Aktuální číslo:

2021/9

Téma měsíce:

Vzdělávání

Rozum a vášeň

 |  5. 11. 2001
 |  Vesmír 80, 603, 2001/11

I vášnivé chování je tedy „rozumné“ v jakémsi vyšším smyslu: ten chytrý v takovém případě nejsem já, nýbrž předchozí selekce…

Jan Zrzavý

Žijeme ve věku rozumu, říká se. Nehledejme ve slovnících, co je rozum, popletlo by nás to. Je to slovo každodenně užívané a měli bychom dobře vědět, kdy je jak míněno. Ta mínění mohou být různá a dost záleží na kontextu a situaci. Někdy se o rozumu mluví spíše v instrumentálním významu, jako o reflektující a rozmýšlející dovednosti našeho intelektu. Nevadí, že nám to někdy chvíli trvá, a nerozhoduje, zda výsledek je k něčemu dobrý. Opakem je intuice a cit. Druhý význam, možná běžnější, klade naopak důraz na výsledek, který jako by byl správný, dobrý a moudrý. Zde je opakem rozumu nerozum.

Tyto dva významy se v řeči prolínají jako dvě chutě na jazyku. Oba však shodně předpokládají, že mluvíme o rozumu lidském. Nejvážnější jiní kandidáti na užití toho slova jsou jednak lidská společenství – klany, strany, hnutí, sekty, národy, kultury – jednak ony neurčité a dlouhodobé evoluční procesy (ponechme stranou lidské artefakty jako počítače). Ve všech těchto případech však raději dáváme slovo „rozum“ do uvozovek, abychom umožnili interpretaci, že to nemyslíme vážně.

Povaha naší mysli je tajemná věc, což je vlastně pozoruhodné, uvědomíme-li si, jak přímý a důvěrný přístup k ní (snad všichni) máme. K „mysli“ lidských společenství nebo evolučních procesů zdaleka nemáme tak intimní přístup, proto ty uvozovky. A proto také nemyslím, na rozdíl od kolegy Zrzavého, 1) že dichotomie mezi rozumem a vášní je zcela falešná, ani že vášeň je vlastně „rozum“ (v jakémsi vyšším smyslu). Aspoň ne vždy a ne nutně.

Viděl jsem videozáznam dopravního letadla, jak mizí v útrobách manhattanského mrakodrapu. Viděl jsem i fotografii padajícího člověka, který vyskočil z vysokého patra téhož mrakodrapu. Nyní, s odstupem času, si uvědomuji, že poté, co jsem opět zapnul svůj reflektující rozum, otočilo se mé myšlení nejdřív proti směru času (co k tomu činu asi vedlo?), a teprve potom po směru času (jaké budou následky)? Že bychom se více starali o minulost než o budoucnost?

Dnes se ukazuje, že osud dopravního letadla byl dlouho a pečlivě plánován, muselo tedy být použito rozumu (aspoň v instrumentálním významu slova). Jen dost dobře nevíme, zda to byl spíše rozum jednotlivců, či „rozum“ společenství (kterého?) a v jaké míře se tu uplatnila vášeň jednotlivců, popřípadě „vášeň“ společenství (jaká?). Skok z okna naproti tomu asi příliš rozmýšlen nebyl. Na instrumentální rozum nebyl čas, ale považovat to za nerozum taky neumím. Kdosi mi nabídl aspoň otázku: „Dal bys přednost žáru ohně, nebo modré obloze?“

Na vysvětlování pomocí darwinistické selekce si můžeme hrát v překvapivém množství situací, ať již biologických, nebo kulturních. 2) V případě skoku z okna se mi to však nedaří a pro útok na mrakodrap mě napadá jen bizarně katastrofická verze, raději to ani nečtěte (mohlo jít o vernisáž nového memu, který se má dále šířit napodobováním).

Před miliony let se od vášní a pudů oddělil lidský rozum, neodmyslitelný od svobodného jednání. V pozadí tohoto jednání jsou pohnutky a od nich je asi třeba začít, pokoušíme-li se chápat jednání jiných. Dnes jsme si až příliš zvykli vykládat chování druhých pudem sebezáchovy, selekční výhodou, strachem z bolesti, touhou po majetku, láskou k bližnímu či jinými „pochopitelnými“ pohnutkami. Vzpomeňme však oněch pěti sebevrahů ve zmíněném letadle. Žádná z uvedených pohnutek se dost dobře nehodí. Co dalšího to mohlo být? Šílenství, hrdinství, zoufalství, poslušnost, víra, škodolibost, fanatizmus, strach? Možná něco, pro co nám dosud chybí pojmenování.

I kdybychom to věděli, moc nám to nepomůže. Je tu jen obecné poučení, byť poněkud triviální: v době vyspělých technologií může jednání jednotlivce či několika jednotlivců rázem pohnout světem. Druhé poučení, které asi ještě nedovedeme dobře číst, se týká společenské role informace. Všimněte si třeba zvláštního rozporu mezi neinformovaností tajných služeb a globální informovaností veřejnosti, která může sledovat hroucení mrakodrapů v přímém přenosu. (Skoro by si člověk přál, aby tomu ve zmíněném případě bylo naopak.)

Před miliony let se od vášní a pudů oddělil rozum, který člověku umožnil vážit a soudit vlastní jednání i jednání druhých. Zda správně, či chybně, nemá smysl rozlišovat, protože by nám někdo musel nejprve prozradit, co znamená „správně“. Podstatné je, že toto vážení a souzení zpětně ovlivnilo lidské jednání tím, že mu poskytlo zcela nové, chcete-li „umělé“ pohnutky. Dnes, díky ušlechtilé povinnosti médií nás o všem rychle informovat, může kdokoliv vážit a soudit chování nejen jednotlivců, ale i celých lidských společenství. Doví se vše. Že se něco stalo, jak se to stalo a že je to vůbec možné. Což to nestačí k nějakému novému a nečekanému zpětnému vlivu na naše jednání?

Poznámky

1) V tomto čísle, Vesmír 80, 625, 2001/11.
2) Druhý případ se týká memů – viz recenzi D. Frynty na knihu S. Blackmoreové, Vesmír 80, 650, 2001/11.

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada velkého pohasnutí Betelgeuze (Vesmír 100, 106, 2021/2) se zdá být více méně rozřešena. Důležitým klíčem byla pozorování povrchu hvězdy...
Převrácená výuka a nová role učitele

Převrácená výuka a nová role učitele

Zdeněk Hurák  |  6. 9. 2021
Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti...
O myších (v podzemí) a lidech

O myších (v podzemí) a lidech uzamčeno

Radim Šumbera  |  6. 9. 2021
Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné