Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Postfeministická střední Evropa

 |  1. 1. 2002
 |  Vesmír 81, 58, 2002/1

Před několika lety byla v podzemí Špálovy galerie v Praze, tzv. „malé Špálovce“, výstava-instalace, na niž se nedá zapomenout. Když návštěvník sestoupil do podzemí, kde bylo šero, skoro tma, objevil po chvilce molo – takový ten vyvýšený dřevěný chodník, co se po něm procházejí modelky na módních přehlídkách. Jestliže se po chvíli váhání odvážil na toto molo vstoupit a projít se po něm, začaly se dít věci, jako když se v pohádce překročí bludný kořen a poutník se ocitne v jiném, „velkém“ světě. Začala hrát hudba, tmou pronikaly záblesky neviditelných fotoreportérů, ozýval se potlesk, který při opouštění mola ještě zesílil spolu s hudbou a četností blesků fotoaparátů. A pak se opět rozhostila tma. Každý si tak mohl zažít oněch několik vteřin či minut warholovské slávy. Výstava-instalace nesla název Exhibition Room a Ilona Németh ji připravila ve spolupráci s Katarínou Rusnákovou, znamenitou slovenskou kurátorkou a teoretičkou výtvarného umění, kdysi ředitelkou vznikající Považské galérie umenia a později ředitelkou sbírek moderního umění Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze. Bohužel však příliš krátce na to, aby mohla uskutečnit své dlouhodobější plány (a – jak jsem doufal – více nám zpřístupňovat současné slovenské výtvarné umění). Po tomto molu jsme se mohli v Praze projít ještě jednou, a to v Národní galerii v paláci Kinských, když se tam předloni (2000) konala výstava Konec světa?

Takových „podlahových“ interaktivních instalací vytvořila Ilona Németh celou řadu. Na jedné výstavě musel divák, chtěl-li vidět i díla dalších umělců, přejít přes pole polštářů, zprvu nažehlených a naškrobených, postupem času stále více zvalchovaných a ušpiněných (celkem jich bylo 147 a všechny měly za sebou dvacetiletý pobyt v hotelích). Nebo na výstavě Paradigma žena, uspořádané Katarínou Rusnákovou, měla Ilona Németh zvukovou instalaci v podobě velké červené „válendy“, do níž byly zabudovány reproduktory. A ještě jinou podlahovou instalaci reprodukujeme na zadní straně obálky: 784 koláčků-dortíků kopírujících dlaždice podlahy bylo rozmístěno r. 1998 v Kultur-Kontakt-Atelieru ve Vídni (Einladung zu einem Stück Kuchen).

V loňském roce (2001) reprezentovala Ilona Németh spolu s Jiřím Surůvkou Slovensko a Česko ve společném pavilonu na 49. Biennale di Venezia instalací Invitation for a Visit.

Ilona Németh patří k slovenským umělcům maďarské národnosti. Studovala v Budapešti na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (spolu s dalšími slovenskými výtvarníky, např. se znamenitým Karolem Pichlerem, jehož bych zde také – s dalšími slovensko-maďarskými umělci – rád uvedl). Po návratu na Slovensko se věnovala nějakou dobu ilustracím (zvláště pro maďarské literární časopisy na Slovensku), přátelila se s dalšími vznikajícími slovensko-maďarskými výtvarníky (Guylou Jacobym, Jurajem Bartuszem a Péterem Rónaiem – jen ten poslední byl zatím ve Vesmíru) a nalezla svůj vlastní jedinečný výtvarný projev. Velikou zásluhou Maďarského kulturního střediska v Praze je, že už před rokem 1989 nám zprostředkovávalo díla slovensko-maďarských umělců (kteří v té době stěží mohli vystavovat na Slovensku). Asi před osmi lety tam vystavovala také Ilona Németh.

Bohužel toto středisko přišlo před několika lety o výborné výstavní prostory a až na výjimky (v podstatě jen dvě – Špálovu galerii a Národní technické muzeum) se s tímto uměním můžeme setkávat jen velmi zprostředkovaně.

Mohlo by se zdát, že se instalace Ilony Németh nějak zabývají postavením a osudem ženy, těžkostí a mnohdy marností ženské práce, zkrátka že jsou feministické. Jenže ve střední Evropě bývá všechno jinak než v Evropě západní nebo v Americe. Dvacátá a třicátá léta u nás probíhala odlišně a vyřešila některé problémy po svém. Symbolem by snad mohla být proměna papučkové a dominové Marie v sebevědomou, krásnou, emancipovanou ženu, jíž nakonec (a definitivně) podlehne i její vlastní manžel Alois, který si v předfeministickém období říkal Kristián. Zkrátka střední Evropa je už dávno postfeministická – a takové je i středoevropsko-světové umění Ilony Németh.

Obrázky

Ke stažení

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné