Florus Ignác Stašek

Technika daguerrotypie byla pojmenována po svém vynálezci, jímž se stal (díky spolupráci s vynálezcem heliografie Josephem Nicéphorem Niépcem) francouzský malíř, fyzik a provozovatel pařížské Dioramy Jean Jacquese Louis Mandé Daguerre. Touto technikou lze získat snímky bez možnosti přímého pořízení kopií. Vynález byl učiněn r. 1837 a zveřejněn na slavnostním zasedání francouzské Akademie věd a umění 19. srpna 1839. Každá daguerrotypie je originálem majícím zvláštní kouzlo obrazu v zrcátku, v němž podle úhlu natočení můžeme pozorovat nejen negativ a pozitiv, ale i sami sebe.

Před zhotovením snímku se vyleštěné měděné destičky platýrované stříbrem vystavily působení jodových par a na jejich povrchu tak vznikl světlocitlivý jodid stříbrný. Při osvětlení se selektivně fotolyticky vyloučilo stříbro, na něž se ve zvláštní skříňce působilo rtuťovými parami. Vzniklý obraz, tvořený částečkami amalgamu stříbra, se ustaloval původně v horkém roztoku kuchyňské soli, později v roztoku tiosíranu sodného. Výsledný snímek se chránil sklem a ukládal do rámečku nebo kazety.

Florus Ignác Stašek je představitelem první české fotografické generace, kterou nový vynález zajímal především z vědeckého hlediska a jako pomůcka k vědeckému bádání. Narodil se 27. listopadu 1782 ve Vyškově, studium filozofiie zakončil doktorátem. Svou seberealizaci a službu bližním spatřoval ve studiu i výuce fyziky a astronomie. R. 1799 vstoupil do piaristického řádu, od r. 1812 vyučoval na gymnáziu v Litomyšli. Bylo především jeho zásluhou, že byl tamní fyzikální kabinet považován za jeden z nejlépe vybavených v celé monarchii. V letech 1813–1816 a 1820–1849 byl prefektem gymnázia, v letech 1815–1817 vicerektorem koleje, pak (1817–1819) vicedirektorem gymnázia a od r. 1817 byl 39 let rektorem koleje a ředitelem hlavní školy. Své pedagogické působení ukončil r. 1857. Zemřel v Litomyšli 1. května 1862.

Staškova pedagogická činnost měla širší rozměr a byla velkým přínosem pro kulturní život Litomyšle i pro rozvoj tamních škol. Stašek byl autorem řady astronomických spisů. Do tajů daguerrotypie jej uvedl profesor fyziky na Vídeňské univerzitě Andreas von Ettingshausen, který začátkem června 1840 přivezl Staškovi daguerrotypický přístroj vídeňského mechanika Michaela Ecklinga a seznámil jej s jeho obsluhou. Ettingshausenovo působení v Litomyšli je popsáno v kronice piaristické koleje a z ní také vyplývá, že 2. června 1840 společně se Staškem daguerrotypovali a pořídili snímek pošty v Litomyšli, jenž je patrně shodný s daguerrotypií, která je dnes v litomyšlském muzeu. Tato daguerrotypie se považuje za nejstarší českou dochovanou fotografii. O návštěvě „Ondřeje šlechtice z Ettingshausen“ v Litomyšli u rektora piaristické koleje a zhotovení několika „velmi zdařilých obrazů“ psala v Květech 9. června 1840 M. D. Rettigová. Podle ní též pan rektor Stašek „město naše s několika stran velmi dobře nastínil“. Vedle dvou daguerrotypií se po Staškovi zachovalo daguerrotypické vybavení.

Florus Ignác Stašek – podobně jako v Brně Bedřich Franz – patří k těm průkopníkům fotografie, kteří se daguerrotypií zabývali při své vědecké a pedagogické práci. Nový vynález jej jako vědce a učitele nezajímal z hlediska komerčního využití, ale z hlediska hodnot, které může přinést v duchovní rovině, jako prostředek rozšíření lidského poznání.