Eutanazie – a proč jsem proti

V prosinci roku 1931 vyšla v nakladatelství Aventinum divadelní hra Františka Langra „Andělé mezi námi“ s podtitulem „Legenda o třech jednáních a epilogu“. Andělé, které autor uvádí na scénu, se od „obyčejných lidí“, v jejichž společnosti mají působit, příliš neliší, snad jen vědomím své výjimečnosti a svého poslání. Zázraky však konat nemohou, musí jednat s prostředky dostupnými každému. „Anděl“ Daniel Mise se stane lékařem. V několika případech u trpících nevyléčitelně nemocných, čekajících už jen na zázrak nebo na smrt, jim s jejich souhlasem ke smrti dopomůže. Je odhalen, souzen, a nakonec odsouzen pro dvanáctinásobnou vraždu. V rozpravě porotců před vynesením rozsudku zaznějí v podstatě všechny hlavní argumenty našich současných debat o (ne)přijatelnosti a (ne)možnostech eutanazie. Daniel Mise odchází ze světa rukou katovou jako vrah, avšak zároveň doprovázen nebeským chórem a uznáním lidí: „Byl to anděl.“

Nevím, zda tato hra o eutanazii oslovila své současníky a jak často se hrála. Možná by bylo zajímavé zjistit, jakou a jak silnou odezvu ve své době vyvolala. František Langer však určitě nechtěl vést své úvahy směrem, který o necelých deset let později zaskočil svět.