Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Poselství kamene u cesty

 |  5. 12. 2001
 |  Vesmír 80, 714, 2001/12

Předválečný Zlín, stejně jako Zlín během války, byl mimořádným fenoménem – průmyslovým, architektonickým, urbanistickým, sociálním, kulturním, uměleckým –, fenoménem, který stále čeká na důkladnou analýzu. Stejně tak i zlínská Škola umění, která v době násilného uzavření vysokých škol umožňovala výtvarná studia. Studovala na ní tehdy řada vynikajících osobností, mj. už legendární Václav Chad (popravený nacisty) a Čestmír Kafka. A také Vladimír Jarcovják, který se ve Zlíně narodil a na Škole umění navštěvoval během svých gymnaziálních studií kurzy figurální malby.

Po válce pak mohl pokračovat v řádných studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, která vychovala – zvláště v nově otevřeném ateliéru prof. Emila Filly – celou generaci vynikajících umělců. Filla neučil „kubistickou“ malbu, ponechával svým studentům svobodu, ale naučil je zacházet s barvou. Právě velký cit pro barvy a jejich kompozice je jedním z význačných rysů celého Jarcovjákova malířského díla. Absolventi Fillova ateliéru se pak přirozeně – kubizmem poučeni – obrátili k malbě „postkubistické“, zpočátku k námětům „všedního dne“.

Tito absolventi se začali scházet a v roce 1954 založili skupinu TRASA 54, která chtěla vzdorovat „totalizujícím tendencím“ v umění a hlásila se k sounáležitosti s evropskou kulturou. Totalizující tendence tehdy nabývaly hrozivých podob, vedly k programové nenávisti vůči modernímu autentickému umění, a Emil Filla v důsledku těchto štvanic r. 1953 zemřel. Skupinu TRASA tvořili tito umělci (kurzivou jsou vyznačeni ti, kteří už byli představeni ve Vesmíru): Olga Čechová, Zdena Fibichová, Vladimír Jarcovják, Čestmír Kafka, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Zdeněk Šimek, Karel Vaca, Jitka Válová, Květa Válová a Olbram Zoubek. Teoretiky skupiny byli Luděk Novák a Eva Petrová. Skupina se poprvé představila veřejnosti výstavou až v roce 1957. Poslední společnou výstavu měla skupina r. 1969.

Pak nastoupily opět „totalizující tendence“. Galerie 55 v Kladně měla odvahu všechny členy Trasy představit na sérii výstav v letech 1983–1985. Velké retrospektivy se skupina dočkala až v letech 1991–1992.

Když jsem vybíral v Jarcovjákově ateliéru ve Vojtěšské ulici obrazy pro tuto přílohu, seděli jsme u stolu, jehož deska prožila většinu svého života v klasické prádelně. Horká voda a mýdlo vylouhovaly všechny měkčí části dřeva a ponechaly jen strukturu tvrdých let. Je to deska drsná, ale krásná. Myslím si, že je i trochu symbolem Jarcovjákova uměleckého usilování: v jeho obrazech se objevovaly nalezené předměty, aby byly ozvláštněny nikoli po způsobu např. surrealistických „objets trouvés“, ani v roli ready-mades, ani s cílem vytvářet nějaké asambláže, nýbrž ukazováním krásy v jejich všednodennosti, jejich historie a toho, že se jich dotýkaly něčí ruce. A u obrazů je tomu stejně. Vladimír Jarcovják říká, že někdy to trvá dlouho, než pozná, že je nějaký obraz dokončen – pozná se to podle toho, že „obraz začne sám dýchat“.

V katalogu Jarcovjákovy výstavy v dubnu 1990 použila Marcela Pánková, předčasně zemřelá znamenitá znalkyně a teoretička moderního českého umění, jako moto svého textu toto jeho vyznání: …přemýšlím o existenci důvěrně mi známého kamene u cesty, který kdysi dávno Někdo vytesal. Není to kříž ani sloup, nepředstavuje nic určitého, a přece je to Něco, co na mne i dnes působí svým naléhavým obsahem. Snažím se namalovat obrazy nesoucí poselství kamene u cesty.

Obrázky

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné