Aktuální číslo:

2020/5

Téma měsíce:

Sítě

Mimozemšťané a pozemšťané

 |  5. 11. 1999
 |  Vesmír 78, 658, 1999/11

Hezkým myšlenkovým experimentem je pohrávat si s představou mimozemšťanů, tedy ET. Je to velký zdroj roztomilých vtipů, méně roztomilých filmů a nákladných pokusů o dorozumění s mimozemskými civilizacemi, včetně vytváření speciálních kosmicky dokonalých jazyků, v nichž bychom jim sdělili, že už známe Pythagorovu větu, Schrödingerovu rovnici a že klonujeme ovce. Pokud by dokázali nějakými svými výkonnými přijímači takové poselství přijmout a neméně výkonnými počítači je i dešifrovat, pak by patrně byli schopni dešifrovat i text napsaný třeba v češtině. Hlavně by ale kroutili hlavami (mají-li je a používají-li toto gesto) nad tím, co jim to sdělujeme. Co bychom jim ale měli sdělit? Tato otázka je opravdu naléhavá, protože podle mého mínění ET už jsou tady, mezi námi. Vlastně ne mezi námi, my tzv. pozemšťané se přece už dávno chováme a uvažujeme, jako kdybychom byli mimo-zemšťané – vyrábíme odpadky, ničíme přírodu, nakupujeme v hypermarketech a večer hodiny pozorujeme jakousi bednu. Takhle by se skutečný Pozemšťan nechoval.

Ale vraťme se (v našem myšlenkovém experimentu) k ET odjinud. A představme si, že by jednoho dne přistáli, a zrovna u nás. A teď si položme otázku: co bychom jim ukázali? Jak bychom jim dokázali, že jsme také civilizace? Jejich civilizace by byla určitě velice odlišná od té naší (historický determinizmus snad už máme za sebou), a tak na naši otázku nemůžeme asi odpovědět jinak než extrapolací z velkých civilizací na naší Zemi, zjištěním toho, co je jim společné. Ale to přece víme: je to přesvědčení, že svět je kosmos a nikoli chaos a že tomuto kosmu můžeme porozumět prostřednictvím symbolů. Abych to neprotahoval: myslím si, že Astronomický ústav v Ondřejově udělal to nejlepší, co mohl. Na zahradě umístil ty symboly, které jsou společné všem civilizacím – sochy. A to sochy se symbolikou kosmu i Země, pozemského i nadzemského. Až ET přiletí, přistanou rovnou na této zahradě.

Několik autorů těchto soch už známe z Vesmíru, dnes k nim přibývá Jan Ambrůz. Ambrůzovy sochy se nevejdou do výstavních síní, ani by se tam necítily dobře, potřebují, aby na ně bylo vidět odevšad, nejlépe je jim v přírodě, na kopcích, v otevřeném prostoru, řekl bych na místech nějak posvátných. A když už jsou v uzavřeném prostoru, pak jim nejlépe sluší prostor sakrální (Emauzy, trnavská synagoga, ale ani Křížová chodba Karolina není špatná). Není to umění monumentální – monumentální umění dělá velkým to, co mělo zůstat malé; Ambrůzovy sochy mají tu správnou velikost a jsou ze správného materiálu. (Dovedu si představit psychologický experiment, jímž se rozhodne, co je to „správná velikost“.)

Ambrůz začínal v polovině osmdesátých let experimenty v krajině, které řadí jeho kunsthistoričtí interpreti k minimálnímu land-artu. Následovaly pracné, křehké a pomíjivé konstrukce z tabulového skla zavěšovaného na lněných provázcích, vzdušné, s proměnlivými reflexemi. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vytvořil v krajině kolem Velké u Hranic na Moravě několik velkých dřevěných objektů-symbolů, vysloveně kosmicko-sakrální symbolické povahy. V letech 1991–1993 měl možnost pracovat v Duisburgu (Wilhelm Lehmbruck-Stipendium), kde také začala jeho práce s železem, opět s geometricko-kosmickou symbolikou: čtverce, kruhy, elipsy.

Není dobré být ani jen pouhým pozemšťanem (přízemcem), ani pouhým mimozemšťanem (vznešencem nad pozemností). Prastaré (a v Ondřejově aktualizované) spojení umění a astronomie nás nabádá k pokorně vzpřímené rovnováze. 1)

Obrázky

Poznámky

1) Výtvarná příloha Vesmíru vychází za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

SNAD


Snad kolemjdoucí strom

by mohl opovědět,

jak opustit vlastní kořeny

a nezradit přitom ptáky,

kteří se každý rok

do svých hnízd vracejí.

Jitka Hoffmanová

z výboru veršů Průhledy – Jaro 1996

vyd. a nakl. Malvern 1996

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Čmeláci vyřešili Molyneuxův problém

Čmeláci vyřešili Molyneuxův problém audio

Jaroslav Petr  |  24. 5. 2020
„Když se nevidomý člověk naučí hmatem rozeznat různé předměty, pozná je na první pohled, když se mu navrátí zrak?“ ptal se už v roce 1688 William...
Jim Peebles a dospívání kosmologie

Jim Peebles a dospívání kosmologie

Giovanni Acquaviva  |  4. 5. 2020
Moderní kosmologie objevila nové složky hmoty a energie vesmíru. Za teoretické objevy v kosmologii byla v roce 2019 polovina Nobelovy ceny za...
Na pláže, pojďme na pláže…

Na pláže, pojďme na pláže…

Petr Jan Juračka  |  4. 5. 2020
Věřím, že mi Ivo Jahelka odpustí, že jsem si pro titulek k tomuto článku vypůjčil slova jeho slavného songu Případ nudisty Bédi Šulisty. Lepší...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné