Trichinelóza v Evropě
Trichinelóza je parazitární onemocnění způsobené trichinelou (svalovcem). Ze zvířete se přenáší na člověka prostřednictvím požitého syrového nebo tepelně nedostatečně zpracovaného masa. Lidí nemocných trichinelózou v některých evropských zemích přibývá (např. v Rumunsku od r. 1983 vzrostl počet případů 17krát), a navíc se jako původci uplatňují druhy trichinel, které byly donedávna považovány pouze za parazity zvířat. 1)
Historie
Trichinelóza se patrně vyskytovala již u prehistorického člověka, který se živil syrovým nebo polosyrovým masem. Původce trichinelózy byl nalezen v mezižeberních svalech egyptské mumie z období 1200 let př. n. l. Je možné, že starozákonní a islámský zákaz pojídání vepřového masa má původ v prevenci trichinelózy. Ze středověku se dochovaly záznamy o úmrtí po „šunkovém jedu“ a popsané příznaky nasvědčují tomu, že „jedem“ byli paraziti rodu Trichinella. Z pozdější doby pocházejí popisy pitev, při kterých byly v lidských svalech nalezeny drobné zvápenatělé útvary, s největší pravděpodobností opouzdřené larvy trichinel.Změnu rodového jména Trichina na Trichinella navrhl r. 1895 francouzský parazitolog Alcid Raillet (jméno Trichina již dříve dostala muška kroužilka). Původní rodové označení se však vžilo, trichinely dosud bývají označovány jako trichiny a onemocnění jako trichinóza.
Současné evropské epidemie
V minulosti byla lidská trichinelóza způsobována převážně druhem T. spiralis a byla vázána na konzumaci vepřového masa. V důsledku preventivních opatření klesla trichinelóza prasat, a tedy i lidí jak v Evropě, tak v USA (Spojené státy dokonce zakázaly veškerý dovoz masných výrobků). Současné epidemie však ukazují na změny v šíření této choroby. Vzrůstá význam druhů trichinel se sylvatickým cyklem (viz rámeček 1 ) a jako zdroje infekce pro člověka se uplatňují jiní hostitelé. Zároveň však se v některých evropských zemích znovu objevila trichinelóza z vepřového masa (v Rumunsku bylo roku 1997 evidováno 1653 případů humánní trichinelózy po požití vepřového a larvy trichinel byly prokázány u 6000 prasat). Nárůst výskytu trichinelózy na Balkáně je dáván do souvislosti s politickými změnami, při kterých selhává systém zdravotní a veterinární kontroly.
Metody vyšetřování masa na přítomnost larev trichinel
Naše veterinární předpisy jasně stanovují povinnost kontroly, zda maso neobsahuje larvy trichinely. Základní metodou vyšetřování masa je postup, který r. 1864 navrhl R. Virchow. Roztlačené kousky svaloviny se sevřou mezi dvě skla a pozorují se pod mikroskopem při středním zvětšení. Již desítky let se pro vyšetření vepřového masa používá tzv. kompresorium (viz obr. vlevo), které se skládá ze dvou silných skel rozdělených na 28 polí a opatřených šrouby pro vzájemné spojení a stlačení vzorků svaloviny. K vyšetření zvířete se z bráničních pilířů odbírají vzorky svaloviny o velikosti lískového ořechu. Do každého políčka kompresoria se vkládá vzorek svalové tkáně o velikosti ovesného zrna a po roztlačení se prohlíží pod mikroskopem. Touto kompresní metodou se vyšetřují malé počty jatečných zvířat a svalovina divokých prasat, koní, nutrií, medvědů či jezevců. Doplňujícím přístrojem k snadnějšímu prohlížení kompresorií jsou různé obměny projekčního zařízení zvaného trichinoskop (trichineloskop). Kompresní metodou lze zachytit infekci při počtu tří larev na gram svaloviny.Na jatkách, kde je třeba vyšetřit každý den velký počet vzorků svaloviny porážených prasat, se používá metoda trávicí, při které se zároveň vyšetřují vzorky svaloviny bráničních pilířů od 100 prasat. K vyšetření sedimentu se opět používá trichinoskop. Citlivost trávicí metody je jedna larva na gram svaloviny. Pro průkaz larev trichinel v patologickém materiálu lze použít také standardní histologické metody.
