Brouk příštího tisíciletí?

Dvě u nás běžné mandelinky Phratora vulgatissima a P. vitellinae mají podle entomologů z oddělení zemědělských věd v Long Ashtonu šanci stát se začátkem příštího tisíciletí škůdci číslo jedna.

Výsadba rychle rostoucích dřevin produkujících biomasu je ve Velké Británii i jinde v Evropě v ohnisku zájmu projektů, jejichž cílem je nahradit fosilní zdroje energie. Velká Británie se připojila k programu, podle nějž má být do r. 2010 v EU 4,5 % spotřeby energie kryto „energetickými“ plodinami a 10 % elektřiny chce získat z obnovitelných zdrojů. Odtud se odvíjí zájem o vše, co souvisí s pěstováním nadějných druhů a kultivarů vrb či topolů, které mají být zdrojem ekologicky čisté energie. Mnoho pozornosti se věnuje výzkumu krátkověkých porostů, zejména vrb, a jejich šlechtění na vysokou produkci biomasy. Se zvětšováním ploch osázených stejným druhem rostliny však roste nebezpečí šíření nemocí a škůdců. Nejvážnějším fytopatologickým problémem vrby jsou rzi (Melampsora spp.), hlavním entomologickým problémem jsou mandelinky. Protože zmíněné dva druhy jsou obtížně rozlišitelné, jednou z výzkumných úloh bylo charakterizovat je pomocí DNA s využitím mikrosatelitních markerů. Stejná technika se používá k charakterizování diverzity populací. Dospělí brouci i larvy se živí listím vrb a topolů a jejich potenciální škodlivost je obrovská. V monokulturách vrby bylo zjištěno až 100% sežrání listů, ale významnou redukci produkované biomasy působí již 30% snížení listové plochy. Nejvýznamněji se produkce biomasy snížila při raném (začátkem sezony) a pozdním odlistění. Mandelinky mají být považovány za škodlivé, pokud se zjistí 100 a více brouků na okrajích porostu nebo pokud je poškozeno 25 % plochy listů. Podle starší literatury má P. vulgatissima jen jednu generaci v roce, zatímco P. vitellinae má jednu úplnou a další částečnou (nebo i úplnou) druhou generaci. Podle posledních poznatků z Anglie může mít částečnou druhou generaci i P. vulgatissima. Dále byly zjištěny pozoruhodné rozdíly v potravní preferenci obou druhů. Brouci P. vitellinae dávají přednost topolům a vrbám s vysokým obsahem fenylglukosidů (např. Salix burjatica), dospělci druhu P. vulgatissima nevyhledávají topoly a dávají přednost vrbám s nízkým obsahem fenylglukosidů (S. viminalis). Larvám se daří lépe na těch druzích či kultivarech, které lépe chutnají broukům, nicméně bylo také zjištěno, že ač brouci P. vitellinae dávají přednost vrbám s vysokým obsahem fenylglukosidů, jejich larvy se vyvíjejí i na vrbách chudých na tyto deriváty fenolu. Larvy P. vitellinae používají fenylglukosidy z hostitelských rostlin k biosyntéze sekretu, který vylučují z dorzálních žláz a který je chrání před predátory, kteří se na larvy mandelinek nespecializují.

Laboratoř v Long Ashtonu získala podporu z programu ETSU (Energy Technology Support Unit) a podporu Ministerstva zemědělství na projekt integrované ochrany produkčních porostů vrby před škůdci. Ve Velké Británii zřejmě plánují výzkumné programy i s ohledem na vzdálenější časové horizonty. Ke splnění cíle 10 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů bude r. 2010 třeba pěstovat rychle rostoucí dřeviny na 2 milionech hektarů. Zavádění alternativních plodin je jedním z hlavních úkolů zemědělských výzkumných ústavů. Jde o to nahradit tradiční potravinářské plodiny, které jsou pod silným konkurenčním tlakem dovozu, a předcházet devastaci zemědělské krajiny. Otázkou je, jak dlouho bude panovat nerovnováha mezi přebytkem levně vyprodukovaných potravin a ekonomickou nedostatečností mnoha hladem trpících přelidněných oblastí.

Mandelinka bramborová byla určitě broukem dvacátého století. Mají její příbuzní, mandelinky požírající listí vrb a topolů, šanci stát se brouky prvního století nového milenia? Mandelinky (Chrysomelidae) jsou nejpočetnější čeledí brouků čítající na 750 rodů s více než 30 000 druhy, mezi nimiž je řada významných škůdců rostlin. ¹⁾