Možnosti transplantace v míše

Před téměř 16 lety jsem ve Vesmíru (63, 36, 1984/2) publikoval článek „Kdy transplantaci mozku?“. Ačkoli transplantace v mozku stále ještě nepatří k rozšířeným neurochirurgickým metodám, mohu dnes konstatovat, že v určitých indikacích a za určitých okolností je možná (například při Parkinsonově chorobě u mladého člověka).

Mnohem obtížnější jsou transplantace v míše a přerušenou míchu zatím vůbec nebylo možno transplantátem obnovit. Pokračuje se však v experimentech, které v 80. letech vypadaly nadějně, a pak byly zastaveny. Dnes jsou k dispozici novější technické metody i některé faktory, které podporují regeneraci. Do přerušených pahýlů se implantují populace buněk (zejména Schwannových) a zároveň se využívají některé růstové faktory a glukokortikoidy, které působí regeneračně.

V přednášce Které kombinace buněk a faktorů pomohou opravit poškozenou dospělou savčí míchu? ¹⁾ se Mary Bartlettová-Bungeová z „Project to Cure Paralysis“ v Miami zabývá transplantací buněk kombinovanou s aplikací podpůrných a výživných faktorů. Spolu s kolegy vyvinula model transplantace Schwannových buněk do úplně přerušené hrudní části spinální míchy u dospělých krys. Transplantáty Schwannových buněk vytvářejí můstky, do nichž vrůstají vlákna (axony) z obou částí přerušené míchy. Neurony z mozkového kmene vysílají vlákna do transplantátu, přestože poškození míchy je poměrně daleko, až v hrudní oblasti. Zároveň malé množství vláken opouští transplantát po aplikaci methylprednisolonu. Jestliže byly vyživující látky přivedeny do okolí transplantovaných Schwannových buněk, neurony mozkového kmene (ale nikoli korové) regenerovaly vlákna v transplantátu. Pokud byly Schwannovy buňky geneticky modifikovány tak, aby produkovaly lidský neurotrofin (vyživující látku), vlákna z mozkového kmene prorůstala přerušenou částí do transplantátu Schwannových buněk a dostávala se asi 5 mm pod přerušení míchy. Transplantace podpůrné tkáně nejprve do přerušených částí míchy, a potom do transplantátů Schwannových buněk vyvolala růst vláken z transplantátu do míchy a také regeneraci vláken na dlouhou vzdálenost. Jestliže Schwannovy buňky modifikované tak, aby produkovaly neurotrofiny, byly umístěny do tub s kolagenem a transplantovány do hrudní části míchy spolu s fibrinovým lepidlem a zároveň byly obratle sdrátovány a přidána léčba methylprednisolonem, zvýšilo se prorůstání vláken a jejich vstup do vzdálenější části míchy.

Také Cheng a jeho spolupracovníci transplantovali můstky Schwannových buněk do přerušeného místa v míše. K pokusům používali krysy kmene Fischer. Když do místa přerušení dodali methylprednisolon, objevilo se v transplantátu třikrát více myelizovaných axonů. Navíc podávali vyživující látky v dávce 3 g na den, což mělo za následek dvojnásobek myelizovaných vláken a trojnásobek vlastních spinálních neuronů. Schwannovy buňky se kromě toho mohou geneticky modifikovat tak, že vylučují větší množství vyživující látky BDNF. Buňky najdeme v míše až v hloubce 5 mm.

Tyto dva příklady budí naději, že při cílené a komplexní transplantaci lze doufat v částečnou regeneraci míchy, v budoucnu snad i u člověka.