Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého a dusík

 |  1. 3. 2002
 |  Vesmír 81, 177, 2002/3

Otázka, zda rostliny omezí negativní globální následky zvyšující se koncentrace CO2 v ovzduší tím, že budou větší množství CO2 fotosynteticky vázat do své hmoty, je stále otevřená (viz Vesmír 79, 7, 2000/1). Rychlost fotosyntézy se sice obvykle během první fáze pěstování rostlin v ovzduší s více CO2 zvýší, což se odrazí ve vyšší produkci biomasy, ale často následuje po určité době pokles obou těchto veličin na běžné, nebo dokonce nižší hodnoty. Pokusy kalifornských vědců v rezervaci Jasper Ridge pomáhají tento problém vyjasnit. Přirozené luční porosty tam pět let pěstovali v komorách s otevřeným vrškem při koncentracích 360 nebo 720 g CO2 na m3 (koncentrace současná a koncentrace očekávaná některými vědci za 100 let). Sledovali však pomocí izotopů 13C a 15N metabolické aktivity nejen nadzemních částí rostlin, ale i v kořenové biosféře. Analýzy v průběhu víceletého pokusu ukázaly, že se postupně mění dostupnost dusíku pro rostliny. Ten jim připravují do přijatelné formy z odumřelé uhlíkaté hmoty půdní mikroorganizmy, přičemž uvolňují další CO2. Zvýšení koncentrace CO2 v ovzduší i v kořenové zóně vyvolalo zpočátku zvýšenou rozkladnou aktivitu mikroorganizmů a zároveň zvýšený odběr dusíku rostlinami. Když ale rostliny dostupný dusík vyčerpaly, klesla jeho zásoba v půdní zóně a mikroorganizmy neměly co dýchat. Méně aktivních mikroorganizmů bylo pak schopno rozkládat jen menší množství odumřelých zbytků rostlin. Na úkor půdních bakterií se postupně rozšiřovaly půdní houby, které jsou méně výkonné při přeměnách dusíku, a navíc vyšším rostlinám spíše škodí. Vzájemné působení rostlin a půdních mikroorganizmů se tím změnilo. Rychlost dýchání kořenů i poměr uhlíku a dusíku v nich zůstaly stejné, přitom půdní zásoba uhlíkatých látek vzrostla o 11 %. Problém se tedy zužuje na dostatek dusíku dostupného pro rostliny (obvyklý faktor limitující produkci ekosystémů souše) a na narušení obvyklé rovnováhy v přírodě. Ta si nakonec většinou pomůže a klimatické změny překoná – ale dokáže to včas? (Nature 409, 188, 2001)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Zdeněk Šesták

RNDr. Zdeněk Šesták, DrSc., (*1932) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Ústavu experimentální botaniky AV ČR se zabývá fyziologií fotosyntézy. Šéfredaktor časopisu Photosynthetica. (e-mail: sestak@ueb.cas.cz)

Doporučujeme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...
Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Petr Slavíček  |  13. 7. 2020
Klimatické změny, role člověka, možná řešení a ekonomické důsledky se stávají středobodem současné veřejné diskuse. Nemáme přitom dostatek...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné