Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Virtuální hyperrealita?

 |  5. 10. 2000
 |  Vesmír 79, 598, 2000/10

Veronika Rónaiová se po skončení výtvarných studií v polovině sedmdesátých let vydala riskantní cestou svobodného povolání, aby se mohla plně věnovat malbě a grafice. Její první práce, většinou laděné v černé a bílé, pravděpodobně poprvé na Slovensku využily k poetickému zachycení pomíjivých okamžiků, k malířskému vyprávění všedních, každodenních civilních městských příběhů postupy fotorealizmu, hyperrealizmu či verizmu. Je přece zvláštní, že téměř či zdánlivě fotograficko-realistické, vizuálně věrné zobrazení působí tak magicky, že začne rezonovat s hlubinami našeho nevědomí. Že se tento způsob realizmu stane jakousi „archeologií emocí“.

Rudolf Fila o Veronice Rónaiové napsal: Na prvý pohľad sa môže dokonca javiť ako „sietnicová“ maliarka, ktorá reflektuje iba svoje okolie. K tomuto dojmu možno dospieť na základe pôsobenia prevažne vecných aspektov jej tvorby… V rámci jej civilizmu sa však odohráva toľko dejových súvislostí a tie vykazujú takú dynamickú naliehavosť, že sa dotýkajú na jednej strane mýtu, na druhej psychológie… Zjednodušene by sme ich mohli nazvať z hľadiska žánru príbehmi alebo sondami, bez podľahnutia literárnosti.

Zdá se, že se zde dotýkáme jakéhosi obecného principu: reálná realita, posunutá až k hyperrealitě se najednou stává virtuální realitou, aby se za ní ukázala jinak reálná realita. Tak to funguje ale i v těch nejexaktnějších, nejtvrdších, nejempiričtějších vědách: najednou se za naprosto konkrétní a reálnou realitou objeví realita jiná a realita výchozí začne být jen zdáním, epifenoménem, iluzí. Dokonce až tak, že otázky po realitě této původní reality začnou být označovány jako nerealistické či nevědecké.

Veronika Rónaiová ale nezůstala u této metody posouvání reality. Začala ve svých obrazech tyto reality mnohovrstevnatě propojovat. A do toho ještě vstoupily jakoby postmoderní citace jiných (často klasických a slavných malířských děl). Tak vznikla díla neobyčejné metaforické komplexnosti. Příkladem mohou být obrazy s biblickými výjevy, které jsou ale transponovány zčásti hyperrealisticky do současnosti, avšak s postavami, jež jsou jinou, opět dokonale zvládnutou malířskou technikou transformovanými citacemi slavných malířských děl. A jako by ani toto nestačilo: dalšími vrstvami se stávají citace moderních malířů, do toho vstoupí složitá zrcadlení, nečekaná, surrealistická setkání různých předmětů. Hyperrealizmus se setkává se surrealizmem. V devadesátých letech se v obrazech s motivem schodů (inspirovaných Duchampovým Aktem sestupujícím po schodech a Velázquezovým obrazem Las Meninas) propojují různé prostory.

Přestáváme se už ptát, zda je to virtuální hyperrealita, hypervirtuální realita nebo surreálná virtualita. Je to všechno a nic z toho. Lepší než se takto ptát je dívat se, divit se a žasnout.

Niekoľko myšlienok o súčasnom umení a neumení...


V postmodernej kultúrnej situácii sa hovorí, že všetko ide. Na domácej scéne po revolúcii sa zosilnili konceptuálne tendencie a smery, kde sa predovšetkým komunikuje verbálnou a významovou polohou zdelenia - na druhej strane aj to je známe, že neodadaizmus pokračovaním v pop-arte rozšíril tematický diapozón smerom ku každodennej banalite, používajúc pri tom massmédia - túto tendenciu dovŕšil fluxus, ktorý hovorí, že umenie je život a život je umením!

Joseph Beuys tvrdil, že každý je umelcom. Praktická aplikácia jeho teórie - keď prijal dvesto študentov do svojho ateliéru - paralizovala fungovanie düsseldorfskej Akadémie výtvarných umení! Spomínané tendencie boli aktuálne vo svetovom umení takmer pred tridsiatimi rokmi...

V súčasnosti praktizovanie umenia je zdanlivo závislé od teórie. Táto tendencia z dovozu je známa aj u nás... Teoretici svoj model ilustrujú prácami výtvarníkov. Náročky tu nespomínam deštruktívny vplyv trhu, ktorý všetko objedná a kúpi aj tie diela, ktoré práve kritizujú tento moment.

Umelec v labyrinte informácií má dnes dve možnosti, priamo vstúpiť do diania, alebo ignorovať všetko to falošné - čím mu hrozí absolútna izolácia... v každom prípade, však tvorca predovšetkým počúva svoj vnútorný hlas!

Nepočíta s tým, ako avantgardisti, že spasí svet; alebo s tým, že vytvorí taký model, ktorý je smerodajný pre spoločenský pokrok... ale... ! je a zostáva stále svedomím doby.

Odmieta jednostranné, účelové posluhovanie - pri čom jednoznačne sa zúčastňuje, ako konštruktívny spolutvorca vo vytváraní kolektívnych štruktúr (ekologické tendencie, socio-art a aktivity rôznych minorít).

Čo je teda dnešný umelec?

... "svätý blázon" - prorok, inžinier, klaun, technický génius, počítačový maniak alebo bravúrny remeselník...? Možno trochu všetko, možno ani jedno - definícia, alebo ako sa to už veľakrát hovorilo "identifikácia" vlastného ega - a nájdenie konkrétneho miesta v spoločnosti - je zároveň aj programom hľadania súčasného umelca...

Dilema výtvarníka je na jednej strane byť "in", ale zároveň mať určitý dištanc od partikulárnych vecí každodennosti - alebo, čo znamená to isté (práve!) v tých každodenných banalitách nájsť všeobecne platné pravidlá hry pre svoju tvorbu - pre sebarealizáciu a sebavyjadrenie...

Spomínaná dilema súčasného umelca je aj v tom, že definuje tie zákonitosti tvorby, podľa ktorých tvorí - samotné dielo...

... a to naraz!

Veronika Rónaiová (1999)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné