Aktuální číslo:

2021/11

Téma měsíce:

Velká data

Neurony pro krásu

 |  5. 3. 2001
 |  Vesmír 80, 123, 2001/3

Opět se strhla malá přestřelka mezi dvěma kulturami, vědeckou a humanitní. Zatím probíhá na stránkách jednoho cizího odborného časopisu, ale čekám, že se brzy rozšíří. Začali s tím dva neuropsychologové, kteří se pokusili identifikovat několik (konkrétně osm) „uměleckých univerzálií“ – výtvarných principů, které dle nich umělci vědomě či nevědomě užívají k příjemnému polechtání patřičných center v šedé kůře divákova mozku. 1) Chtěli snad pomoci uměnovědcům s odhalením, proč vlastně člověk mívá potěchu z uměleckých děl. Nabídli pro tuto potěchu neurofyziologické výklady, které se opírají i o evoluční argumenty.

Abych byl konkrétní, uvedu čtyři z navrhovaných principů, totiž ty, které by se mohly docela dobře hodit pro obraz Pavla Brázdy na zadní straně tohoto čísla. Obrázek si proto nejdřív dobře prohlédněte (má název „Úraz“).

První princip je takzvaný posun maxima (peak shift). Naučíme-li se jednou na věcech rozlišovat určitou odstupňovanou modalitu (protaženost obdélníku, odstíny barvy, ženské prvky v určitém tvaru nebo pozici těla), pak pohled na obraz, na němž je tato modalita znatelně přehnána, nás dle našich autorů zvlášť pozitivně naladí. Na Brázdově obrazu si lze například všimnout přehnaných vrásek, ale i vybarvení rozpolcené tváře (její spodní část je přehnána do hnědočervena, horní zase do žluta – obojí vzhledem k přirozené barvě pleti). Druhým principem je izolace modality, a to hlavně potlačením jiných modalit dle zásady „méně je více“. Na našem obraze jsou plochy důsledně jednobarevné, bez stínů a odstínů, a čáry mají všechny stejnou tloušťku. Dále si všimněte, že pokud se barvy sousedních ploch liší, pak se liší ostře, což je již třetí princip, kontrast. Čtvrtým principem je symetrie; ta je na Brázdově obraze jen částečná, odvozená od přirozené symetrie tváře, záměrně však narušená titulním úrazem.

Teď se musím hned dvakrát omluvit. Jednou Pavlu Brázdovi, že jsem z jeho obrazu udělal karikaturu (což je ostatně příklad posunu maxima), a za druhé autorům oné stati, kterou jsem rovněž poněkud zkarikoval. Nemám dost místa, abych reprodukoval jejich neurofyziologické a evoluční argumenty, a nemám dost znalostí k hodnocení těchto argumentů co do věcné vykazatelnosti. Jen příklad za všechny: Citlivost na kontrast je fyziologům známá, stará se o ni celá kaskáda dějů probíhajících od sítnice oka až po zrakovou kůru. Kontrast je přitom důležitý při rozlišování tvarů věcí, což je nesporně evolučně výhodné. Příjemné pocity jsou dle našich autorů způsobeny vybuzením specifických modulů zrakové oblasti mozku, funkčně propojených s limbickým systémem (jsou to jakési „aha“ efekty na mikroúrovni).

Zde mi jde spíš o to, že před sebou máme smělý pokus redukcionisticky vyložit krásu samu, tedy něco, co se zdá být zcela mimo kompetence objektivní vědy. Tento pokus a rozličné odezvy na něj – od uznalého potlesku až po prohlášení, že patří mezi „nejvýraznější příklady sexistické, vědecké a redukcionistické megalomanie pozdního dvacátého století“ – nejsou bez zajímavosti pro sociology současné vědy.

Na výtky z redukcionizmu autoři reagují s hrdým souhlasem: Ano, redukcionizmus je metodologicky nejmocnější strategií ve vědě a není třeba mít strach, že nás o něco připraví, protože „redukcionistické vysvětlení složitého jevu tento jev neeliminuje – pouze jej vysvětluje“. Je tu ovšem otázka, co jsou ty jevy, které autoři vysvětlují. Pokud jde o funkci mozku, například o zmíněné funkční propojení s limbickým systémem, pak jistě toužíme vědět o tom co nejvíc. Také bychom uvítali vyjasnění, čemu za to vše máme vděčit, zda soustavným úspěchům a omylům našich evolučních předků, nebo vlivu našich bližních, nebo konečně našim schopnostem si to vypěstovat každý sám pro sebe. V těchto směrech naši autoři nabízejí spíše jen neurčité, byť logicky koherentní spekulace, které stěží uspokojí ty přísnější mezi námi.

V tom však nevidím hlavní problém. Zajímalo by mne spíš, jak to vlastně je s tou kompetencí „střízlivé“ objektivistické vědy. Pomůže redukcionistické vysvětlení uměnovědcům, když je dosaženo záměrným obcházením právě toho, oč se oni zajímají nejvíc? Naši autoři například soudí, že k určování emoční aktivace limbického systému je vhodnější měřit vodivost divákovy pokožky při pohledu na umělecké dílo než se diváka ptát na jeho vnitřní pocity. To proto, že „verbální odezva je filtrována, editována a někdy cenzurována vědomou myslí“, jak píší. Zajisté, dozvíme se tak něco o aktivaci limbického systému. Lze však mluvit o kráse uměleckého díla a současně ignorovat právě vnitřní pocity a vědomou mysl i s jejími cenzorskými rozmary?

Čtu: „Pravým důvodem našeho zájmu o umění je skutečnost, že objevovat a rozpoznávat objekty je pro organizmus příjemné. Je to zabudováno v našem zrakovém systému.“ Znovu si teď prohlížím Brázdův „Úraz“ a dávám pozor, co je a co není příjemné. Co pro organizmus, to nevím, vím jen, co pro mneprávě teď příjemné není: připomínat si, že mé dojmy – dojmy nás všech – nejsou nic víc než triviální a evolučně zdůvodněné procesy generované spletí neuronových vláken.

Poznámky

1) V.S. Ramachandran, H. Hirnstein: The science of art: A neurological theory of aesthetic experience, Journal of Consciousness Studies 6, 15–51, 1999/6–7. V témž dvojčísle je řada reakcí na tento článek, další odezvy jsou v č. 2000/8–9 a v č. 2001/1 je na toto téma úvodník a rozhovor s prvním z autorů.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Filosofie
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Xenoboti se začali rozmnožovat, poradila jim umělá inteligence

Xenoboti se začali rozmnožovat, poradila jim umělá inteligence audio

Jaroslav Petr  |  4. 12. 2021
Vědci z Vermontské, Tuftsovy a Harvardovy univerzity objevili novou formu biologické reprodukce a vytvořili sebereplikující se živé roboty. Tyto...
(Ne)chemické toulky chemickým prostorem

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem uzamčeno

Ivan Čmelo, Daniel Svozil  |  1. 11. 2021
Zkusme si představit všechny chemické látky, které by bylo možno připravit, od vodíku až po makromolekuly včetně nukleových kyselin a bílkovin....
Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Julie Nováková, Martin Ferus  |  1. 11. 2021
Byla Venuše už od svého zrození horkým peklem? Co když ještě donedávna překypovala životem a z modrého, Zemi podobného drahokamu ji ve žhnoucí pec...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné