Návrat orlů

„Musí být zachráněn, i kdyby na vejcích měla sedět sama Hillary,“ hodnotil kdosi sveřepost a náročnost programů na záchranu amerického orla bělohlavého. Návrat orla mořského do dávno opuštěných jihočeských hnízdišť byl méně okázalý a první dáma nemusela ztrácet svůj čas vysedáváním v orlí kukani. Přesto však je český orlí příběh zajímavý a dává naději, že s naší přírodou není ještě vše ztraceno. ¹⁾

Orel mořský (Haliaeetus albicilla) hnízdil na Třeboňsku naposledy někdy před 150 lety. Karel Kněžourek (Velký přírodopis ptáků, Praha, 1910, díl I., s. 555–561) píše: Dříve se prý měl hnízditi v Čechách u Hluboké v polesí Velechvínském a Cepském, posledně 1858, dnes však tomu tak zajisté není.

Že se v již. Čechách nejčastěji vyskytuje jest přirozeno; rybničnatý kraj s hojnou potravou je zajisté přítažlivou stanicí potulných těch orlů… Po vyvedení mladých potloukají se staří s nimi, vyhledávajíce vydatná loviště jednak na pobřeží mořském, jednak podél velkých řek proti vodě postupujíce do nitra zemí, kde po nějakou dobu prodlí, pokud buď tu kosti svoje nesloží anebo nejsou jinak zahnáni… V ten čas i větší družiny orlů těch lze někdy pozorovati; potulují se o 3–4, někdy 6–8 kusech pospolu. Mladí dosud „svobodní“ orlové cikanují se v některých letech v létě v zimě po krajinách všelikých, až konečně dosáhnouce stáří 3–4 let, stávají se „mužnými“ a touží po založení vlastního krbu… Na třeboňských rybnících byl v letech 1886–7 úmyslně šetřen, aby si tak spíše zvykl a usadil se tu. Když byl samec přezimoval, zmizel na jaře s přivandrovalou samicí…

Příčinou vymizení hnízdících orlů bylo asi přímé pronásledování, avšak Třeboňsko zůstalo alespoň jejich pravidelným zimovištěm. Výskyt zimujících orlů začátkem osmdesátých let, v době, kdy začalo jejich systematické sledování, dosahoval maxima v polovině prosince a v prvé dekádě března, kdy potravní nabídku zvyšovala koncentrace vodních ptáků zprvu na zamrzajících, či v předjaří na rozmrzajících rybnících. Na některých lokalitách bylo možno zastihnout i deset orlů pospolu.

Příhodné hnízdní podmínky však na Třeboňsku zůstaly a jihočeští ornitologové se asi od poloviny 70. let snažili atraktivnost pro zahnízdění ještě zvýšit. Na vybraných lokalitách orly přikrmovali, aby jich v zimě do oblasti přilákali co nejvíce, a pak prodloužili jejich výskyt až do jarních měsíců. Ve vhodných porostech budovali základy umělých hnízd. Orly ze svých chovů začal na Třeboňsku vypouštět od r. 1978 německý chovatel Claus Fentzloff. Přírodě vrátil celkem 9 ptáků, z nichž však byli později nejméně dva zastřeleni či chyceni do želez. Od začátku osmdesátých let se orli mořští počali objevovat v hnízdní době stále častěji. Byli pozorováni jak mladí, tak i staří ptáci a mnohdy šlo prokazatelně o ptáky z „divoké“, dříve pouze zimující „populace“ (uměle vypuštění orli byli okroužkováni). Snad již tehdy „divocí“ orlové zahnízdili, avšak první skutečně prokázané hnízdění, a to vypuštěných ptáků, proběhlo r. 1984. Nebylo však úspěšné, protože hnízdící samec nebyl ještě pohlavně dospělý. Následující rok tentýž pár obsadil hnízdo postavené pracovníky chráněné krajinné oblasti (CHKO) Třeboňsko, ale neúspěch se opakoval. Úspěšně tento pár vyhnízdil až r. 1986 a dvě mláďata – první čeští mořští orlové po 128 letech – byla vyvedena po polovině června. Pozdější orlí rodinné radosti shrnuje Jan Ševčík ze Správy CHKO Třeboňsko: V současné době [tj. 1997] jsou známa hnízda čtyř párů, celkový počet hnízdících párů je odhadován na deset. Na třech hnízdech pravidelně sledovaných od r. 1988 do r. 1997 bylo celkem vyvedeno třicet mláďat… Projekt vypouštění orlů mořských z umělých chovů byl jednoznačně úspěšný, ať již zpracováním metodiky, či tím, že sledovaný pár vyvedl minimálně 12 mláďat. Musíme však konstatovat, že počátkem osmdesátých let na Třeboňsku prokazatelně vznikla hnízdní populace pocházející z exemplářů dříve pouze zimujících. Její vznik je v souladu s opětovným obsazováním původních hnízdišť v dalších zemích střední Evropy – na Ukrajině, v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a Moravě… V roce 1999 bylo na Třeboňsku nalezeno 7 hnízd a dalších 3–5 je pravděpodobných. V celé České republice hnízdí asi 15–20 párů.

Orel mořský je obrovský nápadný pták a lze se o něm dočíst spousty neuvěřitelných báchorek. I Brehmův Život zvířat vypráví o orlu, který v Laponsku napadl plešatého rybáře a strhl mu kůži z hlavy. Také líčí, jak se mořský orel, hledající kořist, vznášel nad Havolou a objevil jesetera, na kterého se ihned vrhl; leč smělý dravec ten příliš důvěřoval svojí síle: jeseter byl pro něj těžký a nemohl jej proto vyzdvihnouti z vody; ryba zase nebyla dosti silná, aby orla stáhla do hlubiny. Letěla jako šíp po hladině vodní; na ní seděl orel s roztaženými křídly, takže obě zvířata vypadala jako loď s napjatými plachtami. Několik lidí zahlédlo divadlo toto vzácné, skočilo do člunu a chytili jesetera i s orlem, který zaťal drápy do ryby tak pevně, že jich nemohl vytáhnouti. Na jiném místě autor popisuje zuřivý, byť neúspěšný orlí útok na lišáka.

Setkání mořského orla s liškou pozoroval i J. Ševčík: Uprostřed zimy běžela liška v pravé poledne přes zcela nekrytou plochu rybníka Velký Tisý. Upoutala pozornost orla sedícího asi kilometr daleko na dubu u hráze. Přilétl a usedl na led deset metrů před liškou. Ta se proti němu posadila jako pes a nehnutě na sebe civěli. Za chvíli přiletěl druhý orel, usadil se vedle prvého a pokus o navázání komunikace pokračoval ve třech. Snad se debata příliš nevydařila a po čtvrthodině orly přastala bavit. Postupně zamávali křídly a odlétli. Také liška nevzrušeně pokračovala ve své pouti do rákosí.