Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

KAREL KRŠKA, FERDINAND ŠAMAJ: Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku

Karolinum ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem, Praha 2001, 565 stran (z toho na 150 stranách literatura, barevné přílohy, rejstřík, anglický souhrn ap.), náklad 2000 výtisků, ISBN 80-7184-951-0
 |  5. 5. 2002
 |  Vesmír 81, 285, 2002/5

Meteorologové jsou částečně vědci a částečně básníci. Obdivují pestrost a krásu počasí, vzrušeně prožívají jeho vrtochy a radují se ze splněných svých předpovědí.

Karel Krška, Ferdinand Šamaj

Kniha je výsledkem dlouhodobého snažení, které mělo své počátky již v padesátých letech, krátce poté, co se v Československé meteorologické společnosti při ČSAV ustavila historická skupina. A skutečně, z tohoto hlediska lze zaznamenat symptomy potvrzující zkušenost, že psaná historie je ovlivňována dobou svého vzniku. Tolik namísto komentáře k územnímu vymezení v titulu knihy.

Po formální stránce je publikace časově rozčleněna do tří oddílů první se zabývá meteorologií před vznikem Československé republiky, druhý za první republiky, třetí začíná rokem 1939 a končí rozpadem federace r. 1992. Toto dělení je však až příliš umělé.

Příznačné pro historizující práce rodící se uvnitř oboru je, že na nich pracuje malý počet autorů s úzkou specializací, a proto bývají poznamenány neúplnou dispozicí faktů a dat. Krom toho mi připadá, že jde o typickou práci určitého generačního či skupinového zaměření, obecně řečeno o konstrukci dobově náhodného pohledu my a oni. Čím je autorský úhel zpracování metafyzicky užší, tím více je vytvářený obraz uzavřen celkovému záběru. Trpí jednostranností přístupů, tendencemi k autocenzuře, k selektování reálně se vyskytujících směrů, a navíc ještě drobnými šumy až (ne)vraživostmi a zátěžemi ryze subjektivních hodnocení. Tak se v knize dovídáme o inspirativním přebírání sovětských výzkumných metod rozpracovaných na vysoké teoretické úrovni, práce jednoho z vědeckých pracovníků je oznámkována nálepkou kuriózní epizody, u jiného nechybí informace, že byl po Vítězném únoru uznán vinným přestupkem podle malého retribučního dekretu. U řady dalších zůstávají zcela opomenuty jejich významné výzkumné práce to když se autoři spokojují pouze s pomíjivým (dnes již překonaným) údajem jejich někdejšího zařazení v ústavech či na vysokých školách. Navíc i užitý přístup zpracování je, až na malé výjimky, nepříznivě dualisticky zúžen pouze na činnost představitelů českého a slovenského etnika. Touto selekcí se přehlíží přirozená reálná vývojová národnostní skladba našich zemí a zjevně je deformována někdejší přínosná vědeckovýzkumná historická struktura v období před založením Československa i v Československu předkomunistickém. Meteorologie u nás v některých obdobích dosáhla vysoké úrovně zásluhou našich vědců německé, maďarské a židovské národnosti, a naopak mnozí rodáci z Čech, Moravy, Slovenska a Slezska se stali velice významnými vědeckými a pedagogickými pracovníky v zahraničí (ve Vídni, Budapešti, v Německu, USA a jinde). Ostatně tato situace nejspíš nebude jiná ani v nadcházejícím období. Proto lze právě tuto oblast publikace označit za obrozenecky (ovšem v odlišných podmínkách) do sebe zahleděnou a také je v ní nejvíce mezer. Dlužno však uvést, že tuto skutečnost si autoři uvědomují a sami ji předesílají v úvodu.

Jako nadbytečné lze hodnotit četné vložené teoretické pasáže, které by nalezly opodstatnění spíše v samostatných specializovaných učebnicích meteorologie, klimatologie, hydrologie apod., a dále popisy vzniku a charakteristiky vybraných meteorologických observatoří a horských stanic. V některých částech kniha pozbývá předeslaný charakter dějin meteorologie a stává se spíše bibliografickou prací, a to jediného časopisu Meteorologických zpráv. Systém, jímž byl proveden výběr pro kapitoly Meteorologie na pracovištích různých odvětví národního hospodářství, se mi nepodařilo odhalit. Chápu, proč je velice podrobně zpracována historie a přínosy Státního meteorologického ústavu, resp. Hydrometeorologického ústavu, ale domnívám se, že ve výše uvedeném přehledu je vynechán přínos řady významných institucí. Chybí např. jakákoliv informace o pražském Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy (to je o zpracovateli klimatické regionalizace ČR pro zemědělské účely, která se stala nedílnou součástí soustavy bonitovaných půdně ekologických jednotek), o zpracovatelích meteorologických a hydrologických podkladů pro výpočet erozního ohrožení půd (např. faktor erozní účinnosti dešťů) apod.

V knize se důsledně dbá na to, aby si čtenář ve všech popisovaných vývojových etapách uvědomoval mezinárodní souvislosti vývoje meteorologie. Tento přístup považuji za jednu z velkých předností publikace. Jen mezinárodním kontextem se lze vyvarovat zkreslených dějinných obrazů. Připomeňme si, že právě v Praze vznikla Keplerova proslulá meteorologická práce Strena seu de nive sexangula (Novoročenka aneb O šesticíposti sněhových vloček), která byla vydána r. 1611 ve Frankfurtu nad Mohanem. A dále že se meteorologická observatoř v pražském Klementinu podílela i na velice významném, žel často nedoceňovaném projektu mannheimské společnosti Societas Meteorologica Palatina, která měla po jedné pozorovací stanici dokonce též v Grónsku, na Urale a v Severní Americe. Na základě její činnosti mohl potom Alexander von Humboldt zpracovat první mapu izoterm a Heinrich Wilhelm Brandes mapu odchylek tlaku vzduchu od normálu, to je předchůdkyni dnešních synoptických map.

Krškovy a Šamajovy Dějiny meteorologie obsahují bezesporu velké množství sebraného materiálu. Ten je sice uspořádán různorodě, s neproporciální mírou rozpracování dílčích okruhů. Jsem však přesvědčen, že tento prvý rozsáhlejší pokus o systematické zpracování historie sledování a předvídání počasí a výzkumu podnebí na území bývalého Československa si své čtenáře nalezne, především pro své nesporné faktografické hodnoty.

Ke stažení

RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Zdeněk Vašků

Doc. Ing. Zdeněk Vašků, CSc., (*1944 – †2019) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze (dnes Česká zemědělská univerzita v Praze) a geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se kulturně-technickým inženýrstvím v krajině, klimatologií a půdoznalstvím. Přednáší na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Napsal knihy Velký pranostikon (1998, 2002), Základní druhy průzkumů pro krajinné inženýrství, využití a ochranu krajiny (2008 a 2012), Umění pojmenovat (2011) a spolu s V. Cílkem aj. Svobodou Velkou knihu o klimatu zemí Koruny české (2003) a Hold slunci, dešti, půdě a pluhu (2014).
Vašků Zdeněk

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu1 si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla.2 V...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné