Východní mozky – velká příležitost pro Evropu

Pod tímto názvem vyšel nedávno článek Allessandra Oviho v italském deníku „La republica“. S největší pravděpodobností je určen italským čtenářům, možná s určitou nadějí, že si ho všimnou i někteří italští politici. Je to ale názor, který by měl dolehnout i k nám.

Alessandro Ovi kritizuje skutečnost, že snaha o rozšíření Evropské unie je mnohdy vnímána pouze jako politická a ekonomická nezbytnost, která zvětší počet „obyvatelstva“ o 30 %, avšak hrubý domácí produkt zvýší pouze o 7 %. Jinými slovy Ovi považuje za omezený názor, že jde o politickou nutnost se zvýšením ekonomické zátěže pro dosavadní členy, především pro ty, kteří nesou hlavní tíhu nákladů na existenci tohoto uskupení. Zdůrazňuje, že totiž v současném světě už dávno nejde jen o „svaly“, ale stále více i o „mozky“, které jsou pro ekonomický rozvoj důležité. Pro budoucnost má daleko největší význam intelektuální potence dané části světa. A ta právě může být pro Evropu hlavní výhodou, neboť oč jsou kandidátské země „chudší“, o to významnější by mohl být jejich příspěvek k zvýšení tohoto potenciálu.

Dosavadní studie ukazují, že základní školství ve státech, jako jsou Slovinsko, Maďarsko, Slovensko, Česká republika a Bulharsko, je na vyšší úrovni než ve státech Evropské unie. Tyto státy však zároveň zaostávají při srovnání studentů, kteří opouštějí školu v 18–24 letech, jinými slovy úroveň středních a vysokých škol je naopak nižší. Ovi uvádí, že vybavenost těchto škol například počítačovou a jinou moderní technikou je sice nesrovnatelně horší, avšak náprava tohoto stavu může být rychlá a kandidátské země již o ni intenzivně usilují.

Nedávné jednání Evropské komise v Bruselu se zabývalo otázkou rozšíření unie v oblasti vědy. Zatím chybějí právní podklady a nejsou jasné způsoby financování, které by dovolily pohyb výzkumných pracovníků v rámci rozšířené unie tak, aby nebyl jednosměrný, ale aby se vědci mohli vracet do svých mateřských zemí, kde by našli srovnatelné pracovní podmínky. A. Ovi srovnává evropskou situaci s USA, kde se největší výzkumná kapacita soustřeďuje do několika států (Kalifornie, Massachusetts, Illinois, Texas a New York), protože tam jsou nejlepší podmínky pro vědecké podnikání. Kladl jsem si otázku, proč v Kalifornii sídlí většina světových firem zabývajících se biočipovou technologií. Odpovědi se mi dostalo na setkání pracovníků několika firem zabývajících se biotechnologiemi, kteří se domnívají, že vedle běžných ekonomických výhod disponovala Kalifornie mnoha odborníky odcházejícími z výzkumných vojenských laboratoří. Ti se zabývali nejmodernějšími technologiemi a vhodným technologických zázemím, které vyplývá z přítomnosti počítačových firem poskytujících jak hardwarové, tak softwarové vybavení. Výhodné podmínky pak umožnily vznik vědeckých týmů, které z celého světa nasávají další odborníky.

Evropská situace je v současnosti zcela odlišná a pro vědecké pracovníky z kandidátských zemí je často mnohem snazší přesunout se do Spojených států než do zemí Evropské unie. Pokud se má stát rozšířená Evropská unie konkurenceschopným uskupením, musí překážky, které brání pohybu výzkumných pracovníků, odstranit, a nejen to – musí jejich pohyb intenzivně podporovat tím, že vytvoří nová stipendijní místa a mnohem bohatší programy vzájemné spolupráce mezi vědeckými instituicemi.