Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Ad Poučení z krizového vývoje společenských věd

(Tomáš Grim, Vesmír 79, 524, 2000/9)
 |  5. 11. 2000
 |  Vesmír 79, 613, 2000/11

Je mi líto, že se pro nedostatek času nedostanu k obsáhlejší reakci. Jen krátce se chci vrátit ke zmínce, podle níž jsem v nějaké diskusi vyslovila názor, že „sociobiologie nemá sociologii co říct“. Vzpomínám si na to jen mlhavě – kolega Grim musí v sobě nosit hořkost dlouho. Myslím, že mne tehdy vyprovokovalo poněkud expanzionistické vystoupení některých biologů. Chtěla jsem jim sdělit, že sociologie považuje sociobiologická témata za překonaná. Prostě poznámka konstatující stav sociologické teorie. Asi jsem apelovala na to, aby se biologové aspirující na výklad společenských jevů přivzdělali také ve společenskovědních oborech. Pokud vím, nehotoví se k tomu.

Ale ať už jsem to tehdy řekla tak či onak, kdo je ochoten nahlédnout do mých publikovaných prací (včetně textů ve Vesmíru) a do seznamu literatury, kterou zadávám studentům, vidí, že můj názor na sociobiologii je v určitém ohledu opakem toho, co mi podsunul Tomáš Grim. Např. ve výkladu „svého“ tématu, kořenů ekologické krize, kladu důraz na antropologické, evolučně dané, chcete-li sociobiologické, rysy člověka. Proto jsem k možnostem jejího řešení tak skeptická; vím, že velkolepá lidská kultura, jejímž plodem je i ochrana přírody a změna hodnot, je mladý a křehký nános na našich geneticky fixovaných vlastnostech. Myslím, že v tom by se mnou R. Dawkins souhlasil (v českém vydání Sobeckého genu srv. s. 15). V lecčem bychom se shodli i s M. Ridleym, např. v názoru na vztah primitivních a tradičních společností k přírodě. (Zdaleka ne však ve všem na rozdíl od sociobiologů jsem žasnoucí a okouzlený vitalista.)

Je to tak, že sociologové berou moje interpretace s rezervou, podle jiných jsem spáchala intelektuální harakiri. Smutný úděl.

Odhlédněme však od mé osoby. Znamenají-li pochybnosti o sociobiologii intelektuální harakiri, předpokládá to její všeobecné intelektuální přijetí. Nač si vlastně T. Grim stěžuje? Nebo je jeho metafora jen dalším projevem sebevědomí a břitké duchaplnosti, který je pro sociobiologické texty tak charakteristický?

Komunikace mezi přírodními a společenskými vědami je vskutku nesnadná. Nač ji ještě komplikovat vztahovačností a uměle vyvolávanými spory?

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

Hana Librová

Prof. RNDr. Hana Librová, CSc., (*1943) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UJEP (dnes MU) v Brně a absolvovala vědeckou přípravu v oboru sociologie na Filozofické fakultě J. A. Komenského v Bratislavě. Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně založila obor humanitní environmentalistika. Zabývá se sociologickými aspekty ekologických problémů, zvláště ekologicky příznivými životními způsoby. Napsala knihy Sociální potřeba a hodnota krajiny (1987), Láska ke krajině? (1988), Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti (1994), Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu (2003).

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.