Onemocnění ledvin z čínských bylin

Závažnou problematikou se stává používání netradičních léčebných metod využívajících „zázračné“ přípravky. Těmto metodám bývají přičítány i pozitivní účinky na celkový zdravotní stav, fyzickou či psychickou kondici, odolnost a výkonnost. Jestliže se používají postupy či látky, které nejsou pro organizmus toxické ani jinak škodlivé, není snad ještě tak zle. Vždyť okřídlené rčení „víra tvá tě uzdravila“ mívá skutečně ozdravující účinky. Nebezpečné však je, jsou­li používány sloučeniny, jejichž působení na organizmus buď vůbec nebylo testováno, nebo bylo testováno, ale metodami, jež nejsou dost citlivé, aby identifikovaly všechny složky preparátu. Netradiční metody bývají často nabízeny lidem, kteří touží po snížení tělesné váhy. Před časem přinesly belgické, a poté i naše deníky zprávu o nebezpečnosti některých „zázračných“ čínských bylin. Sugestivně se v ní líčí osud desítek žen, které se nechaly zlákat odtučňovací kúrou a dnes mají zničené ledviny, navíc jim hrozí rakovina. Teprve dva roky po objevení prvních obětí byla příčina onemocnění osvětlena a „léčebný“ postup zastaven. Osoby odpovědné za případ jsou v soudním řízení a podobný léčebný postup již snad v budoucnu nebude použit. Vzhledem k tragickým následkům případu stojí za to, aby o něm veřejnost byla informována podrobněji.

Podivné poškození ledvin po léčbě nadváhy

V roce 1993 popsal J. L. Vanhenwerghen se spolupracovníky u žen v Bruselu a okolí několik případů atypické ledvinové nedostatečnosti, která vedla až k selhání funkce ledvin. Poškození bylo dáno do souvislosti s léčbou nadváhy, jíž se pacientky podrobily na jedné bruselské klinice. Rozsáhlejší studie populace žen žijících v této oblasti uvedenou souvislost potvrdila. Ledvinové poškození bylo podle bylinné složky „léčebného“ postupu, jíž byla terapie doplněna počátkem 90. let, označeno CHN (Chinese herbs nephropathy). Zjištěno bylo již u více než 100 pacientek, které užívaly čínské byliny dlouhodobě. Prognóza vývoje choroby není optimistická. U řady pacientek vedlo ledvinové selhání až k transplantaci obou ledvin, ale ani poté neměly vyhráno. Patologický proces pokračoval, začaly se objevovat nádory močových cest a poškození srdce.

Hned od počátku byla z vyvolání nemoci podezřívána rostlina z čeledi podražcovitých Aristolochia fangchi, která se do léčebného přípravku měla dostat záměnou za Stephania tetrandra. Čínské názvy těchto rostlin jsou si podobné (první se jmenuje fangchi, druhá fangji), jenže Aristolochia obsahuje aristolochové kyseliny, které jsou toxické a karcinogenní. Důkaz však chyběl. V roce 1995 byl zahájen interdisciplinární výzkum týmů z Německa, Belgie a České republiky, a ten teprve přinesl výsledky, které umožnily zmíněnou „léčebnou“ metodu zastavit. ¹⁾

aristolochových kyselin v DNA ledvin

Analýza rostlinného materiálu dovezeného do Belgie pod názvem Stephania tetrandra prokázala přítomnost obou aristolochových kyselin, a tím podpořila domněnku, že původ onemocnění vyplývá ze záměny S. tetrandra za rovněž čínskou Aristolochia fangchi, která (na rozdíl od první jmenované) tyto kyseliny obsahuje. Důkaz však poskytla až analýza DNA izolované z biologického materiálu postižených pacientek.

V iniciační fázi chemické kancerogeneze dochází k rozličným obměnám molekul DNA a za nejvýznamnější z nich je považována tvorba kovalentních aduktů. V DNA transplantovaných ledvin a v močové trubici zmíněných pacientek byly zjištěny adukty identické s adukty produkovanými aristolochovými kyselinami, a to jak in vitro, tak v orgánech experimentálních zvířat (dA-AAI, dG-AAI a dA-AAII). Navíc stejně jako u laboratorních zvířat vykazoval u pacientek majoritní adukt (dA-AAI) mimořádně dlouhou dobu přetrvávání. V DNA močové trubice byl nalezen i další adukt, který má původ v aristolochových kyselinách. Je tvořen z „detoxikačního“ metabolitu aristolochové kyseliny I (aristolaktamu I) aktivovaného jednoelektronovou oxidací cytochromy P450. Nalezení těchto aduktů potvrdilo přímou souvislost aristolochových kyselin s iniciací patologických procesů provázejících „onemocnění ledvin z čínských rostlin“ a vysvětluje rovněž nárůst nádorových onemocnění močových cest. Tím, že aristolochové kyseliny tvoří adukty v DNA, jsou přímo odpovědné za počátek zhoubného bujení v postižených orgánech.

Výsledky se ověřují analýzami DNA z ledvin dalších nemocných. Dosud se adukty z aristolochových kyselin našly u všech žen trpících ledvinovou chorobou po užívání čínských rostlin, a naopak při ostatních ledvinových onemocněních se nenašly. Souvislost aristolochových kyselin ze „zaměněných“ čínských bylin s vývojem nového ledvinového onemocnění se stala jistotou.

Jak pomoci nemocným chorobou CHN?

Choroba se naštěstí projevila pouze u několika procent žen, které se zmíněnými čínskými bylinami „léčily“. Je to dáno rozdílnou výbavou enzymovými systémy, jež aktivují či detoxikují aristolochové kyseliny, nebo opravnými enzymy v systémech odstraňujících modifikované úseky v DNA, anebo ochranou specifických genů, jejichž modifikací je iniciován proces karcinogeneze? Odpovědi na tyto otázky by umožnily předvídat rizika vyplývající z některých přírodních léčiv. Další otázkou je, jak se enzymy podílejí na iniciačních fázích chemické karcinogeneze a jaké jsou molekulárněbiolobické aspekty těchto procesů. Proto výzkum této unikátní problematiky pokračuje.

Ponaučení z příběhu, které by mělo zabránit používání netradičních „léčebných“ postupů, nechybí. Příčina onemocnění je totiž varováním: Nepodléhejme střídavě se objevujícím „módním vlnám“ propagujícím „zázračnost“ určitých přírodních preparátů či postupů, které však při střízlivém pohledu (či přesném zhodnocení) zavánějí šarlatánstvím! Varování je adresováno i orgánům státní správy, které povolují dovoz obdobných preparátů do ČR. Vidí-li čtenář jistou analogii s určitými „zaručeně fungujícími“ prostředky, například čaji vedoucími „naprosto bezpečnou cestou“ k štíhlé linii, má o čem přemýšlet. Nejenže byl nebezpečný rostlinný druh chybně použit při výrobě v zemi původu, ale také nebyl analyzován v zemi dovozu – dovozce s distributorem prostě uvěřili složení uvedenému na obalu.³⁾