Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Zelenovous je vrahem

 |  5. 1. 1999
 |  Vesmír 78, 55, 1999/1

Místo aby vědecké bádání z faktů destilovalo teorie, často postupuje přesně opačně: vytváří stínové světy teoretických konstrukcí, a pak jásá nad nalezenými jednotlivostmi, které zapadají do jejich vzoru. O genetice se říká, že takovými objevy oplývá. Jedním z nejžhavějších případů, kdy byl teoretický model ukotven v přírodní realitě, je nedávná studie L. Kellera a K. G. Rosse, kteří nalezli „gen zelenovous“. Je to taková roztomilá metaforická představa vymyšlená W. D. Hamiltonem a pojmenovaná R. Dawkinsem, která je součástí novodobé mytologie „sobeckého genu“. Tahle myšlenka původně souvisí s genetikou sociálních interakcí a s příbuzenským výběrem. Stručně řečeno jde o model, ve kterém existuje gen, který „umí“ tři věci. Zaprvé svému nositeli vyrábí nápadný identifikovatelný znak (třeba zelené vousy), zadruhé mu umožňuje rozpoznat další nositele takového znaku a zatřetí mu nařizuje být altruistickým vůči „dalším zelenovousáčům“.

Keller a Ross studovali populační genetiku agresivního jihoamerického mravence Solenopsis invicta (red fire ant), který se nyní masově šíří ve Spojených státech. Ukázalo se, že v polygynních koloniích tohoto druhu jsou mravenci v jistém lokusu Gp-9, který má 2 alely (B a b) převážně heterozygotní (tj. Bb), to se ale občas stává. Dále se ovšem zjistilo, že jedině královny s kombinací Bb se dožívají věku pohlavní zralosti. Je to proto, že královny bb umírají mladé z fyziologických příčin a královny BB umírají v okamžiku, kdy vylezou z kukly, neboť jsou zabity dělnicemi Bb. Jinak řečeno, zelenovousová alela b (nebo něco, co je s ní v těsné vazbě) způsobuje smrt jedinců, kteří ji nemají (BB). V tomto případě je identifikační struktura nepochybně chemické povahy a nesou ji královny na své kutikule. S výsledky studie se vynořila řada dalších otázek, například čí zájmy vlastně alela b poškozuje. Popsaná situace sice není klasickým případem genu zelenovouse, ale mechanizmus výhody, kterou přináší nositelům alely b, souhlasí s modelem dost pěkně. (Nature 394, 521–522 a 573–575, 1998)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Mihulka

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., (*1973) je šéfredaktorem popularizačního webu Osel.cz. Vystudovaný biolog, kterému učarovala popularizace vědy, taje astrofyziky a magie výchovy tří nespoutaných potomků. Ve službách Slezské univerzity v Opavě popularizuje vědu.
Mihulka Stanislav

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné