvoudílná „Primatologie“ antropologa V. Vančaty, docenta Pedagogické fakulty UK v Praze. Tato monografie byla vydána jako učební text, což na jedné straně umožnilo doplnit ji fotografiemi z nejrůznějších zdrojů (autorská práva by jinak byla zřejmě „nezaplatitelná“), ale na druhou stranu její vydání Pedagogickou fakultou (navíc pravděpodobně v nevelkém nákladu) vedlo k vysoké ceně, a tím i k omezené dostupnosti. Přesto jde o dílo, které stojí za upozornění a které vyplňuje mezeru na českém knižním trhu. Přínos Vančatovy „Primatologie“ totiž spočívá ve skutečnosti, že nejde jen o zoologickou publikaci, ale o práci spojující popis „našeho“ řádu s evoluční, ekologickou, etologickou a antropologickou problematikou.

Primáti jsou savčím řádem, o jehož původu a raných formách je toho málo známo a vzhledem k různorodosti jednotlivých skupin jej lze obtížně charakterizovat. Dokonce i popis jednotlivých druhů a poddruhů se liší podle autorů a neustále se mění (např. u jihoamerických čeledí kosmanovitých a malpovitých), v poslední době se leccos měnilo i v taxonomii poloopic nebo v nadčeledi Hominoidea. Biologická diverzita primátů je značná vzhledem k ekologickým podmínkám, potravním zvyklostem, způsobům pohybu z místa na místo či reprodukční strategii. Projevuje se i v sociální struktuře a specifických rysech chování. Značné rozdíly mezi primáty shledáváme ve vnějším zbarvení, smyslovém vnímání, rozvoji mozku, morfologii zubů, stavbě ruky či nohy apod. To vše se odráží i v této monografii.

V úvodních kapitolách autor podává obecný a ucelený přehled primatologie v evolučním kontextu s důrazem na adaptační mechanizmy a jejich důsledky v anatomických i behaviorálních znacích. Širší pojetí výkladu jde nad rámec běžného zoologického pohledu a popisu. Navazující kapitoly se systematicky věnují poloopicím (Prosimii), širokonosým (Platyrrhina) a úzkonosým (Catarrhina) primátům s popisem a charakteristikou až na úroveň jednotlivých rodů a s výčtem druhů, popřípadě poddruhů. Ne vždy se autorovi podařilo získat informace ke všem aspektům stejnoměrně pro všechny druhy, ale mnohé z nich jsou doposud v odborné literatuře jen kusé, resp. rozporuplné, přestože primáti budí mimořádný zájem, ať už z ochranářských nebo jiných důvodů.

V 2. dílu věnuje Václav Vančata největší pozornost nadčeledi Hominoidea, což je vzhledem k jeho profesi přirozené. Současná evoluční antropologie, resp. studium evoluce člověka, je bez poznatků primatologie nemyslitelná (vytváření hypotéz o počátcích naší vývojové linie obohatil především výzkum šimpanzů). Tato skupina primátů je značně různorodá, nejasné jsou i její fylogenetické počátky. Příbuznost člověka a lidoopů např. na základě genetických vlastností je přitom veliká. Velmi zajímavé a variabilní jsou sociální organizace, kognitivní schopnosti, způsoby dorozumívání či péče o potomstvo. I přes výraznou velikost má lidský mozek s mozkem lidoopů některé společné rysy. Mnohé paralelní (či shodné?) projevy vidíme v chování sociálním, sexuálním, nástrojovém, rodičovském a dalším. U šimpanzů je doloženo to, co lze považovat za počátky kulturního chování. Ve výčtu témat bychom mohli pokračovat – chování a způsob života zástupců Hominoidea jsou zde popsány dosti podrobně, přesvědčivě a na současné úrovni poznatků.

Nepočítám-li jiné, vysloveně učební texty pro studenty antropologie, setkává se čtenář v češtině poprvé se systematickým členěním nadčeledi Hominoidea na čeleď gibonovitých (Hylobatidae) a čeleď hominidů (Hominidae) i s dělením hominidů na podčeleď orangutanovitých (Ponginae), podčeleď šimpanzů (Paninae) s rody šimpanz a gorila, a teprve nakonec podčeleď lidí (Homininae). Zdánlivě to sice neodpovídá tradičnímu „mimořádnému“ postavení člověka, ale zato to lépe vyhovuje vývojovým vztahům (kdybychom byli zcela důslední, mohli bychom uvažovat ještě o společné systematické jednotce spojující oba druhy šimpanzů a člověka, a pak teprve o vyšší jednotce společné s gorilou).

Celkově je práce přehledná a přes odbornou náročnost čtivá, srozumitelná. Obrazová dokumentace je obsahově velmi názorná, ale vzhledem k různorodosti zdrojů má různou kvalitu, což se týká jak schémat (některá zůstala s originálními popiskami), tak kreslených obrázků nebo převzatých fotografií (např. s rušivým znakem zdroje, konkrétně Steve Bloom Images). Vybrané barevné fotografie jsou naštěstí většinou kvalitní. Tyto pracovní „nedokonalosti“ souvisejí s komplexností monografie a jsou bohatě kompenzovány osobním zaujetím autora i aktuálností informací.

Ke stažení

RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Vladimír Blažek

RNDr. Vladimír Blažek, CSc., (*1952) vystudoval antropologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Vyučuje biologickou antropologii na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Odborně se zabývá především etologií člověka a evolucí mozku.

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné