Slovo má Dave Jensen

V minulém eseji (Vesmír 77, 305, 1999/6) jsem uváděl, že nemusíte opustit laboratoř nebo akademické prostředí, abyste pochopili podnikatelskou stránku vědy a přispěli k ní. Přesto vám však většina doktorandů a postdoků popíše podnikatele jako vědce, který opustil laboratoř s ideou obchodu a teď kdesi živoří.

Ano, ve světě průmyslu existuje mnoho podnikatelů, kteří začali jako akademičtí vědci, a pak přijali úkol proměnit ideu v obchod. Někteří podnikatelé jsou úspěšní, více jich pravděpodobně úspěšných není. Dávno jsem přesvědčen, že studiem charakteristik těchto podnikatelů se člověk nejen připraví, aby dokázal jednat jako podnikatel, jestliže vyvstane taková situace, ale také pak lépe chápe, jak s tímto druhem lidí spolupracovat. (Tato schopnost je v biotechnologickém průmyslu velice užitečná.)

Pokouším se zde poskytnout myšlenky, které mohou pomoci v kariéře. Diskutujme o podnikání s myslí otevřenou možnosti, že některé z těchto rysů máte i vy.

Podnikatel v akademickém světě: zhodnotit nezdar

Počátkem 90. let bádal čínský doktorand Wen Y. Chen se svým školitelem Kopchikem v Edisonově biotechnologickém ústavu Ohijské univerzity v Athenách (ve státě Ohio!) na růstovém telecím hormonu.

„Producenti masa se v té době velice zajímali o velikost hovězího dobytka. Každý levný hormon, který by jim pomohl zvětšit velikost zvířat, měl velkou komerční hodnotu,“ vzpomíná Chen. „… Problém byl v tom, že mé experimenty byly velkým nezdarem – studovaná zvířata nevyrostla ani trochu navíc. Přestože mnohé vědce by to odradilo a patrně by se dali na plodnější výzkum, Chen a Kopchik rozebírali výsledky a kladli si otázku „Co když...?“ – otázku, kterou mají tak často na mysli vynálezci a podnikatelé.

„Povšimli jsme si, že zatímco chyběla zřejmá známka úspěchu s růstovým hormonem, vyskytovaly se neustále ve výsledcích některé podivnosti – trpasličí kusy,“ říká Chen.

Pokračuje v líčení, jak se s Kopchikem ptali jeden druhého, zda to snad jsou mutanti vyprodukovaní antagonistou růstového hormonu. Pochopitelně, bylo to tak.

Když se na tuto technologii dívám o šest let později, domnívám se, že by bývalo k ničemu nedošlo, kdyby Chen a Kopchik neměli fungující podnikatelská tykadélka. Dokládá to způsob, jak se nakonec rozvinuly jejich komerční záležitosti.

„Z nějakého důvodu se začaly objevovat shody okolností, které pomáhaly posunout věci kupředu. Na víkendové setkání se dostavil jeden z absolventů s farmaceutickou průpravou a náhodná debata o mé práci ho zaujala. Právě prodal svůj podnik a hledal, do čeho by znovu investoval.“ Souhra náhod pokračovala. Později se na lyžařském výletě neformálně setkal Chenův školitel s tímto absolventem a položili tam „základní kámen“ pro rozvoj nové společnosti Sensus Drug Development Corp. Každý, kdo se zajímá o biotechnologický byznis, ví, že tuto společnost musí sledovat.

Jaké plány má se svou kariérou Chen? Vybral si, že zůstane podnikatelem v akademické vědě, kde zastává i druhou pozici – je docentem na Clemsonově univerzitě v Jižní Karolíně. (Krom toho je i zástupcem ředitele Výzkumného ústavu onkologického v Greenvillské nemocnici.) A jaké poučení si z Chenova případu můžeme vzít my? Je potřeba nahlížet na překážky z různých úhlů a využít doktorandovu vytrvalost i jeho pot k tomu, abychom posunuli dál něco, v co věříme.

Podnikatel v průmyslu: uniknout od stolu

Tony Martin je jedním z nejdynamičtějších podnikatelů, jaké znám. Je také jednou z klíčových postav stojících za několika britskými úspěchy v biotechnologiích. Pro každého, kdo někdy měl chuť uniknout od stolu vědy a pustit se do byznysu, má cenu podrobně probrat Tonyho průpravu.

Když Martin získal koncem 70. let Ph.D. v imunologii, rozhodl se z čirého pragmatizmu („potřeboval jsem uživit a ošatit čerstvou rodinu“), že opustí akademický svět a přejde do průmyslu. I když měl nabídku, aby přednášel biochemii na Univerzitě v Leedsu, rozhodl se, že místo toho nastoupí v britských vývojových laboratořích firmy Procter and Gamble. Během krátké doby postoupil na místo, kde byl odpovědný za složení a vývoj nových prostředků na mytí nádobí, mýdel a detergentů. Přestože se mu dobře dařilo, cosi postrádal:

„Koneckonců jsem se zabýval vědami o životě a potřeboval jsem dostat na starost výrobky, které by byly více v souladu s mou skutečnou láskou, výrobky spadající pod biochemii a molekulovou biologii,“ říká Martin.

„Ideální džob pro vědce-podnikatele je vývoj výrobků,“ říká. „Kombinuje silné technické zapojení s byznysem, který vedete doslova jako svůj vlastní. Výcvik, který jsem tam měl, byl fantastický. Měl jsem příležitost hodně cestovat, sjednávat spolupráci a povolovat dohody s některými předními světovými biology.“ Po několika letech spolupráce s institucemi, jako je Stanfordova univerzita, a při omezení na Spojené státy dospěl Tony k rozhodnutí, které změnilo jeho život. Podstoupil riziko se začínající firmou British Biotechnology, první biotechnologickou společností v Británii.

„Byl jsem fascinován vyhlídkou pracovat pro dr. Keitha McCullagha, jednoho z guruů biotechnologie zde v Británii, a líbil se mi chod i kultura mladé firmy,“ říká Martin. Jak se ukázalo, McCullagh byl pro Martina velmi tvrdý učitel. Martin si však dobře vedl a během krátké doby řídil jeden z vedlejších byznisů společnosti, který vytvářel obrat 15 až 20 milionů liber v sektoru výzkumu produktů. Převzal společnost v hodnotě 2 milionů liber a byl tak úspěšný, že ji zakrátko dotáhl na hodnotu 60 milionů liber. Není třeba říkat, že jeho investoři byli šťastni.

Od té doby má tento imunolog-podnikatel za sebou několik úspěchů. Jako konzultant, člen správní rady či výkonný ředitel byl angažován v Invitrogen, Celsis International, AZUR Environmental a v nové začínající biotechnologické společnosti Neutec Pharma v Manchesteru.

A poučení z Tonyho příkladu v podnikání: „Při přechodu do průmyslu jsem zjistil, že musíte mít učitele na této straně …, právě tak jako v akademii. Existují ohromné rozdíly v tom, co práce vyžaduje, a učitel vám může pomoci pochopit, jak nový svět skutečně funguje.“

A moje doporučení na závěr těchto esejů: Studujte pečlivě zkušenosti druhých! Mohou být jednou z nejsnazších cest, jak se připravit na vlastní životní dráhu.

/Psáno pro Science Next Wave a Vesmír, přeložil Ivan Boháček/