Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Poselství kamene u cesty

 |  5. 12. 2001
 |  Vesmír 80, 714, 2001/12

Předválečný Zlín, stejně jako Zlín během války, byl mimořádným fenoménem – průmyslovým, architektonickým, urbanistickým, sociálním, kulturním, uměleckým –, fenoménem, který stále čeká na důkladnou analýzu. Stejně tak i zlínská Škola umění, která v době násilného uzavření vysokých škol umožňovala výtvarná studia. Studovala na ní tehdy řada vynikajících osobností, mj. už legendární Václav Chad (popravený nacisty) a Čestmír Kafka. A také Vladimír Jarcovják, který se ve Zlíně narodil a na Škole umění navštěvoval během svých gymnaziálních studií kurzy figurální malby.

Po válce pak mohl pokračovat v řádných studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, která vychovala – zvláště v nově otevřeném ateliéru prof. Emila Filly – celou generaci vynikajících umělců. Filla neučil „kubistickou“ malbu, ponechával svým studentům svobodu, ale naučil je zacházet s barvou. Právě velký cit pro barvy a jejich kompozice je jedním z význačných rysů celého Jarcovjákova malířského díla. Absolventi Fillova ateliéru se pak přirozeně – kubizmem poučeni – obrátili k malbě „postkubistické“, zpočátku k námětům „všedního dne“.

Tito absolventi se začali scházet a v roce 1954 založili skupinu TRASA 54, která chtěla vzdorovat „totalizujícím tendencím“ v umění a hlásila se k sounáležitosti s evropskou kulturou. Totalizující tendence tehdy nabývaly hrozivých podob, vedly k programové nenávisti vůči modernímu autentickému umění, a Emil Filla v důsledku těchto štvanic r. 1953 zemřel. Skupinu TRASA tvořili tito umělci (kurzivou jsou vyznačeni ti, kteří už byli představeni ve Vesmíru): Olga Čechová, Zdena Fibichová, Vladimír Jarcovják, Čestmír Kafka, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Zdeněk Šimek, Karel Vaca, Jitka Válová, Květa Válová a Olbram Zoubek. Teoretiky skupiny byli Luděk Novák a Eva Petrová. Skupina se poprvé představila veřejnosti výstavou až v roce 1957. Poslední společnou výstavu měla skupina r. 1969.

Pak nastoupily opět „totalizující tendence“. Galerie 55 v Kladně měla odvahu všechny členy Trasy představit na sérii výstav v letech 1983–1985. Velké retrospektivy se skupina dočkala až v letech 1991–1992.

Když jsem vybíral v Jarcovjákově ateliéru ve Vojtěšské ulici obrazy pro tuto přílohu, seděli jsme u stolu, jehož deska prožila většinu svého života v klasické prádelně. Horká voda a mýdlo vylouhovaly všechny měkčí části dřeva a ponechaly jen strukturu tvrdých let. Je to deska drsná, ale krásná. Myslím si, že je i trochu symbolem Jarcovjákova uměleckého usilování: v jeho obrazech se objevovaly nalezené předměty, aby byly ozvláštněny nikoli po způsobu např. surrealistických „objets trouvés“, ani v roli ready-mades, ani s cílem vytvářet nějaké asambláže, nýbrž ukazováním krásy v jejich všednodennosti, jejich historie a toho, že se jich dotýkaly něčí ruce. A u obrazů je tomu stejně. Vladimír Jarcovják říká, že někdy to trvá dlouho, než pozná, že je nějaký obraz dokončen – pozná se to podle toho, že „obraz začne sám dýchat“.

V katalogu Jarcovjákovy výstavy v dubnu 1990 použila Marcela Pánková, předčasně zemřelá znamenitá znalkyně a teoretička moderního českého umění, jako moto svého textu toto jeho vyznání: …přemýšlím o existenci důvěrně mi známého kamene u cesty, který kdysi dávno Někdo vytesal. Není to kříž ani sloup, nepředstavuje nic určitého, a přece je to Něco, co na mne i dnes působí svým naléhavým obsahem. Snažím se namalovat obrazy nesoucí poselství kamene u cesty.

Obrázky

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...
Je na obzoru fit pilulka?

Je na obzoru fit pilulka? uzamčeno

Stanislav Rádl  |  2. 12. 2024
U řady onemocnění se nám kromě příslušné medikace od lékaře dostane také doporučení zvýšit svoji fyzickou aktivitu. Lze ji nahradit „zázračnou...