Trichinelóza je závažné parazitární onemocnění, jehož význam se v poslední době výrazně změnil. V důsledku nových faktorů je toto onemocnění opět aktuální a vyžaduje zvýšenou pozornost veterinární služby.
Poznámky
Citát
Daniel Münich, Trh práce v Česku (Pojednání o trhu práce v širších souvislostech lidského jednání), Svobodné rozhledy, jaro 1998, s. 14
[…] Vysokou školou však na konci dvacátého století proces vzdělávání nekončí. Je dávno pryč doba, kdy se daly všechny znalosti v oboru obsáhnout studiem v mládí a během dalšího života nezastaraly. Výzkum a vývoj dnes postupují takovým tempem, že znalosti zastarávají v horizontu desetiletí, či dokonce několika let. Že je celoživotní vzdělávání pro dobré uplatnění na trhu práce nezbytné, si v nových podmínkách lidé postupně začínají uvědomovat. V celoživotním vzdělávání se mohou uplatnit mnohem rozmanitější formy, od kursů organizovaných pro zaměstnance po studijní volna pro další studium na řádné škole. V hospodářské politice státu jde o to, aby nabídce této formy studia stálo v cestě co nejméně administrativních překážek a aby se tato forma mohla přirozeně začlenit v rámci toho, co dnes nazýváme studiem klasickým, tedy studiem před vstupem na trh práce. Na nenápadnou, ale pro naši situaci významnou skutečnost poukazují některé teoretické a empirické výzkumné práce v oblasti veřejné volby. Ty naznačují, že s tím, jak stárne populace, stále větší a větší skupina voličů podporuje více než proporcionální růst výdajů státu na důchody a zdravotnictví a stále menší a menší skupina voličů-rodičů podporuje výdaje státního rozpočtu na školství. To se může stát brzdou rozvoje právě vysokoškolské vzdělanosti u nás v případě, že si stát ponechá monopol na finacování a provozování vysokých škol.ROZŠÍŘENÍ SYLVATICKÝCH DRUHŮ TRICHINEL V EVROPĚ
V Evropě byly prokázány tři druhy trichinel se sylvatickým vývojovým cyklem (viz též rámeček 1). Ve většině evropských zemí se vyskytuje T. britovi. Arktický druh T. nativa se vyskytuje ve Finsku a v severním Švédsku. Druh T. pseudospiralis byl potvrzen u volně žijících zvířat ve Finsku, Francii a v Itálii. Za nejčastějšího hostitele sylvatických druhů trichinel je považována liška, ale pouze ve dvou evropských zemích byl sledován výskyt trichinel také u ostatních masožravců. Ve Finsku byly trichinely prokázány u 37 % lišek, 53 % rysů, 38 % psíků mývalovitých, 9 % medvědů hnědých a třetiny vyšetřovaných jezevců a vlků. V Estonsku bylo trichinelami infikováno 80 % ulovených vlků, polovina vyšetřovaných psíků mývalovitých a rysů a 40 % lišek. V našich podmínkách se podobné studie neuskutečnily, ale dá se předpokládat, že výskyt sylvatických druhů trichinel bude obdobný. S touto skutečností počítá nový metodický pokyn Státní veterinární správy ČR, který mezi povinně vyšetřovaná zvířata na přítomnost larev trichinel v mase zařazuje také volně žijící a myslivci lovené masožravce.
BIOLOGIE PŮVODCE TRICHINELÓZY
Původcem trichinelózy jsou parazitičtí oblí červi třídy Nematoda, které řadíme do řádu Enoplida
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [772,57 kB]
- Obrazová příloha článku ve formátu PDF [438,9 kB]