Případ hagahajské krve

Hagahajové jsou malý kmen novoguinejských horalů z okolí řeky Yuat v odlehlém a nepřístupném Schraderově pohoří. Není jich více než tři sta a až do časných 80. let žili sami pro sebe, aniž by věděli o okolním světě a aniž by okolní svět věděl o nich. Teprve stoupající dětská úmrtnost, zejména na malárii, je přiměla, aby vyslali průzkumníky za hranice svého území a ověřili, co je pravdy na pověstech o mocných civilizacích daleko za kopci. A tak Hagahajové v roce 1983 objevili svět. Dnes, po necelých dvaceti letech, jim je na internetu věnována řádově větší pozornost než třeba Hanákům.

Kýžená lékařská pomoc se na území Hagahajů dostavila v osobě Carol Jenkinsové, americké lékařky a vědkyně, která pracovala v Ústavu pro lékařský výzkum v provinčním novoguinejském městě Goroka. Jenkinsová Hagahaje přes deset let nejen léčila, ale také studovala. Při tom objevila (ve spolupráci s týmem Carletona Gajduska z Národního ústavu zdraví USA) v T-leukocytech hagahajské populace dosud neznámou benigní formu leukemického retroviru. Jelikož takový virus může být užitečný při vývoji vakcin nebo testů na přítomnost leukemie, rozhodla se Jenkinsová se svými kolegy linii leukocytů infikovanou retrovirem patentovat. Zdálo se, že tento postup je zároveň vhodnou formou ochrany ekonomických zájmů Hagahajů. Po deseti letech práce u nich Jenkinsová dosáhla téměř polobožského statutu a měla přirozeně starost o jejich budoucnost. Hagahajům tak bylo o retrovirech a patentování vysvětleno, co se vysvětlit dalo, byl získán jejich souhlas s patentem a uzavřena smlouva, která jim zaručuje neobvykle vysoký (padesátiprocentní) podíl na jakémkoli budoucím zisku. Patent byl nakonec pod číslem 5397696 udělen dne 14. března 1995.

Pokud se domníváte, že toto je šťastný konec celého příběhu, jenž by mohl být vylepšen nanejvýš využitím patentu, které by vedlo k vyléčení leukemie a zbohatnutí všech zúčastněných, je to známkou značné naivity. Neboť těžko si lze představit něco politicky výbušnějšího než patent americké vlády na genetický materiál z krve domorodého kmene, právě se vynořivšího v rozvojové zemi z doby kamenné. Však se také případu promptně chopila kanadská nevládní organizace RAFI (Rural Advancement Foundation International čili Mezinárodní organizace pro pokrok venkova). Ta v článku „Domorodec z Nové Guineje patentován vládou USA“ konstatovala, že „14. březnem 1995 přestali Hagahajové vlastnit svůj genetický materiál“, a tím zahájila proti patentu rozsáhlou kampaň, jež potom pokračovala slogany o vědeckých upírech a genetickém kolonializmu. Kontroverze se nevyhnutelně přenesla i na Papuu-Novou Guineu, kde byla Jenkinsová nejprve obviněna ze zločinů biopirátství, a poté díky Hagahajům, kteří se jí zastali, zase zcela očištěna.

A jaká je dohra celé tragikomedie dnes, po pěti letech? Jenkinsová opustila Novou Guineu a pracuje v Bangladéši. Vláda USA kontroverzní patent stáhla, oficiálně pro jeho malý komerční potenciál. RAFI se stále ze svých úřadů na ottawské Bank street bije hlava nehlava za práva domorodců celého světa. A Hagahajové? Ti nadále loví v hloubi tropického pralesa a pěstují batáty, taro a banány na jeho mýtinách. Lze jen doufat, že s hřejivým pocitem, jak ten retrovirus v jejich T-leukocytech je už zase jenom a výlučně jejich.