Aktuální číslo:

2019/3

Téma měsíce:

Klam

Ohněm za lepší příští berušek a svatojánků!

(K článku J. Sádla Zapalte ho - ať hoří!, Vesmír 79, 37, 2000/1)
 |  5. 7. 2000
 |  Vesmír 79, 364, 2000/7

Jako entomologa mě zaujal postoj autora k vypalování trav, keřů či lesů. Když se nám něco nelíbí, tak to zapálíme. „Hořiž, hořiž, Jene Huse, ať neshoří naše duše! Hořiž, hořiž, Jene Žižka, jak v troubě smrková šiška!“ recitoval, či snad i popěvoval náš (pomýlený) předek. Např. ale na slovo vzatý odborník entomolog Ivo Novák ve svých knihách zdůrazňuje, jak je pro veškerý život při zemi (kukly a housenky motýlů, hnízda čmeláků apod.) zhoubné jarní vypalování mezí, trav apod. Dr. Sádlo tento aspekt ignoruje, proto se o tom zmiňuji...

Odpověď autora: No, myslím, že neignoruju. Dokonce mi osud oněch živáčků leží na srdci stejně moc jako mému kritikovi. A nemám se za jezovitu lačnícího po křiku upalovaných panen, tlumočím jen dnes už docela normální názor ochranářský.

Trávníky na mezích a stráních se pálily vždycky. Vypalovali mezolitici, vypalovalo se od neolitu skoro doprostřed našeho století, vypalovalo se všude, kde mělo co hořet. Co nevzala kosa nebo koza, spolkly plameny. Dokud byla parní trakce, hořívaly náspy železnic každý rok. A majky, ploskorozi, jasoňové, svatojánci, bělořitové, sysli a křepelky? No, to víte - dostávali zabrat. A vzdorovali. Pak z krajiny zmizeli likvidátoři biomasy a vše se nechalo napospas, jak se říká, přirozenému růstu, vývoji a ochraně přírody. A lup! - všecko to zarostlo. Bylinky nesnášející konkurenci a havěť vázaná na ně a na otevřené plošky nízkých trávníků to vyřešily, jak mohly: některé natáhly brka, jiné zaklepaly bačkorama, další hodily kopyta a opět jiné prostě a bez fantazie vymřely. Přežily setiny populací tam, kde to ještě zarůst nestačilo.

Dnes tedy musíme trávníky obnovovat exportem biomasy. Ideálně kosením nebo pastvou, ale to je dodnes většinou iluze. Až půjdu po mezi a potkám kozopasku s kozou, dám jí kytičku fialek a koze taky; doufám, že to přijmou. Zatím většinou nezbývají než ty sirky, a musí se počítat s tím, že pastvu stejně natrvalo beze zbytku nenahradíme, protože má na vegetaci jiné účinky (ne lepší - prostě jiné) než oheň.

Vypalování je zkrátka jeden z typů disturbancí a o jeho ekologickém efektu platí všechno, co ku chvále disturbancí onehdy napsal David Storch (Vesmír 78, 670, 1999/12). Přepočteno na čmeláky: Když budu vypalovat, bude jich každý rok dvacet, a sice těch, co přežili tam, kde mi to nechytlo. Když budu hodný a přestanu s tím, bude jich příští rok dvacet tisíc, a v dalších letech dva až žádný. Potud je to všechno jednoduché. Zrada je v tom, že pokud dnes obnovím post festum vypalování, není startovní velikost mé populace dvacet čmelů, ale dva - a co když se trefím právě do nich? Východisko je (viz Vesmír 73, 556, 1994/10) vypalovat opatrně - ne celou lokalitu naráz, ale každý rok kousek, a pokud jen lze, pálit v zimě za holomrazu, když hmyzové většinou spinkají hluboko v zemi.

Jiří Sádlo, pyroman a žhář

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorech

Jiří Sádlo

George O. Krizek

Doporučujeme

Kompost je mikrobiologické muzeum

Kompost je mikrobiologické muzeum

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2019
Člověk vyrábí spoustu organických látek, které jsou přírodě neznámé a špatně se rozkládají. Mnohé z nich představují nebezpečí – od akutní...
Pozor na zubaře s iluzí

Pozor na zubaře s iluzí

Jan Kremláček  |  4. 3. 2019
Mozek je silný výpočetní nástroj. Zpracovává současně obrovské množství dat ze svého okolí a reaguje na ně tak, aby svému organismu zajistil...
Fantóm rodu archeopteryxov

Fantóm rodu archeopteryxov

Martin Kundrát  |  4. 3. 2019
Vták, alebo plaz? Ani jedno, ani druhé, ale kombinácia oboch. Archeopteryx je opereným plazom! Predznamenal zmeny, ktoré preniesli dinosaurov na...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné